Vzpomínka na světlo
- Автор: Джордан Роберт, Сандерсон Брендон
- Серия: Kolo Casu #14
- Язык: чешский
- Переводчик: Zuzana Hanešková
- Жанр: Фэнтези
Электронная книга - «Vzpomínka na světlo». Краткое содержание книги:
Na Merrilorském poli se shromažďují vládcové všech zemi, aby se přidati k Randu al'Thorovi, nebo zabránili jeho ptánu rozbít zámky nu vězníci Temného - což může být projev jeho šílenství, nebo poslední naděje lidstva. Egwain, amyrlinin stolec, se přiklání k první možnosti.
V Andoru se trolloci zmocní Caemlynu. Ve vlčím snu Perrin Aybara bojuje se Zabíječem. Mat Cauthon přijíždí do Ebú Daru, kde má v úmyslu navštívit svou manželku Tuon, nyní Fortuonu, seančanskou císařovnu. Celé lidstvo se nachází ve smrtelném nebezpečí - a o výsledku se rozhodne v samotném Šajol Ghúlu. Kolo se otáčí a věk se blíží ke konci. Poslední bitva urči osud světa.
Egwain, kterou při tom pohledu zamrazilo, se obrátila ke Kameni. Alespoň ten vypadal jako dřív. Vysoký, silný, stejný i navzdory větru. Uklidňovalo ji to.
Poslala se do jeho srdce. Moudré ji očekávaly. I to bylo uklidňující. Dokonce i v těchto dobách změn a bouří byly pevné jako samotný Kámen. Amys, Bair a Melain na ni čekaly. Než si jí všimly, zaslechla část jejich rozhovoru.
„Viděla jsem to stejně jako ona,“ říkala Bair. „Přestože mi oči propůjčili mí vlastní potomci. Myslím, že když se teď vrátíme potřetí, uvidíme to všechny. Mělo by to být povinné.“
„Tři návštěvy?“ zeptala se Melain. „To je vskutku změna. Pořád nevíme, jestli nám druhá návštěva ukáže tohle. Nebo předchozí vizi.“
Egwain, která si uvědomovala, že je odposlouchává, si odkašlala. Obrátily se k ní a okamžitě umlkly.
„Nechtěla jsem rušit,“ řekla Egwain, prošla mezi sloupy a připojila se k nim.
„To nic,“ odvětila Bair. „Měly jsme si dát pozor na jazyk. Konec konců, to my jsme tě sem pozvaly, aby ses s námi sešla.“
„Ráda tě vidím, Egwain aTVere,“ usmála se na ni Melain. Žena vypadala v tak pokročilém stupni těhotenství, že už porod nemohl být daleko. „Z hlášení se zdá, že tvá armáda získává mnoho ji.“
„Vedeme si dobře,“ řekla Egwain a posadila se k nim na zem. „I vy budete mít příležitost, Melain.“
„Kar’a’karn otálí,“ zamračila se Amys. „Oštěpy jsou čím dál netrpělivější. Měli bychom vyrazit proti Oslepiteli.“
„Rád se připravuje a plánuje,“ řekla Egwain. Zaváhala. „Nemůžu s vámi pobýt dlouho. Dnes se s ním mám později sejít.“
„Kvůli čemu?“ zeptala se Bair a zvědavě se předklonila.
„Nevím,“ odpověděla Egwain. „Našla jsem u sebe ve stanu na podlaze dopis od něj. Psal, že se se mnou chce setkat, ale ne jako Drak a amyrlin. Jako staří kamarádi.“
„Pověz mu, že nesmí plýtvat časem,“ řekla Bair. „Ale je tady něco, o čem s tebou musíme mluvit.“
„Co je to?“ zeptala se Elain zvědavě.
„Vidělas někdy něco takového?“ zeptala se Melain a soustředila se. Kámen na podlaze před nimi popraskal. Nutila světu snů svou vůli a vytvářela něco určitého, co měla Egwain vidět.
Nejprve byla zmatená. Praskliny v kameni? Jistě, že něco takového už viděla. A vzhledem k těm zemětřesením, která v poslední době tak často otřásala zemí, jsou nejspíš ještě běžnější.
Ovšem na těchto bylo něco zvláštního. Egwain se předklonila a zjistila, že praskliny vypadají, jako by vedly do nicoty. Hluboké temnoty. Nepřirozené.
„Co je to?“ zeptala se.
