Vzpomínka na světlo
- Автор: Джордан Роберт, Сандерсон Брендон
- Серия: Kolo Casu #14
- Язык: чешский
- Переводчик: Zuzana Hanešková
- Жанр: Фэнтези
Электронная книга - «Vzpomínka na světlo». Краткое содержание книги:
Na Merrilorském poli se shromažďují vládcové všech zemi, aby se přidati k Randu al'Thorovi, nebo zabránili jeho ptánu rozbít zámky nu vězníci Temného - což může být projev jeho šílenství, nebo poslední naděje lidstva. Egwain, amyrlinin stolec, se přiklání k první možnosti.
V Andoru se trolloci zmocní Caemlynu. Ve vlčím snu Perrin Aybara bojuje se Zabíječem. Mat Cauthon přijíždí do Ebú Daru, kde má v úmyslu navštívit svou manželku Tuon, nyní Fortuonu, seančanskou císařovnu. Celé lidstvo se nachází ve smrtelném nebezpečí - a o výsledku se rozhodne v samotném Šajol Ghúlu. Kolo se otáčí a věk se blíží ke konci. Poslední bitva urči osud světa.
„Ano,“ řekla Egwain. „Přijdou.“
„Černá věž,“ zamračil se Bryne. „Věříš zprávám od urozeného pána Mandragorana?“
„Celým svým životem,“ řekla Egwain.
„Aša’manové, kteří bojují pro nepřítele. Proč Drak Znovuzrozený nic neudělá? Světlo, kdyby se všichni zbývající aša’manové přidali na stranu Stínu…“
Egwain zavrtěla hlavou. „Bryne, chci, abys připravil jezdce a poslal je do okolí Černé věže, kde je stále možné otvírat průchody. Ať co nejrychleji vyrazí za sestrami, které stále táboří u Černé věže.“
„Chceš, aby zaútočily?“ ožil Gawyn.
„Ne. Mají se stáhnout tak daleko, jak je třeba k otevření průchodu, a pak se k nám připojit tady. Další odkládání si nemůžeme dovolit. Chci je mít tady.“
Poklepala prstem na stůl. „Taim a jeho hrůzopáni přijdou. Drželi se od tohoto bojiště dál, a místo toho se soustředili na urozeného pána Mandragorana. To jim umožňuje tamto bojiště ovládnout stejně, jako my ovládáme toto. Vyberu další sestry, které hraničářské armádě pošleme. Nakonec se jim budeme muset postavit.“
Gawyn nic neřekl, ale sevřel rty. Méně sester tady znamenalo více práce pro Egwain a ostatní.
„A teď,“ řekla Egwain, „potřebuji…“ Všimla si Gawynova výrazu a hlas se jí vytratil. „Asi se potřebuji vyspat. Když mě bude třeba, pošlete pro mě do… Světlo, nevím, kde dneska spím. Gawyne?“
„Nechám tě spát ve stanu Maerin Sedai. Při příštím střídání má službu, takže by ti to mělo poskytnout pár hodin nepřerušovaného spánku.“
„Leda by mě bylo zapotřebí,“ připomněla mu Egwain. Vydala se ke vchodu do stanu.
„Jistě,“ řekl Gawyn a následoval ji, ale zavrtěl na Brynea a Siuan hlavou. Bryne se usmál a přikývl. Na bitevním poli bylo jen velmi málo toho, co by naprosto nezbytně vyžadovalo pozornost amyrlin. Přímý dohled nad armádami byl svěřen věžové sněmovně.
Venku Egwain vzdychla a zavřela oči. Jednou paží ji objal a nechal, ať se o něj opře. Trvalo to jen pár vteřin a pak se odtáhla, narovnala a nasadila tvář amyrlin. Tak mladá, pomyslel si, a žádá se od ní tolik.
Samozřejmě nebyla o moc mladší než sám al’Thor. Gawyna potěšilo a trochu překvapilo, že v něm myšlenka na toho muže nevzbudila žádný hněv. Al’Thor vybojuje vlastní boj. Vskutku, to, co ten chlap dělá, není Gawynova věc.
Gawyn Egwain odvedl do části ležení, která patřila Aes Sedai, a několik strážců po obvodu je pozdravilo uctivým kývnutím. Maerin Sedai měla velký stan. Většina Aes Sedai měla dovoleno přinést si s sebou jakékoli přístřeší a nábytek za předpokladu, že si na to dokáží otevřít vlastní průchod a odnesou jim ho jejich vlastní strážci. Kdyby se armáda musela rychle přesunout, tyto věci by zde nechali. Mnohé Aes Sedai se rozhodly přinést si toho jen velmi málo, ale jiné… nu, nebyly zvyklé na prostotu. Maerin byla jednou z nich. Jen málokterá si toho přinesla tolik, co ona.
Před stanem čekali Leilwin a Bayle Domon. To oni Maerin Sedai sdělili, že si na dnešní noc vypůjčují její stan a že nemá nikomu říkat, že v něm bude spát Egwain. Tajemství by mohlo být prozrazeno, kdyby se někdo vyptával – cestou sem se nijak neukrývali – ale pokud by se někdo vyptával, kde amyrlin spí, vzbudilo by to pozornost. Lepší ochranu Gawyn zajistit nedokázal, neboť Egwain nebyla ochotná každý večer cestovat, aby se vyspala jinde.
