Электронная книга - «Drak Znovuzrozený». Краткое содержание книги:
Rožeň se zastavil. Rychle jím začala zase otáčet. Ale nikdo si toho zřejmě nevšiml. Všechny ženy v kuchyni dělaly, co mohly, aby se nemusely podívat na amyrlin.
„A co hodláte dělat s touhle... očividnou pastí?“ zeptala se tiše amyrlin stále stojící stranou od Nyneivy a přehlížející kuchyni. „Hodláte padnout i do téhle?“
Nyneiva zrudla. „Vím, že tohle je past, matko. A nejlepší způsob, jak chytit toho, kdo ji nastražil, je skočit mu na lep a počkat, až přijde.“ Po tom, co jí amyrlin právě sdělila, to sice neznělo tak odhodlaně, jako když to říkala Egwain s Elain, ale pořád to myslela vážně.
„Možná ano, dítě. Možná je to způsob, jak je najít. Jestli ovšem nepřijdou a nenajdou vás pevně uvízlé v síti.“ Znepokojeně si povzdechla. „Nechám ti do pokoje poslat zlato na cestu. A nechám rozšířit zprávu, že jsem vás poslala na statek okopávat kapustu. Půjde s vámi i Elain?“
Nyneiva se zapomněla natolik, že na amyrlin vytřeštěně zazírala. Rychle však sklopila zrak. Klouby rukou na klice rožně měla úplně bílé. „Ty prohnaná stará... Proč všechno to předstírání, když to víš? Ty tvoje mazaný intriky nás popletly skoro tolik, jako černý adžah. Proč?“ Amyrlin stiskla rty dost na to, aby to Nyneivu přimělo použít uctivější tón. „Jestli se smím zeptat, matko.“
Amyrlin si odfrkla. „Přimět Morgasu vykročit po správné cestě, ať chce nebo ne, bude už tak dost těžké, i když si nebude myslet, že jsem její dceru poslala na moře ve člunu, do kterého teče. Takhle můžu rovnou říct, že s tím nemám nic společného. Pro Elain možná bude trochu tvrdé, až se nakonec setká s matkou, ale já teď mám tři lovecké psy, ne jen dva. Říkala jsem ti, že kdybych mohla, pořídila bych si jich stovku.“ Upravila si štólu na ramenou. „Tohle už trvá dost dlouho. Jestli zůstanu tak blízko, mohl by si toho někdo všimnout. Chceš mi říct ještě něco? Nebo se na něco zeptat? Ale pospěš si dcero.“
„Co je to Callandor, matko?“ zeptala se Nyneiva.
Tentokrát se zapomněla amyrlin a pootočila se k Nyneivě dřív, než se vzpamatovala. „Ten nesmějí dostat.“ Šeptala tak tiše, jako by spíš mluvila sama k sobě. „Nejspíš se k němu nemohou dostat, ale...“ Zhluboka se nadechla a začala mluvit dost jasně, aby ji Nyneiva slyšela, i když už o dva kroky dál jí rozumět nebylo. „Jen asi tucet žen ve Věží vi, co je Callandor, a zhruba stejně tolik mimo Věž. Vznešení páni Tearu to vědí, ale oni o tom odmítají mluvit, pokud nemá být zrovna jmenován pán země. Meč, jehož se nelze dotknout, je sa’angrial, děvče. Vyrobeny byly jen dva silnější a, díky Světlu, nebyly nikdy použity. S Callandorem v rukou, dítě, bys dokázala jedinou ranou srovnat se zemí celé město. Pokud zemřete, abyste černým adžah zabránily dostat ho do rukou – s Egwain a Elain, všechny tři – tak prokážete světu službu a cena za ni bude ještě velice malá.“
„Jak by ho mohly dostat?“ zeptala se Nyneiva. „Myslela jsem, že Callandoru se může dotknout jenom Drak Znovuzrozený.“
Amyrlin na ni úkosem vrhla tak ostrý pohled, že by stačil na odříznutí pečené z rožně. „Mohou jít po něčem jiném,“ řekla po chvíli. „Tady nakradly ter’angrialy. V Tearském Kameni je uloženo skoro tolik ter’angrialů, jako jich bylo ve Věži.“
„Myslela jsem, že vznešení páni nenávidí všechno, co má něco společného s jedinou silou,“ zašeptala Nyneiva nevěřícně.
