Vzpomínka na světlo

Trval na tom, aby každou noc spala v jiném stanu. Čas od času ji přesvědčil, aby odcestovala do Mayene a využila postele v paláci. Už to pár dní neudělala. Jeho argumenty, že by měla zkontrolovat žluté a prověřit, jak jsou na tom s léčením, byly čím dál tím slabší. Rosil Sedai to tam měla pevně v ruce.

Gawyn a obě ženy pokračovali dál do tábora. Někteří vojáci se ukláněli, ti, kteří právě nebyli ve službě, zatímco jiní spěchali na bitevní pole. Gawyn si některé z nich prohlédl. Příliš mladí, příliš nezkušení.

Další patřili k Dračím spřísahancům, a kdo ví, co si o nich člověk měl myslet? Mezi Dračími spřísahanci byli Aielové, což mu dávalo smysl, protože jemu v zásadě všichni Aielové připadali jako Dračí spřísahanci. V řadách Dračích spřísahanců však byly také Aes Sedai. Neměl o tom, jak si vybraly, příliš vysoké mínění.

Gawyn zavrtěl hlavou a jel dál. Jejich ležení bylo obrovské, přestože v něm kromě vojáků nebyli téměř žádní jiní lidé. Jídlo denně dováželi skrz průchody ve vozech – některé byly tažené těmi nespolehlivými kovovými stroji z Cairhienu. Odjíždějící vozy pak odvážely šaty na vyprání, zbraně, které bylo třeba opravit, a boty k zašití.

Bylo to výkonné ležení; nicméně nebylo příliš přelidněné, protože téměř všichni každodenně trávili dlouhé hodiny na bojišti. Všichni kromě Gawyna.

Věděl, že je ho zapotřebí, a že to, co dělá, je důležité, ale nemohl se ubránit pocitu, že je nevyužitý. Byl jeden z nejlepších šermířů v armádě, a přitom stál na bojišti pár hodin denně a sem tam zabil trolloka, který byl tak hloupý, že zaútočil na dvě Aes Sedai. Gawyn s nimi ani tak nebojoval, jako je spíš zbavoval jejich trápení.

Egwain se kývnutím rozloučila se Silvianou a pak obrátila koně k velitelskému stanu.

„Egwain…“ ozval se Gawyn.

„Jenom chci zkontrolovat situaci,“ řekla klidně. „Elain měla poslat nové rozkazy.“

„Potřebuješ se vyspat.“

„Zdá se, že to jediné, co v poslední době potřebuju, je spánek.“

„Když bojuješ, máš cenu tisíce vojáků,“ řekl Gawyn. „Kdyby bylo třeba, abys spala dvaadvacet hodin denně, aby tě to udrželo v dobrém stavu, a ty pak mohla muže dvě hodiny chránit, navrhl bych, ať to uděláš. Naštěstí to není třeba – a taky není třeba, aby ses honila tak tvrdě, jak to děláš.“

Cítil skrz pouto její rozmrzelost, ale potlačila ji. „Samozřejmě máš pravdu.“ Změřila si ho. „A nemusíš být překvapený, že mě slyšíš to přiznat.“

„Nebyl jsem překvapený,“ řekl Gawyn.

„Cítím, co cítíš ty, Gawyne.“

„To bylo kvůli něčemu úplně jinému,“ řekl. „Vzpomněl jsem si na něco, co mi před pár dny řekl Sleete, vtip, kterému jsem až doteď nerozuměl.“ Vrhl po ní nevinný pohled.

To konečně vyvolalo úsměv. Tedy náznak úsměvu, ale to stačilo. V poslední době se moc často neusmívala. To jen málokdo.

„Navíc,“ pokračoval, uchopil její otěže a pomohl jí sesednout, neboť dojeli k velitelskému stanu, „nikdy jsem moc nepřemýšlel o tom, že strážce pochopitelně nemusí brát ohled na tři přísahy. Zajímalo by mě, jak často se to sestrám hodí?“

„Doufám, že ne příliš často,“ odvětila Egwain. Velice diplomatická odpověď. Uvnitř velitelského stanu našli Garetha Brynea, který hleděl dolů svým průchodem, který nyní používal běžně; udržovala ho nenápadná šedá, kterou Gawyn neznal. Bryne přistoupil ke stolu, plnému map, který se Siuan snažila uklidit. Udělal si pár poznámek na jednu z map, pokýval pro sebe hlavou a pak vzhlédl, aby se podíval, kdo vešel.

„Matko,“ řekl a vzal ji za ruku, aby jí políbil prsten.

„Zdá se, že bitva probíhá dobře,“ řekla Egwain a kývla na Siuan. „Držíme se tady dobře. Vypadá to, že máš v plánu postupovat dál?“

„Nemůžeme tady otálet věčně, matko,“ řekl Bryne. „Královna Elain mě požádala, abych zvážil přesun hlouběji do Kandoru, a já myslím, že by to bylo moudré. Obávám se, že se trolloci stáhnou zpátky do kopců a připraví se. Všimla sis, jak každou noc odtahují z bojiště stále víc těl?“

„Ano.“

Gawyn cítil její nelibost; přála by si, aby Aes Sedai měly dost síly na to, aby trolločí mršiny každý den spálily.

„Shromažďují jídlo,“ řekl Bryne. „Možná se rozhodli táhnout na východ a pokusit se nás obejít. Musíme je udržet zaměstnané tady, což by mohlo znamenat natlačit se do kopců. Obvykle by nás to přišlo draho, ale teď…“ Zavrtěl hlavou, znovu přešel k průchodu a podíval se jím na přední linie. „Tvoje Aes Sedai tohle bojiště ovládly, matko. Nikdy jsem nic takového neviděl.“

„Má svůj důvod,“ odvětila, „že Stín udělal vše, co bylo v jeho moci, aby Bílou věž zničil. On to věděl. Bílá věž je schopná tuto válku ovládnout.“

„Budeme si muset dávat pozor na hrůzopány,“ řekla Siuan, která se probírala papíry. Gawyn předpokládal, že jsou to hlášení zvědů. Navzdory tomu, že ušetřil její život, toho o Siuan Sanče moc nevěděl, ale Egwain běžně hovořila o tom, jak ta žena lační po informacích.