Электронная книга - «Drak Znovuzrozený». Краткое содержание книги:
Mat se rychle přestal zubit.
„Ticho, Egwain,“ prskla Nyneiva. „Mate, to, že tě chceme požádat o laskavost, ještě neznamená, že nám nezáleží na tom, jak se cítíš. Nám na tom opravdu záleží, a ty to víš, leda bys byl ještě zabedněnější než obvykle. Jsi v pořádku? Ve srovnání s tím, jak jsem tě viděla posledně, vypadáš pozoruhodně dobře. Mně to opravdu připadá spíš jako měsíc než jako dva dny.“
„Mohl bych zaběhnout deset mil a potom si ještě zatančit gigu.“ Zakručelo mu v žaludku, ale on si toho nevšímal, a doufal, že ony si toho také nevšimnou. Opravdu se cítil téměř jako po měsíčním odpočinku a dobrém jídle. A poslední jídlo měl včera. „Jakou laskavost?“ zeptal se podezřívavě. Pokud se pamatoval, Nyneiva nikdy nežádala o laskavosti, Nyneiva lidem říkala, co mají dělat, a očekávala, že to udělají.
„Chci, abys doručil dopis,“ řekla Elain dřív, než Nyneiva stačila otevřít ústa. „Máti do Caemlynu.“ Usmála se tak půvabně, až jí na tvářích naskočily dolíčky. „Velice bych to ocenila, Mate.“ Ranní sluníčko pronikající okny jako by jí do vlasů házelo zlato.
Moc by mě zajímalo, jestli ráda tancuje. Rychle tuto představu zahnal. „To nezní jako něco těžkýho, ale je to dlouhá cesta. Co z toho budu mít já?“ Z výrazu její tváře usoudil, že ty dolíčky selžou jen málokdy.
Elain se narovnala, štíhlá a hrdá. Skoro za ní viděl trůn. „Copak nejsi věrným poddaným Andoru? Copak nechceš sloužit Lvímu trůnu a své dědičce?“
Mat se rozřehtal.
„Říkala jsem ti, že tohle taky nebude fungovat,“ podotkla Egwain. „Na něho ne.“
Elain naskočily kolem úst vrásky. „Myslela jsem, že by za to stálo aspoň to zkusit. Na strážné v Caemlynu to vždycky působí. Říkalas, že když se usměju –“ Prudce se zarazila a na Mata se ani nepodívala.
Cos jí to řekla, Egwain, zuřil v duchu Mat. Že zhloupnu kvůli každé holce, která se na mě usměje? Ale navenek se stále tvářil klidně a dokonce se mu podařilo dál se usmívat.
„Byla bych ráda, kdyby prosba stačila,“ řekla Egwain, „ale ty nikomu neprokazuješ laskavosti, viď, Mate? Nebo jsi v životě udělal cokoliv, by ti nelichotili, nepodkuřovali ti nebo tě neoblafli?“
Mat se na ni jenom usmíval. „Zatancoval bych si s váma oběma, Egwain, ale poslíčka dělat nebudu.“ Na okamžik měl dojem, že na něho vyplázne jazyk.
„Jestli se teda můžeme vrátit k našemu prvnímu plánu,“ ozvala se Nyneiva až příliš klidným hlasem. Druhé dvě ženy přikývly a ona obrátila svou pozornost k Matovi. Poprvé od chvíle, kdy vstoupila do pokoje, zase vypadala jako stará vědma, s pohledem, který vás dokázal na místě zastavit, a copem připraveným švihnout jako kočičím ocáskem.
„Jsi ještě neomalenější, než se pamatuju, Matrime Cauthone. Co jsi byl tolik nemocný – a já s Egwain a Elain jsme se o tebe staraly jako o děcko v kolíbce – jsem na to málem zapomněla. Přesto jsem si myslela, že budeš cítit aspoň kapku vděčnosti. Mluvil jsi o tom, že chceš vidět svět a navštívit velká města. No, který je lepší město než Caemlyn? Dělej, co chceš, dokaž svůj vděk a zároveň můžeš někomu pomoct.“ Vytáhla z pláště svinutý pergamen a položila jej na stůl. Na pečeti ze zlatožlutého vosku se skvěla lilie. „Víc žádat nemůžeš.“
Mat si pergamen lítostivě prohlédl. Jednou Caemlynem projížděli, ještě s Randem, ale skoro se na to nepamatoval. Byla hanba jim nevyhovět, ale on to považoval za nejlepší. Jestli si chcete užít při tanci, dřív nebo později musíte zaplatit harfeníkovi. Ale podle toho, jak se teď Nyneiva chovala, čím déle nezaplatí, tím horší to bude. „Nyneivo, já nemůžu.“
„Co tím myslíš, že nemůžeš? Jsi snad moucha na stěně, nebo chlap? Máš jedinečnou možnost prokázat službu dědičce Andoru, uvidět Caemlyn, a s největší pravděpodobností se setkat se samotnou královnou Morgasou, a ty nemůžeš? Opravdu nevím, co ještě chceš. A tentokrát neuhýbej jako omastek na pánvi, Matrime Cauthone! Nebo ses tolik změnil, že se ti tohle líbí?“ Mávla mu levou rukou před obličejem a málem ho prstenem třískla do nosu.
