Электронная книга - «Drak Znovuzrozený». Краткое содержание книги:
Laras se obrátila, jako by opravdu Elain zaslechla, zamračila se ještě víc a otevřela ústa. Než však vydala jediný zvuk, do kuchyně se jako smršť vřítila amyrlin. Dokonce i její pruhovaná štóla jako by byla celá naježená. Pro jednou nebylo Leanu nikde vidět.
Konečně, pomyslela si temně Nyneiva. A ještě ani není večer!
Ale amyrlin se jejich směrem ani nepodívala. S nikým nepromluvila slůvka. Přejela rukou po stole vydrhnutém do běla, podívala se na prsty a zamračila se, jako by našla špínu. Laras byla okamžitě u ní a usmívala se jako sluníčko, ale amyrlinin rozhodný pohled ji přiměl úsměv zase mlčky polknout.
Amyrlin proletěla kuchyní. Prohlédla si ženy krájející ovesné placky. Zamračila se na ženy čistící zeleninu. Ohrnula nos nad hrnci s polévkou a pak i nad ženami, které na ně dohlížely. Ty se okamžitě jaly velice pozorně studovat hladinu polévky. Při pohledu na její zamračený výraz se dívky odnášející talíře a mísy do jídelny rozběhly. Než došla do půlky kuchyně, každá žena pracovala dvakrát rychleji než předtím. Než prošla kuchyní celou, odvážila se na ni podívat jedině Laras.
Amyrlin se s rukama v bok zastavila před rožněm a vzhlédla k Laras. Jen se na ni bezvýrazně dívala, modré oči měla chladné a tvrdé.
Velká žena polkla, a jak si uhlazovala zástěru, brady se jí natřásaly. Amyrlin ani nemrkla. Laras sklopila zrak a přešlápla. „Jestli mě matka omluví,“ řekla slabým hláskem. Předvedla něco, co snad mohlo být pukrle, a odspěchala. Tak se zapomněla, že se připojila k ženám zírajícím do polévky a začala sama míchat svou vlastní lžící.
Nyneiva se usmála, ale hlavu držela skloněnou, aby to nebylo vidět. Egwain s Elain se také věnovaly své práci, zároveň však vrhaly kradmé pohledy po amyrlin, která tu stála zády k nim ani ne o dva kroky dál.
Amyrlin si z místa, kde stála, prohlížela celou kuchyni. „Jestli je tak snadné je zastrašit,“ řekla si tiše, „tak jim možná opravdu procházelo příliš mnoho příliš dlouho.“
Snadné je zastrašit, to určitě, pomyslela si Nyneiva. Ony jsou jen ubohá náhražka žen. Vždyť se na ně jenom podívala! Amyrlin se ohlédla přes rameno a na okamžik zachytila Nyneivin pohled. Nyneiva se najednou přistihla, že obrací rožněm rychleji. Hned si řekla, že přece musela předstírat, že je taky zastrašena jako ostatní ženy.
Amyrlinin pohled padl na Elain. Amyrlin náhle promluvila tak hlasitě, že rendlíky a pánve visící na stěnách málem začaly chřestit. „Některá slova z úst mladé ženy rozhodně nehodlám tolerovat, Elain z rodu Trakandů. Jestli je z nich někdy vypustíš, nechám ti pusu umýt, že na to už nikdy nezapomeneš!“ Všechny ženy v kuchyni nadskočily.
Elain se zatvářila zmateně a Egwain velice rozhořčeně.
Nyneiva zavrtěla hlavou, důrazně, ale jen maličko. Ne, holka! Drž jazyk na uzdě! Copak nevidíš, co dělá?
Jenže Egwain ústa otevřela, s uctivým, ale odhodlaným: „Matko, ona ne –“
„Ticho!“ Amyrlinino zaburácení vyvolalo ještě další nadskočení. „Laras! Nemohla bys přijít na způsob, jak naučit dvě dívky promluvit, když mají, a říkat, co mají, správkyně kuchyní? Zvládneš to?“
Laras se přikolébala nejrychleji, jak to u ní kdy Nyneiva viděla, vrhla se k Elain a Egwain, každou popadla za ucho a neustále opakovala: „Ano, matko. Okamžitě, matko. Jak přikazuješ, matko.“ Spěšně odtáhla obě mladé ženy z kuchyně, jako by se chtěla co nejrychleji dostat z dosahu amyrlinina pohledu.
Amyrlin teď byla dost blízko Nyneivy, aby se jí mohla dotknout, ale stále přehlížela kuchyni. Mladá kuchtička se obrátila s hnětací mísou v rukou, náhodou zachytila amyrlinin pohled, hlasitě vyjekla a utekla.
