Электронная книга - «Drak Znovuzrozený». Краткое содержание книги:
Hned od první rány věděl, že štěstí, nebo zručnost, nebo co ho zatím drželo na nohou, je pořád ještě tu. Galadovi se podařilo odrazit výpad rychlým sekem, další také, a ještě jeden, i ten příští, ale začínal mu námahou tuhnout výraz v obličeji. Ten plavný šermíř, skoro tak dobrý jako strážci, bojoval za použití všech sil a schopností, aby si udržel Matovu hůl od těla. Neútočil, měl co dělat, aby se stihl jenom bránit. Neustále ustupoval do strany, jen aby nemusel couvat, a Mat na něj tlačil a hůl se v jeho rukou pohybovala jako blesk. A Galad ustoupil o krok, o další, a dřevěná čepel byla proti holi jen nevalným štítem.
Mat náhle dostal hlad jako vlk. Do očí mu stékal pot a síly mu ubývaly, jako by odtékaly s potem. Ještě ne. Ještě nemůžu padnout. Musím vyhrát. Teď. S výkřikem vrhl všechny zbylé síly do posledního útoku.
Hůl prolétla kolem Galadova meče a v rychlém sledu ho zasáhla do kolena, do zápěstí a do žeber, a nakonec se mu jako oštěp zarazila do břicha. Galad se se zasténáním předklonil a snažil se neupadnout. Hůl v Matových rukou se zachvěla, vzápětí by Galada udeřila do hrdla a bylo by po všem. Galad se sesul.
Mat hůl málem pustil, když si uvědomil, co chtěl udělat. Vyhrát, nezabít. Světlo, nač jsem to myslel? Pudově opřel hůl o zem, a jakmile to udělal, musel se jí zachytit, aby se udržel na nohou. Hlad v něm hlodal, jako když nožem vyškrabuje morek z kosti. Najednou si uvědomil, že se na něj nedívají jenom Aes Sedai a přijaté. Veškerý výcvik ustal. Strážci i studenti ho pozorně sledovali.
Ke Galadovi, který stále ještě sténal na zemi a snažil se zvednout, přistoupil Hammar. Strážce zvedl hlas a zakřičeclass="underline" „Kdo byl nejlepší šermíř všech dob?“
Z tuctů hrdel na cvičišti se ozval mohutný řev v odpověď: „Jearom, gaidine!“
„Ano!“ křikl Hammar a otočil se, aby ho všichni slyšeli. „Za svůj život bojoval Jearom přes desettisíckrát, jak v bitvě, tak při souboji. A pouze jednou byl poražen. Sedlákem s holí! Pamatujte si to. Pamatujte si, co jste právě viděli.“ Sklopil oči ke Galadovi a ztlumil hlas. „Jestli se nedokážeš hned zvednout, tak je konec.“ Zvedl ruku a ke Galadovi přiběhly Aes Sedai a přijaté novicky.
Mat podél hole klesl na kolena. Žádná Aes Sedai se ani nepodívala jeho směrem. Ale jedna z přijatých to udělala, kyprá dívka, kterou by možná požádal o tanec, kdyby se nechtěla stát Aes Sedai. Teď se na něho zamračila, odfrkla si a obrátila se k místu, kde ležel Galad.
Mat si s úlevou všiml, že Gawyn už stojí. Když k němu princ přistoupil, vytáhl se na nohy. Nesmí to poznat. Nikdy se odtud nedostanu, jestli se mě rozhodnou ošetřovat od slunka do slunka. Gawyn měl rudozlaté kudrny na spánku ztmavlé krví, ale žádná rána ani boule vidět nebyla.
