Электронная книга - «Drak Znovuzrozený». Краткое содержание книги:
„Takže Elaidaye černá adžah,“ prohlásila Egwain ponuře. U stěny stál úzký šatník a v něm visely šaty ze zeleného hedvábí, které nosila, když neměla čas dojít do svých komnat. A vedle šatů visela pruhovaná štóla. Rychle se oblékla. „Co udělaly s Randem? Kam ho odvedly? Odpověz, Beldeine! Kde je Rand al’Thor?“
Beldeine se choulila a s nepřítomným výrazem se třásla, ale nakonec se probrala natolik, aby řekla: „Na Zrádcovském nádvoří, matko. Vzaly ho na Zrádcovské nádvoří.“
Egwain přepadly záchvaty třesu. Záchvaty strachu a záchvaty vzteku. Elaida nepočkala ani hodinu. Zrádcovské nádvoří se používalo pouze ke třem účelům. K popravám, utišování Aes Sedai nebo krocení mužů, kteří mohli usměrňovat. Jenže ke všem třem bylo potřeba přímého rozkazu amyrlin. Tak kdo tam venku nosí štólu? Elaida, tím si byla jista. Ale jak je dokázala přimět, aby ji přijaly tak rychle, když mě ani nesoudily, ani neodsoudily? Další amyrlin přece nemůže být zvolena, dokud mi nevezmou štólu a hůl. A to tak snadno nezvládnou. Světlo! Rand! Zadívala se na dveře.
„Co chceš dělat, matko?“ vzlykala Beldeine. „Co můžeš dělat?“ Nebylo jasné, jestli myslí pro Randa nebo pro sebe.
„Víc, než kdo čeká,“ odvětila Egwain. „Nikdy jsem nedržela hůl přísahy, Beldeine.“ Beldeine zalapala po dechu a Egwain vyšla z místnosti.
Její vzpomínky si s ní pořád ještě hrály na schovávanou. Věděla, že žádná žena nemůže získat šál a prsten, aniž by složila tři přísahy s holí přísahy, s ter’angrialem, který zpečeťoval složené přísahy, jako kdyby je měla vrozené, pevně v ruce. Žádná žena se nemohla stát Aes Sedai, pokud ji tyto přísahy nevázaly. A přesto věděla, že nějakým způsobem, na nějž se nedokázala upomenout, právě to udělala.
Běžela a podpatky jí hlasitě cvakaly. Alespoň teď věděla, proč jsou chodby prázdné. Každá Aes Sedai, možná až na ty, které opustila ve skladišti, každá přijatá i mladší novicka, dokonce i všichni sloužící, budou podle zvyku na Zrádcovském nádvoří přihlížet naplnění vůle Tar Valonu.
A nádvoří bude obstoupeno strážci, kteří zabrání každému, kdo by se pokoušel osvobodit muže, jenž měl být zkrocen. Pozůstatky vojska Guaira Amalasana se o to pokusily koncem tak zvané války Druhého Draka, těsně předtím, než povstání krále Artuše Jestřábí křídlo způsobilo Tar Valonu zcela jiné starosti, a taktéž stoupenci Raolina Zhoubce Temného o mnoho let dříve. Nemohla si vzpomenout, jestli měl Rand nějaké stoupence nebo ne, ale strážci si to určitě pamatovali, a teď budou stát na stráži proti nim.
Jestli Elaida, nebo někdo jiný, opravdu nosí štólu amyrlinina stolce, strážci by ji docela dobře nemuseli na Zrádcovské nádvoří vpustit. Věděla, že si bude muset přístup vynutit. A bude to muset udělat rychle. Nemělo by to smysl, kdyby Randa zkrotily ve chvíli, kdy ona bude ještě obalovat strážce vzduchem. Dokonce i strážci se rozutečou, když na ně udeří blesky a odřivousem a rozbije jim zemi pod nohama. Odřivousem? zamyslela se. Ale nic dobrého nevzejde ani z toho, jestli zlomí moc Tar Valonu, aby zachránila Randa. Musela zachránit oboje.
Těsně před vstupem vedoucím na Zrádcovské nádvoří zabočila, vyšla po schodech a po rampách, které se cestou nahoru stále zužovaly, až otevřela padací dveře a vyšplhala na šikmou střechu věže, střechu z téměř bílých tašek. Odsud viděla přes ostatní střechy, přes věže na široké otevřené Zrádcovské nádvoří.
