Бесплатная библиотека
Читайте книгу на сайте или телефоне
Mistr a Marketka [cs] - Читать Любимую Русскую Полную Книгу 👉 Read-E-Book.com

Mistr a Marketka [cs]

Электронная книга - «Mistr a Marketka [cs]». Краткое содержание книги:

Bulgakov začal na knize pracovat v roce 1928. První verze nesly názvy Černý mág (Черный маг), Inženýrovo kopyto (Копыто инженера), Žonglér s kopytem (Жонглер с копытом) či Veliarův syn (Сын Велиара). Rukopis byl připravován pro vydavatelství Nědra a jeho první verze byla (po zákazu hry Kabala pobožnůstkářů — Кабала святош) autorem spálena 18. března 1930. Dochoval se autorův dopis, datovaný 28. dubna 1930 a adresovaný vládě, v němž autor doslovně píše „… osobně, vlastníma rukama jsem v kamnech spálil všechny koncepty románu o ďáblovi.“ (Motiv pálení díla se objevuje i v knize samotné.)
Práci nad románem Bulgakov obnovil již v roce 1931. Ve druhé verzi se objevuje postava Markéty a Mistra a román získává definitivní název Mistr a Markétka (Мастер и Маргарита). V pořadí druhá verze byla dokončena v roce 1936. Dílo v této podobě již obsahovalo větší část zápletky i všechny důležité pasáže. V roce 1937 Bulgakov román ještě jednou zredigoval a do názvu doplnil podtitul Fantastický román. Začišťováním a slohovým pilováním textu (za pomoci své ženy) se zabýval téměř až do své smrti — poslední úpravy rukopisu jsou datovány 13. února 1940 (necelý měsíc před Bulgakovovou smrtí). Román je tak fabulačně završen. Bulgakovova žena však pokračovala v redikci románu až do roku 1941. Některé ze zbývajících a Bulgakovem i jeho ženou nepostřehnutých rozporů jsou přesto předmětem kvízových otázek znalců autorova díla (Mistr je např. v Kapitole třinácté hladce oholen, zato v Kapitole čtyřiadvacáté — dějově následující za několik hodin — má dlouhou bradku).
Cenzurovaná verze (12 % textu vynecháno, ještě větší část pozměněna) byla poprvé publikována až v roce 1966 v časopise Moskva (ročník 1966, č. 11 a ročník 1967, č. 1). Text odstraněných a upravených částí vyšel samizdatově a byl doplněn o údaje nezbytné ke kompletnímu nahrazení originální verze. V roce 1967 nakladatelství Posev (ve Frankfurtu) vydalo kompletní verzi (právě díky samizdatovým doplňkům). Rusko se prvního necenzurovaného znění dočkalo až v roce 1973, kdy v nakladatelství Chudožestvenaja Litěratura (Художественая Литература) vyšla verze opírající se o rukopisy sepsané do začátku roku 1940. Toto znění bylo považováno za kanonické až do roku 1989, kdy byla za pomoci redaktorky Lydie Janovské vydána verze respektující veškeré existující rukopisy.
1 ... 86 87 88 89 90 91 92 93 94 95
Перейти на страницу:

„Kde jsi, Nikolaji? Co má znamenat tahle romantika? Chceš si uhnat horečku? Čaj je na stole!” Muž na lavičce se vzpamatuje a odpovídá pokrytecky:

„Chtěl jsem se jen trochu nadýchat čerstvého vzduchu! Čerstvý vzduch je báječná věc!” Vstane, nenápadně pohrozí pěstí do okna, které se hřmotně zavřelo, a plouží se domů. „Ó bohové, ten lže, jako když tiskne!” bručí si Ivan Nikolajevič na odchodu. „Vůbec ho neláká do zahrady vzduch!

Cosi vidí v dnešní noci na měsíci, v zahradě a v povětří! Co bych za to dal, kdybych dokázal odhalit jeho tajemství! Kdo ví, jakou Venuši ztratil, a teď marně mává rukama ve vzduchu a snaží se ji lapit…” Profesor se vrací domů nemocný, s pomatenou myslí.