„Nechtěla jsem, aby do toho Egwain takhle spadla.“ Amyrlin téměř nepohnula rty. Vypadalo to, jako by si bručela pro sebe, a podle výrazu její tváře nikdo v kuchyni nechtěl vědět, co říká. Nyneiva ji jen tak tak slyšela. „Ale možná ji to naučí zamyslet se dřív, než promluví.“
Nyneiva otočila rožněm a hlavu držela stále sklopenou ve snaze vypadat, jako by si také cosi mumlala, kdyby se náhodou někdo podíval. „Myslela jsem, že na nás budeš dohlížet, matko. Abychom ti mohly oznámit, co najdeme.“
„Kdybych za vámi chodila každý den, dcero, někdo by mohl něco vytušit.“ Amyrlin se stále rozhlížela po kuchyni. Většina žen se zřejmě vyhýbala pouhému pohledu jejím směrem ze strachu, aby na sebe nepřivolala její hněv. „Chtěla jsem vás nechat po obědě přivést do své pracovny. Abych vám vyčinila, že jste si ještě nevybraly předměty studia. Aspoň to jsem naznačila Leaně. Objevily se ale nové zprávy, které nepočkají. Sheriam našla dalšího šedého muže. Vlastně ženu. Mrtvou jako týden stará ryba, a nebyla na ní ani nejmenší známka násilí. Někdo ji položil, jako by odpočívala, přímo do Sheriaminy postele. To pro Sheriam nebyl zrovna příjemný nález.“
Nyneiva ztuhla a rožeň se na okamžik zastavil, než jím začala znovu otáčet. „Sheriam měla možnost vidět ten seznam, který dala Verin Egwain. Elaida taky. Nikoho neobviňuju, ale měly tu možnost. A Egwain taky říkala, že se Alanna... chovala divně.“
„O tom ti taky řekla, co? Alanna je z Arafelu. A v Arafelu mají zvláštní představy o cti a dluzích.“ Pokrčila odmítavě rameny, ale řekla: „Asi bych na ni mohla trochu dohlédnout. Zjistily jste již něco užitečného, dítě?“
„Něco,“ zamumlala ponuře Nyneiva. A co dohlédnout na Sheriam? Možná toho šedého muže jen tak nenašla. A co se toho týče, amyrlin by mohla dohlédnout taky na Elaidu. Takže Alanna opravdu... „Nechápu, proč věříš Else Grinwellové, ale tvoje zpráva nám pomohla.“
Krátce a stručně vypověděla o tom, co zjistily ve skladišti pod knihovnou, přičemž si dala záležet, aby to vypadalo, že tam byly jen s Egwain, a připojila závěry, k nimž došly. Nezmínila se o Egwainině snu – nebo co to vlastně bylo, protože Egwain trvala na tom, že to bylo skutečné – v Tel’aran’rhiodu. Také neřekla nic o ter’angrialu, který dostala Egwain od Verin. Nemohla se přimět, aby té ženě se štólou o sedmi pruzích plně důvěřovala – nebo kterékoliv ženě, která dokázala takovou štólu nosit – a připadalo jí nejlepší nechat si některé věci pro sebe.
Když skončila, mlčela amyrlin tak dlouho, až Nyneiva nabyla dojmu, že ji neslyšela. Už to chtěla zopakovat, poněkud hlasitěji, když amyrlin konečně promluvila, přičemž stěží pohnula rty.
„Já žádnou zprávu neposlala, dcero. Věci, které tu zůstaly po Liandrin a ostatních, byly pozorně prohlédnuty a spáleny, když nebylo nic nalezeno. Zbytky po černých adžah by nikdo nepoužil. A co se týče Elsy Grinwellové... na tu dívku se pamatuji. Mohla se učit, kdyby se trochu snažila, ale ona se jenom chtěla pořád usmívat na muže cvičící se strážci. Elsu Grinwellovou posadily na obchodní loď a poslaly ji zpátky k matce už před deseti dny.“
Nyneiva se snažila polknout knedlík, který se jí utvořil v krku. Amyrlinina slova jí připomněla tyrany, kteří se posmívali menším dětem. Vždycky se k malým dětem chovali tak opovržlivě, vždycky si byli tolik jistí, že ti malí jsou příliš hloupí, než aby poznali co se děje, že se své úsměšky ani nesnažili zakrývat. Z toho, že jí černé adžah tolik opovrhovaly, jí vzkypěla krev. Z toho, že dokázaly nalíčit tuhle past, ji zamrazilo. Světlo, jestli byla Elsa poslána pryč... Světlo, kdokoliv, s kým mluvím, by mohla být Liandrin nebo některá z ostatních. Světlo!