„Prosím, Mate,“ řekla Elain, a Egwain se na něho dívala, jako by mu vyrostly rohy jako trollokovi.
Mat se v křesle přikrčil. „To ne, že bych nechtěl. Nemůžu! Amyrlin to zařídila tak, že se nedostanu z tohohle zatra – z tohohle ostrova. Jestli to dokážete změnit, donesu ten dopis třeba v zubech, Elain.“
Ženy si mezi sebou vyměnily pohledy. Občas ho napadlo, jestli ženy dokážou číst myšlenky jiných. Jeho si rozhodně dokázaly přečíst, a zvláště ve chvílích, kdy to nejméně potřeboval. Ale tentokrát, ať už se mlčky rozhodly k čemukoliv, jeho myšlenky si nepřečetly.
„Tohle nám vysvětli,“ vyzvala ho stroze Nyneiva. „Proč by tě tu chtěla amyrlin držet?“
Mat pokrčil rameny, podíval se jí přímo do očí a předvedl jí svůj nejlepší lítostivý úsměv. „Protože jsem byl nemocnej. Protože to trvalo tak dlouho. Říkala, že mě nenechá odejít, dokud si nebude jistá, že se někde nesložím a neumřu. Ne že bych to udělal. Totiž umřel.“
Nyneiva se zamračila a zatahala se za cop. Náhle ho popadla za hlavu a Mata zamrazilo. Světlo, jediná síla! Než to domyslel, bylo to pryč a Nyneiva ho pustila.
„Co...? Cos mi to udělala, Nyneivo?“
„Ani desetinu toho, co si z největší pravděpodobnosti zasloužíš,“ odtušila ona. „Jsi zdravý jako buk. Slabší než vypadáš, ale zdravý.“
„Říkal jsem ti to,“ opáčil nejistě. Snažil se znovu nasadit úsměv. „Nyneivo, vypadala jako ty. Totiž amyrlin. Tyčí se nad tebou, i když je o půl lokte menší, a nutí...“ Z toho, jak Nyneiva zvedla obočí, usoudil, že tudy cesta nevede. Pokud jen dokáže udržet jejich myšlenky dál od Valerského rohu. Napadlo ho, jestli to vědí. „No. Stejně si myslím, že mě tu chtějí mít kvůli tý dýce. Chci říct, dokud nepřijdou na to, jak přesně udělala to, co udělala. Víte, jaký Aes Sedai jsou.“ Zasmál se. Ony se na něho jenom dívaly. To jsem možná neměl říkat. Ať shořím! Ony se chtějí stát zatracenýma Aes Sedai. Ať shořím, už to trvá moc dlouho. Byl bych hrozně rád, kdyby se na mě přestala Nyneiva takhle dívat. Zkrať to. „Amyrlin to zařídila tak, že se nedostanu přes most, ani se nemůžu nalodit, bez jejího rozkazu. Chápete? Ne že bych vám nechtěl pomoct. Prostě nemůžu.“
„Ale jestli tě dostaneme z Tar Valonu, tak to uděláš?“ zeptala se naléhavě Nyneiva.
Tentokrát Elain zvedla obočí a Egwain potřásla hlavou a pronikavě se na Mata zadívala. Ženy občas nemají smysl pro humor.
Nyneiva svým dvěma přítelkyním pokynula a všechny tři se odebraly k oknu, kde se k němu obrátily zády a cosi si tiše povídaly. Mat slyšel jenom mumlání. Měl dojem, že Egwain říká cosi o tom, že pokud zůstanou pohromadě, budou potřebovat jenom jeden. Díval se na ně a uvažoval, jestli si opravdu myslí, že mohou obejít amyrlinin rozkaz. Jestli to dokážou, donesu ten jejich zatracený dopis kamkoliv. Opravdu ho ponesu třeba v zubech.
Bez přemýšlení sebral ohryzek a ukousl konec. Skousl a rychle vyplivl hořká semínka zpátky na podnos. Když se ženy vrátily ke stolu, podala mu Egwain silný složený papír. Mat si je podezíravě prohlédl, než papír rozložil. Když četl, začal si pro sebe nevědomky broukat.
Cokoliv nositel tohoto listu udělal, je na můj rozkaz a s mým pověřením. Poslechni a mlč, na můj rozkaz.