Электронная книга - «Drak Znovuzrozený». Краткое содержание книги:
Sheriam se pohoršeně zasmála. „To ona nikdy nedovolí, Alanno. Sestra v kuchyni, natož... To je neslýchané. To je nemožné! Udělala jsi, cos považovala za správné. To není žádná chyba.“
„To nebyla tvoje chyba, Alanno Sedai,“ řekla Egwain. Proč to Alanna dělá? Pokud se mě nesnaží přesvědčit, že s tím neměla nic společného, ať už se zvrtlo cokoliv. A možná tak na mě chce dohlížet. Právě ta představa hrdé Aes Sedai třikrát denně po lokty v umaštěných hrncích, jen aby mohla na někoho dohlížet, ji přesvědčila, že se nechává unést vlastní představivostí. Ale bylo také nemyslitelné, že by Alanna splnila, co slibovala. Na každý pád neměla zelená sestra rozhodně možnost prohlédnout si seznam jmen, když dohlížela na ter’angrial. Ale jestli má Nyneiva pravdu, nepotřebovala by vidět ta jména, aby mě chtěla zabít, jestli tedy je z černého adžah. Přestaň! „Opravdu, nebyla.“
„Kdybych byla udělala, co jsem měla,“ trvala na svém Alanna, „nikdy by k tomu nedošlo. Něco podobného jsem viděla jen jedenkrát, když jsme se tehdy před lety pokoušely použít ter’angrial ve stejné místnosti s jiným, který s ním snad mohl být nějakým způsobem spojený. Je nesmírně vzácné najít dva takové. Ty dva se tenkrát spojily a každou sestru, která se dostala na sto kroků od nich, pak týden tak bolela hlava, že nedokázala usměrnit ani jiskřičku. Co se děje, dítě?“
Egwain stiskla váček tak velmi pevně, až se jí zkroucený prsten vtlačil i přes silnou látku do dlaně. Nebyl teplý? Světlo, to jsem udělala já sama. „To nic, Alanno Sedai. Aes Sedai, tys neudělala nic špatného. Nemáš důvod sdílet můj trest. Vůbec žádný. Opravdu!“
„Trochu prudké,“ poznamenala Sheriam, „ale pravdivé.“ Alanna jenom zavrtěla hlavou.
„Aes Sedai,“ řekla Egwain pomalu, „co to znamená být zelenou adžah?“ Sheriam pobaveně otevřela doširoka oči a Alanna se otevřeně zazubila.
„Ten prsten ti na prstě ještě ani neoschl,“ pravila zelená sestra, „a ty už se chceš rozhodnout pro některé adžah? Tak nejdřív musíš milovat muže. Nemyslím být do nich zamilovaná, ale milovat je. Ne jako modré, kterým se muži prostě líbí, dokud mají stejný cíl a nelezou jim do cesty. A rozhodně ne jako červené, které jimi opovrhují, jako by všichni do jednoho byli zodpovědní za Rozbití.“ Alviarin, bílá sestra, která přišla s amyrlin, jim věnovala chladný pohled a šla dál. „A ne jako bílé,“ dodal Alanna se smíchem, „které nemají v životě místo na žádnou vášeň.“
„Tak jsem to nemyslela, Alanno Sedai. Chci vědět, co znamená být zelenou sestrou.“ Nebyla si jistá, jestli jí Alanna rozumí, protože si nebyla jistá, jestli sama rozumí tomu, co se chce dozvědět, ale Alanna pomalu kývla, jako by pochopila.
„Hnědé hledají vědomosti, modré se pořád do něčeho pletou a bílé s neochvějnou logikou zvažují otázku pravdy. Všechny z toho vlastně máme část. Ale být zelenou znamená být připravená.“ Do Alannina hlasu se vkradla pýcha. „Za trollockých válek nás často nazývali bojovné adžah. Všechny Aes Sedai pomáhaly, kde mohly, ale jen zelené byly vždycky s vojsky a skoro v každé bitvě. To my jsme se postavily Hrůzopánům. Bojovné adžah. A teď jsme také připraveny, protože trolloci znovu vytáhnou na jih, do Tarmon Gai’donu, do Poslední bitvy. A my tam budeme. To znamená být zelenou sestrou.“
„Děkuju, Aes Sedai,“ pravila Egwain. Tak to jsem byla? Nebo budu? Světlo, jak ráda bych věděla, jestli to byla pravda, jestli to mělo něco společného s tím, co je teď a tady.