„Naši lidé hlásili, že je vídají,“ řekla tiše Amys. „Ti, kteří bojují v Andoru, a ti ve Spálených zemích s Randem al’Thorem. Vypadají jako praskliny v samotném vzoru. Chvilku jsou takhle temné, pak vyblednou a zůstanou pouze obyčejné praskliny.“
„Je to velice nebezpečné znamení,“ řekla Bair. „Poslaly jsme jednu z nás, aby se na to zeptala v Hraničních státech, kde bojuje Lan Mandragoran. Zdá se, že tam jsou praskliny nejběžnější.“
„Když bojují hrůzopáni, objevuji se častěji,“ dodala Amys. „Když používají tkanivo zvané odřivous.“
Egwain zírala na tu temnotu a chvěla se. „Odřivous oslabuje vzor. Během války jediné síly se dokonce i Zaprodanci začali bát ho používat, aby nerozvolnili samotný svět.“
„Musíme tu zprávu předat všem našim spojencům,“ řekla Amys. „Nesmíme to tkanivo používat.“
„Aes Sedai to už mají zakázáno,“ řekla Egwain, „Ale dám ve známost, že nikdo nemá ani uvažovat o tom, že ten zákaz poruší.“
„To je moudré,“ přikývla Melain. „Na lidi, kteří mají tolik pravidel, jsem zjistila, že Aes Sedai jsou velice zdatné v jejich ignorování, když jim to situace dovolí.“
„My našim ženám věříme,“ řekla Egwain. „Vážou je přísahy; a jinak se musí řídit vlastní moudrostí. Kdyby Moirain nebyla ochotná to pravidlo ohnout, Perrin by byl mrtvý – stejně jako Mat, kdyby Rand to pravidlo neignoroval. Ale se ženami si promluvím.“
Odřivous jí působil starosti. Ne to, že existoval, nebo to, co dělal. Byl jedinečně nebezpečný. A přesto, co jí to Perrin ve snu řekl? Je to jen další tkanivo…
Připadalo jí nespravedlivé, že by měl mít Stín přístup k takovéto zbrani, k takové, která při používání rozvolňuje vzor. Jak s ní budou bojovat, čím jí mohou čelit?
„To není jediný důvod, proč jsme pro tebe poslaly, Egwain aTVere,“ řekla Melain. „Vidělas změny ve světě snů?“
Egwain přikývla. „Bouře se tu zhoršila.“
„V budoucnu to tady nebudeme navštěvovat často,“ řekla Amys. „Rozhodly jsme se. Navzdory tomu, že si na něj stěžujeme, Kar’a’karn svá vojska připravuje, aby mohla vyrazit. Nepotrvá dlouho a potáhneme s ním do panství Stínu.“
Egwain pomalu přikývla. „Takže je to tady.“
„Jsem na tebe pyšná, děvče,“ řekla Amys. Amys, Amys tvrdá jako skála, vypadala, že má v očích slzy. Vstaly a Egwain je jednu po druhé objala.
„Světlo vás ochraňuj, Amys, Melain, Bair,“ řekla Egwain. „Pozdravujte ode mne ostatní.“
„To uděláme, Egwain al’Vere,“ řekla Bair. „Kéž najdeš vodu a stín, dnes a vždy.“
Jedna po druhé vybledly z Tearu. S pohledem upřeným vzhůru se Egwain zhluboka nadechla. Budova sténala jako loď v bouři. Kolem ní jako by se pohybovala samotná skála.
Milovala toto místo – ne Kámen, ale Tel’aran’rhiod. Tolik ji naučilo. Ale když se chystala odejít, věděla, že je jako nebezpečně rozvodněná řeka. Možná to tu zná a miluje, ale nemůže zde riskovat život. Ne dokud ji Bílá věž potřebuje.
„A sbohem i tobě, starý příteli,“ řekla do vzduchu. „Než budu znovu snít.“
Nechala se probudit.
Gawyn jako vždy čekal u postele. Byli ve Věži, Egwain zcela oblečená, v komnatě nedaleko její pracovny. Ještě nepřišel večer, ale žádost moudrých nebyla něčím, co by chtěla přehlížet.
„Je tady,“ řekl Gawyn potichu a zalétl očima ke dveřím do její pracovny.
„Tak se s ním sejdeme,“ řekla Egwain. Vstala, připravila se a uhladila si sukni. Kývla na Gawyna a společně vyšli ven a vydali se setkat s Drakem Znovuzrozeným.
Když ji Rand uviděl, usmál se. Čekal uvnitř se dvěma Děvami, které neznala.
„O co jde?“ zeptala se Egwain unaveně. „Chceš mě přesvědčovat, abych rozbila zámky?“
„Stal se z tebe cynik,“ poznamenal Rand.
„Při našich posledních dvou setkáních ses mě nezastřeně pokoušel rozzuřit. Mám to čekat znovu?“
„Nesnažím se tě rozzuřit,“ řekl Rand. „Podívej, tady.“ Vytáhl něco z kapsy. Stuha do vlasů. Podal jí ji. „Vždycky ses těšila, až si budeš moct splétat vlasy do copu.“
„Takže teď naznačuješ, že jsem dítě?“ zeptala se popuzeně Egwain. Gawyn jí v uklidňujícím gestu položil ruku na rameno.
„Cože? Ne!“ Rand si povzdechl. „Světlo, Egwain. Chci se usmířit. Jsi pro mě jako sestra; sourozence jsem nikdy neměl. Nebo přinejmenším ten, kterého mám, mě nezná. Mám jenom tebe. Prosím. Nesnažím se tě naštvat.“
Na okamžik vypadal jako před lety. Nevinný, upřímný chlapec. Egwainino podráždění se rozplynulo. „Rande, mám práci. My máme práci. Na takovéhle věci nemáme čas. Tvoje armády jsou netrpělivé.“