Strčil Matovi do ruky dvě stříbrné marky a suše podotkclass="underline" „Myslím, že příště budu poslouchat.“ Všiml si Matova pohledu a dotkl se svého spánku. „Vyléčily mi to, ale nebylo to tak zlé. Elain mi nejednou provedla něco horšího. S tou holí jsi dobrý.“
„Ne tak dobrej jako táta. Ten vyhrál souboj na hole každej Bel Tin, co se pamatuju, jenom jednou nebo dvakrát ho porazil Randův táta.“ Gawynovi se v očích objevil zájem a Mat si hned přál, aby se o Tamu al’Thorovi nebyl nikdy zmiňoval. Aes Sedai i přijaté novicky se pořád tlačily kolem Galada. „Já... musel jsem ho ošklivě zranit. To jsem nechtěl.“
Gawyn se tím směrem také podíval – nebylo vidět nic než záda žen, a bílé šaty přijatých tvořily vnější kruh, jak dívky nahlížely klečícím Aes Sedai přes ramena – a zasmál se. „Tys ho nezabil – slyšel jsem ho sténat – takže by už měl být pomalu na nohou, ale ony si tuhle šanci nenechají ujít, když ho teď dostaly do rukou. Světlo, čtyři z nich jsou ze zeleného adžah!“ Mat se na něho užasle podíval – Zelené adžah? Co to s tím má co společného? – a Gawyn potřásl hlavou. „Na tom nezáleží. Klidně odpočívej. To nejhorší, s čím si musí Galad dělat starosti, je to, že se stane strážcem některé zelené Aes Sedai dřív, než se mu rozjasní v hlavě.“ Vesele se zasmál. „Ne, to by mu neudělaly. Ale sázím se o ty moje dvě stříbrné marky, co držíš v ruce, že některé z nich si přejí, aby to mohly udělat.“
„Ne tvoje,“ opravil ho Mat a strčil mince do kapsy kabátce, „moje.“ To vysvětlení mu stejně nedávalo smysl. Pochopil jen, že je Galad v pořádku. O vztazích strážců a Aes Sedai věděl jenom to, co si pamatoval o Lanovi a Moirain, a mezi nimi nepanovalo nic takového, o čem se zmiňoval Gawyn. „Myslíš, že by jim vadilo, kdybych si od něho vybral výhru?“
„To by jim rozhodně vadilo,“ podotkl suše Hammar, jenž se k nim zatím připojil. „U těchto Aes Sedai teď nejsi zrovna oblíbený.“ Odfrkl si. „Myslel by sis, že se i zelené Aes Sedai budou chovat líp než holky, co se právě dostaly zpod máminých sukní. Zas tak dobře nevypadá.“
„To ne,“ souhlasil Mat.
Gawyn se na oba zazubil, ale Hammar se na něj zamračil. „Na,“ řekl strážce a vtiskl Matovi do dlaně dva stříbrňáky. „Vyberu si je od Galada později. Odkud jsi, mladíku?“
„Z Manetherenu.“ Mat ztuhl, když slyšel jméno, které vypustil z úst. „Chci říct, z Dvouříčí. Slyšel jsem moc starejch příběhů.“
Oni na něho jen beze slova hleděli. „Myslím... že se vrátím a zkusím si najít něco k jídlu.“ Ještě se neozvalo ani dopolední zvonění, ale oba muži přikyvovali, jako by jim to dávalo smysl.
Mat si hůl nechal – nikdo mu neřekl, aby ji vrátil – a pomalu odcházel, až mu cvičný dvůr zakryly stromy. Potom se opřel o hůl, jako by to bylo to jediné, co ho ještě drželo na nohou. A nebyl si jist, jestli tomu tak není.
Napadlo ho, že kdyby si rozepjal kabátec, uviděl by v místě, kde by měl mít žaludek, jenom díru, která se stále zvětšuje, jak do sebe vtahuje zbytek jeho těla. Ale na hlad skoro nepomyslel. Pořád v hlavě slyšel hlasy. Ty mluvíš starým jazykem, mladíku? Manetheren. Roztřáslo ho to. Světlo mi pomáhej, pořád do toho zabředávám hlouběji a hlouběji. Musím se odsud dostat. Ale jak? Dokulhal zpátky na pozemek Věže jako stařec. Jak?
25
Otázky
Egwain ležela na břiše na Nyneivině posteli, s bradou v dlaních, a dívala se, jak Nyneiva přechází sem a tam. Elain se usadila před krb, který byl stále ještě plný popela z večera. Elain znovu studovala seznam jmen, které jim dodala Verin, a trpělivě četla všechno slovo od slova. Druhý papír, seznam ter’angrialů, ležel na stole. Jednou si jej vyděšeně přečetly a pak už se o něm ani nebavily, i když všechno ostatní probíraly pořád dokola. A také se neustále přely.
Egwain potlačila zívnutí. Bylo teprve dopoledne, ale ani jedna z nich se pořádně nevyspala. Musely brzy vstávat. Do kuchyně, připravovat snídani. A kvůli dalším věcem, na které Egwain odmítala myslet. Ta chvíle spánku, kterou si utrhla, byla plná nepříjemných snů. Možná by mi je Anaiya pomohla pochopit, tedy ty, které mi nejsou jasné, ale... Ale co když je černá adžah? Poté, co si včera v komnatě prohlédla všechny ženy a uvažovala, která z nich je asi z černého adžah, zjistila, že kromě svých dvou společnic už nedokáže věřit nikomu. Ale přála si, aby věděla, co ty sny znamenají.