Nádvoří bylo plné lidí, jen uprostřed bylo volné místo. Lidé se tlačili i v oknech, aby co nejlépe viděli, a na balkonech, dokonce i na střechách, ale Egwain i odsud rozeznávala osamělého muže, maličkého z této vzdálenosti, kymácejícího se v řetězech uprostřed volného prostoru. Rand. Kolem něj stálo dvanáct Aes Sedai, a další – o které Egwain věděla, že má štólu se sedmi pruhy, i když ji nerozpoznala – stála před Randem. Elaida. Slova, která Elaida právě musela pronášet, se ozývala Egwain v hlavě.
Tento muž, opuštěný Světlem, se dotkl saidínu, mužské polovice pravého zdroje. Proto ho držíme. Odporným způsobem tento muž usměrňoval jedinou sílu, věda, že saidín jest poskvrněn dotykem Temného, pošpiněn skrze mužskou pýchu, pošpiněn skrze hříšné muže. Proto ho máme v řetězech.
Egwain násilím vyhnala ostatek proslovu z hlavy. Třináct Aes Sedai. Dvanáct sester a amyrlin, tradiční počet pro zkrocení. Stejný počet pro... I tuto myšlenku vyhnala z hlavy. Neměla čas na nic, pouze na to, co musela udělat a proč také byla tady. Jen kdyby konečně vymyslela jak.
Z této vzdálenosti by ho nejspíš dokázala zvednout s pomocí vzduchu. Vytáhnout ho přímo z kruhu Aes Sedai a přenést rovnou k sobě. Možná. I kdyby na to našla sílu, i kdyby ho v půlce cesty neupustila, aby se při pádu zabil, bylo by to pomalé, a on by tvořil bezmocný cíl pro lučištníky. A záře saidaru by ukázala místo, kde stojí sama, každé Aes Sedai, která by se tím směrem podívala. Taky každému myrddraalovi.
„Světlo,“ zamumlala, „neexistuje jednodušší způsob, jak začít válku v Bílé věži. A to můžu nakonec udělat stejně.“ Nabrala sílu, oddělila jednotlivá vlákna a usměrnila prameny.
Cesta zpátky bude jenom jedna. Buď odhodlaná.
Už to bylo tak dávno, co naposledy slyšela tato slova, že sebou trhla a uklouzla na hladkých taškách. Jen tak tak se stačila zachytit kousek od okraje. Země byla o padesát sáhů níž. Ohlédla se přes rameno.
Na vrcholku věže, nakloněn, aby stál pevně na šikmých taškách, byl stříbrný oblouk naplněný září. Oblouk se mihotal a ztrácel. Bílým světlem prolétaly jedovaté červené a žluté pruhy.
Cesta zpátky bude jenom jedna. Buď odhodlaná.
Oblouk zeslábl, až byl průhledný, pak se znovu zhmotnil.
Egwain se zoufale podívala na Zrádcovské nádvoří. Musela ještě zbývat trocha času. Musela. Potřebovala jen pár minut, možná deset, a štěstí.
Hlavou jí zněly hlasy, ne bez těla, neznámé hlasy, jako ten, který ji varoval, aby byla odhodlaná, ale hlasy žen, o kterých si skoro myslela, že je zná.
– už to moc dlouho neudržím. Jestli nevyjde hned – Vydržte! Vydržte, Světlo vás spal, nebo vás vykuchám jako jesetery!
– zbláznilo se to, matko! Nemůžeme –
Hlasy se ztišily do mumlání, mumlání do ticha, ale ten neznámý hlas se ozval znovu.
Cesta zpátky bude jenom jedna. Buď odhodlaná.
Za to, stát se Aes Sedai, musíš zaplatit jistou cenu.
Černé adžah čekají.
S výkřikem plným vzteku a pocitu ztráty se Egwain vrhla do oblouku, který se mihotal jako vzduch rozpálený sluncem. Skoro si přála, aby minula a vrhala se vstříc smrti.
Světlo ji rozebralo vlákno po vlákně a vlákna rozřízlo na vlákénka a vlákénka rozdělilo na chomáčky nicoty. A to vše plulo odděleně ve světle. Věčně.
23
Přijatá
Světlo ji rozebralo vlákno po vlákně a vlákna rozřízlo na vlákénka a vlákénka se oddělila od sebe. Oddělila se a hořela, věčně. Věčně.
Egwain vyšla ze stříbrného oblouku promrzlá a ztuhlá hněvem. Toužila po tom, aby led jejího hněvu zmrazil pálící vzpomínku. Její tělo si vzpomínalo na ten žár, ale jiné vzpomínky ji popálily mnohem hlouběji. Hněv studený jako smrt.