Jakmile Egwain spatřila Leilwin, ucítila podráždění.
„Říkalas, že si ji chceš držet poblíž,“ řekl Gawyn tiše.
„Nelíbí se mi, že ví, kde spím. Jestli jejich zabijáci skutečně přijdou a budou mě v táboře hledat, právě ona by je ke mně mohla dovést.“
Gawyn potlačil nutkání odporovat. Egwain byla mazaná žena, která dokázala proniknout do podstaty věcí – ale pokud šlo o cokoli seančanského, byla slepá. On na druhé straně došel k tomu, že Leilwin věří. Připadala mu jako někdo, kdo s lidmi jedná přímo.
„Dám na ni pozor,“ řekl.
Egwain se nadechla, aby se uklidnila, a pak se vydala ke stanu a beze slova prošla kolem Leilwin. Gawyn za ní dovnitř nešel.
„Zdá se, že amyrlin je rozhodnutá nenechat mě, abych jí sloužila,“ řekla Leilwin Gawynovi tím výrazným seančanským protaženým přízvukem.
„Nevěří ti,“ odpověděl Gawyn upřímně.
„Znamená na této straně oceánu přísaha tak málo?“ zeptala se Leilwin. „Složila jsem jí přísahu, kterou by neporušil nikdo, dokonce ani Mujami!“
„Temný druh poruší jakoukoli přísahu.“
Žena na něj chladně pohlédla. „Začínám si myslet, že považuje všechny Seančany za temné druhy.“
Gawyn pokrčil rameny. „Bili jste ji a uvěznili, udělali z ní zvíře na vodítku.“
, ne,“ řekla Leilwin. „Kdyby ti jeden pekař upekl odporný chleba, předpokládal bys, že se tě všichni pekaři snaží otrávit? Pche. Nehádej se. Nemá to cenu. Když nemůžu sloužit jí, posloužím tobě. Už jsi dnes jedl, strážce?“
Gawyn zaváhal. Kdy měl naposledy něco k jídlu? Dnes ráno… ne, byl příliš žhavý do boje. Hlasitě mu zakručelo v břiše.
„Vím, že ji tu nenecháš,“ řekla Leilwin, „obzvlášť ne pod dohledem Seančanky. Pojď, Bayle. Přineseme tomuhle hlupákovi něco k jídlu, aby neomdlel, kdyby dorazili nájemní vrazi.“ Odkráčela a její mohutný illiánský manžel ji následoval. Chlapík po něm vrhl přes rameno pohled, kterým by se dala vyčinit kůže.
Gawyn vzdychl a usadil se na zemi. Z kapsy vytáhl tři černé prsteny; jeden si vybral a zbývající dva schoval zpátky do kapsy.
Vždycky, když mluvili o nájemných vrazích, začal přemýšlet o prstenech, které vzal Seančanům, kteří přišli Egwain zabít. Prsteny byly ter’angrialy. S jejich pomocí se ty Krvavé nože pohybovaly rychle a splývaly se stíny.
Zvedl prsten ke světlu. Nepodobal se žádnému ter’angrialu, který kdy viděl, ale předmět síly mohl mít jakoukoli podobu. Prsteny byly vyrobeny z nějakého těžkého černého kamene, který nepoznával. Zvnějšku byly vyřezávané jako tmy, přestože vnitřni povrch – ta strana, která se dotýkala kůže – byl hladký.
Převracel prsten v prstech. Věděl, že by s ním měl jít za Egwain. Také věděl, jak Bílá věž s ter’angrialy zachází. Zamykaly je, protože se s nimi bály experimentovat. Ale toto byla Poslední bitva. Jestli někdy nastala chvíle, kdy podstoupit riziko…
Rozhodl ses stát v Egwainině stínu, Gawyne, připomněl si. Rozhodl ses, že ji budeš chránil, že budeš dělat to, co od tebe potřebuje. Ona v této válce vyhrávala, ona a Aes Sedai. Dovolí si na ni začít žárlit, jako předtím žárlil na al’Thora?
„Je to to, co si myslím?“
Gawyn prudce zvedl hlavu a sevřel prsten v pěsti. Leilwin a Bayle Domon zašli do jídelního stanu a přinesli mu misku s jídlem. Podle vůně to zase byly dušené kroupy. Kuchaři je pepřili tak silně, že se z toho člověku téměř zvedal žaludek. Gawyn měl podezření, že to dělají proto, že v černých vločkách pak nejsou vidět kousky obilních molů.
Nesmím se chovat, jako bych dělal něco podezřelého, napadlo ho okamžitě. Nesmím ji nechat jít za Egwain.
„Tohle?“ zeptal se a zvedl prsten. „Je to jeden z prstenů, které jsme vzali seančanským vrahům, kteří se pokoušeli Egwain zabít. Předpokládáme, že je to nějaký ter’angrial, ačkoli o takovém Bílá věž ještě neslyšela.“