Žena se tváří, že to nepozoruje, a nutí ho, aby si šel brzy lehnout. Ale sama bdí, sedí u lampy s knihou a sleduje spícího smutným pohledem. Ví, že za svítání se její muž probudí s bolestným výkřikem a začne plakat a zmítat se.

Proto před ní na ubruse pod lampou leží předem připravená injekční stříkačka v lihu a ampulka s temně žlutou tekutinou. Teprve pakubohá žena, která spojila svůj osud s nemocným mužem, může bezobavusnout. Ivan Nikolajevič po injekci klidně spí až do rána, usmívá se ze spaní a zdají se mu jakési vznešené, šťastné, jí neznámé sny. Vědce budí ze sna v měsíčné noci pokaždé týž výjev, až žalostně vykřikne. Vidí beznosého kata, který nadskakuje, cosi vyráží chraplavým hlasem a pakbodne kopím ukřižovaného, pomateného Gestase. Daleko hrozivější než kat je všakzlověstný přísvit bouřkového mraku, který se ohlašuje rachotem a hrozí zavalit zemi, jakto bývá při velkých přírodních katastrofách. Po injekci se všecko kolem mění. Od postele k oknu se prostře měsíční stezka, po ní vystupuje muž v bílém plášti s purpurovou podšívkou a míří k měsíci. Po jeho boku kráčí mladý muž v potrhaném chitónu, se znetvořeným obličejem.

Horlivě diskutují, rozohňují se a o něčem se domlouvají. „Ó bohové!” pronáší muž v bílém plášti a obrací ke svému společníkovi povýšený obličej. „Taková odporná poprava! Ale řekni mi,” a jeho pyšný obličej náhle dostává prosebný výraz, „že to není pravda? Žádná poprava nebyla, viď? Zapřísahám tě, řekni, že ne!” „Samozřejmě že nebyla,” odpovídá chraplavě jeho společník, „to se ti jenom zdálo.” „Můžeš na to přísahat?” zeptá se muž v plášti úpěnlivě.

„Přísahám!” stvrzuje mladíka v očích se mu objeví veselé ohníčky. „Nic víc nežádám!” vykřikne muž v plášti hlasem ztrhaným od povelů, stoupá stále výš a výš k měsíci a pobízí mladíka.

Za nimi důstojně kráčí obrovský pesse špičatýma ušima. Měsíční paprsekse rozvlní a vychrlí vodopády světla na všechny strany. Měsíc kraluje, skotačí a dovádivě šálí.

Z měsíční záplavy se vynoří neskutečně krásná žena a vede za ruku k Ivanovi zarostlého neholeného muže, který se bojácně ohlíží. Ivan ho hned poznal. Je to jeho noční host, pacient ze stoosmnáctky. Profesor k němu ve snu vztahuje ruce a ptá se dychtivě: „Takto je tedy konec příběhu?”

„Ano, můj učedníku,” odpovídá noční host a žena přistupuje k Ivanovi:

„Ano, takto skončilo. Všecko na světě nějakkončí… Ukažte, já váspolíbím a bude zasvšecko dobré…” Sklání se k Ivanovi, líbá ho na čelo a Ivan ji obejme a zahledí se jí do očí, ale ona se vzdaluje a odchází se svým společníkem k měsíci… Měsíc běsní, zalévá Ivana světlem a rozstřikuje paprsky na všechny strany. V pokoji propuká měsíční potopa, světlo se čeří, stoupá a zaplavuje lůžko. Ivan se usmívá ze sna. Ráno se probouzí mlčenlivý, ale už zcela klidný a zdráv. Jeho rozjitřená paměť se ztiší a až do příštího úplňku už nikdo neruší jeho spánek: ani beznosý Gestasůvkat, ani nelítostný pátý prokurátor Judeje, jezdec Zlatého kopí Pilát Pontský.

1929–1940

1 ... 86 87 88 89 90 91 92 93 94 95
Перейти на страницу:
0
Сюжет
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6
  • 7
  • 8
  • 9
  • 10
0
Атмосфера
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6
  • 7
  • 8
  • 9
  • 10
0
Главный герой
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6
  • 7
  • 8
  • 9
  • 10
0
Общее впечатление
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6
  • 7
  • 8
  • 9
  • 10
Итоговая оценка: 0.0 из 10 (голосов: 0 / История оценок)