„Ó, to ano, dítě. Nenávidí to a bojí se. Když objeví tairenskou dívku, která může usměrňovat, bez okolků ji do slunce západu posadí na loď do Tar Valonu, a to tak rychle, že se ani nestačí rozloučit s rodinou.“ Amyrlin mluvila hořce a z vlastní zkušenosti. „A přesto v tom svém milovaném Kameni drží jeden z nejmocnějších ohnisek síly, jaká kdy svět viděl. Já myslím, že proto za ta léta nasbírali tolik ter’angrialů – a jiných věcí, které mají něco společného se sílou – jako by tím mohli umenšit existenci té věci, když už se jí nemůžou zbavit, věci, která jim pokaždé, když vstoupí do Srdce Kamene, připomene jejich vlastní zkázu. Pevnost, která odolala stovkám vojsk, padne jako jedno ze znamení znovuzrození Draka. A dokonce to nebude jediné znamení, jen jedno z mnoha. To musí žrát ty jejich pyšné dušičky. Jejich pád dokonce ani nebude jediným hlavním znamením změny světa. A nemohou na to prostě zapomenout a do Srdce nechodit. Tam jsou páni země povyšováni na vznešené pány a tam musejí čtyřikrát do roka provést obřad strážby, kdy tvrdí, že stráží celý svět před Drakem tím, že drží Callandor. To je musí hryzat, jako by měli v břiše živé pilouny, a nic jiného si taky nezaslouží.“ Otřásla se, jako by si uvědomila, že řekla víc, než chtěla. „Je to všechno, dítě?“
„Ano, matko,“ odpověděla Nyneiva. Světlo, vždycky se to vrací zpátky k Randovi, co? Vždycky zpátky k Drakovi Znovuzrozenému. Pořád jí dávalo práci na něj myslet takhle. „To je všechno.“
Amyrlin si znovu upravila štólu a zamračila se na horečnatou činnost v kuchyni. „Tohle musím napravit. Potřebovala jsem s tebou bezodkladně mluvit, ale Laras je dobrá žena, a kuchyně i spíž zvládá skvěle.“
Nyneiva si odfrkla a oslovila své ruce otáčející rožněm. „Laras je žluklá hrouda tuku a s tou lžící zachází až moc šikovně.“ Myslela si, že to řekla dostatečně tiše, ale zaslechla, jak se amyrlin suše uchechtla.
„Ty vážně umíš skvěle odhadnout charakter, dítě. Jako vědma sis u vás na vsi musela vskutku vést velice dobře. To Laras zašla za Sheriam a chtěla vědět, jak dlouho má vás tři nechat u té nejšpinavější a nejtěžší práce. Říkala, že se nehodlá podílet na lámání něčího zdraví či ducha, bez ohledu na to, co řeknu já. Skvělý odhad, dítě.“
V té chvíli do dveří vstoupila Laras a zaváhala před vstupem na vlastní výsostné území. Amyrlin jí vyšla vstříc a pro změnu se usmívala.
„Všechno mi tu připadá v pořádku, Laras.“ Amyrlin hovořila dost hlasitě, aby ji v kuchyni slyšely všechny. „Nevidím tu nic špatného a všechno je, jak má být. Dostane se ti pochvaly. Myslím, že ze správkyně kuchyní udělám formální titul.“
Výraz Laras přešel od nejistoty k šoku a pak se jí obličej rozzářil radostí. Ale když se od odcházející amyrlin obrátila k pracovnicím v kuchyni, znovu se zachmuřila. Kuchtičky se vrhly do díla. Zamračený pohled Laras spočinul na Nyneivě.
Nyneiva zase otáčela rožněm, a teď se pokusila na velkou ženu usmát.
Laras se zamračila ještě víc a začala si lžící poklepávat na stehno, když zřejmě na chvíli zapomněla, že ji předtím použila k původnímu účelu. Na bílé zástěře lžíce zanechávala mastné šmouhy od polévky.
Budu se na ni usmívat, i kdyby mě to mělo zabít, pomyslela si Nyneiva, i když při tom zatínala zuby.
Objevily se Egwain s Elain, kroutily pusou a otíraly si ústa rukávem. Laras se na ně podívala a ony se vrhly k rožni a daly se do práce.
„Mýdlo,“ zamumlala nezřetelně Elain, „chutná hrozně!“
Egwain se při polévání masa třásla. „Nyneivo, jestli mi řekneš, že nám amyrlin nařídila zůstat tady, začnu ječet. Možná opravdu uteču.“
„Odcházíme, až domyjeme nádobí,“ oznámila oběma Nyneiva, „a hned, jak si vyzvedneme v pokoji věci.“ Přála si, aby také cítila nadšení, jež se jim mihlo v očích. Světlo dej, ať nespadneme do nějaké pasti, z niž bychom se nedostaly. Světlo dej.
30
První bod