Přistoupila k nim amyrlin a ony jí předvedly hlubokou úklonu. „Jsi v pořádku, dcero?“ zeptala se amyrlin Egwain. Mrkla na růžek papírů, který vykukoval zpod šatu novicky v Egwaininých rukou, ale hned se vrátila k Egwainině tváři. „Zjistím důvod toho, co se dnes večer stalo, než tu skončím.“
Egwain zrudla. „Jsem v pořádku, matko.“ Alanna ji překvapila, když amyrlin požádala, jak to předtím slibovala.
„O něčem takovém jsem v životě neslyšela,“ štěkla amyrlin. „Rejdař si nešpiní ruce s plavčíky, i když dostane loď na mělčinu.“ Podívala se na Egwain a zatvářila se ustaraně. A také rozzlobeně. „Sdílím tvůj zájem, Alanno. Ať už tohle dítě provedlo cokoliv, něco takového si nezasloužilo. No dobrá. Jestli ti to pomůže, můžeš navštívit Sheriam. Ale bude to přísně mezi vámi dvěma. Nechci, aby nějaká Aes Sedai byla pro smích, i kdyby jenom uvnitř Bílé věže.“
Egwain otevřela ústa, aby všechno přiznala a dala jim prsten – Já tu zatracenou věc nechci, opravdu – ale Alanna ji předešla.
„A to druhé, matko?“
„Nebuď směšná, dcero.“ Amyrlin se zlobila čím dál víc. „Celý den by se ti smáli všichni kromě těch, co by si mysleli, že ses zbláznila. A já nemyslím, že by ses toho někdy zbavila. Na takové příhody se nezapomíná. Od Tearu po Maradon bys slyšela vyprávět příběhy o Aes Sedai pomocnici v kuchyni. A to by se odrazilo na každé sestře. Ne. Jestli se potřebuješ zbavit nějakých pocitů viny a nedokážeš se tomu postavit jako dospělá žena, tak dobře. Řekla jsem ti, že můžeš navštívit Sheriam. Půjdeš s ní, až dneska odejdete odsud. Pak si můžeš zbytek noci promýšlet, jestli ti to nějak pomohlo. A zítra můžeš začít zjišťovat, co se tu dneska v noci zvrtlo.“
„Ano, matko.“ Alanna mluvila dokonale bezvýrazně.
Touha přiznat se Egwain přešla. Alanna se jen na okamžik zatvářila zklamaně, když si uvědomila, že jí amyrlin nedovolí připojit se k Egwain v kuchyni. Ona nechce být potrestána o nic víc než jakákoliv rozumná bytost. Chtěla jenom důvod, aby mohla být v mé společnosti. Světlo, nemohla ter’angrial pobláznit schválně. To jsem udělala já. Mohla by patřit k černým adžah?
Egwain, celá zamyšlená, zaslechla, jak si kdosi odkašlal. – Pak znovu, důrazněji. Zaostřila zrak. Amyrlin na ni upírala oči, a když promluvila, jasně oddělovala slova.
„Protože zřejmě spíš ve stoje, dítě, navrhuji ti odebrat se do postele.“ Na okamžik mrkla na téměř schované papíry, které Egwain držela. „Zítra tě čeká spousta práce, a ještě několik dní poté taky.“ Ještě chvíli se dívala Egwain do očí a pak odešla dřív, než jí stačily udělat pukrle.
Sheriam se obrátila k Alanně hned, jak byla amyrlin z doslechu. Zelená Aes Sedai se mračila a neříkala nic. „Ty jsi blázen, Alanno! Hlupačka a dvojnásobná hlupačka, jestli si myslíš, že k tobě budu mírná jenom proto, že se známe od doby, kdy jsme byly novicky. Copak tě posedl Drak, že –?“ Náhle si Sheriam uvědomila Egwain a její hněv změnil směr. „Copak jsi neslyšela amyrlin, když ti přikazovala jít do postele, přijatá? Jestli se o tomhle jenom slovíčkem zmíníš, budeš si přát, abych tě byla nechala zakopávat na poli hnůj. A ráno přijdeš do mé pracovny, hned jak poprvé zazvoní, a ani o chvíli později. Tak mazej!“
Egwain odešla. Točila se jí hlava. Je tu vůbec někdo, komu můžu věřit? – Amyrlin? Ta nás poslala honit třináct černých adžah a zapomněla se zmínit, že třináct je právě ten počet, který je třeba k tomu, aby ženu, co umí usměrňovat, obrátily proti její vůli ke Stínu. Komu můžu věřit?
Nechtěla zůstávat sama, nevydržela to pomyšlení, a tak spěchala do obydlí přijatých novicek a myslela na to, že se sem bude zítra stěhovat. Hned po prvním zaklepání otevřela dveře do Nyneivina pokoje. Jí se mohla svěřit se vším. Jí a Elain.