Электронная книга - «Drak Znovuzrozený». Краткое содержание книги:
„To je to jediné, co mě čeká?“ chtěla vědět. „Že ho budu pořád dokola opouštět? Že ho pokaždé zradím a zklamu? To mě čeká?“
Náhle si uvědomila, že něco není takové, jak by být mělo. Teď tu byla amyrlin, jak Egwain učily, že tu bude, a sestry se šátkem každého z adžah, ale všechny se na ni ustaraně dívaly. Na každém místě kolem ter’angrialu teď seděly dvě Aes Sedai a po tvářích jim stékal pot. Ter’angrial bzučel, téměř vibroval, a bílé světlo v obloucích křižovaly pruhy divokých barev.
Sheriam na okamžik obklopila záře saidaru, když Egwain položila ruku na čelo, z čehož dívku znovu zamrazilo. „Je v pořádku.“ V hlase správkyně novicek se ozývala úleva. „Nic se jí nestalo.“ Jako by to nečekala.
Napětí jako by opadlo i z ostatních Aes Sedai, které se dívaly na Egwain. Elaida si dlouze vydechla a pak chvátala pro třetí kalich. Jedině Aes Sedai kolem ter’angrialu se neuvolnily. Hučení již utichalo a světlo se začínalo mihotat, což oznamovalo, že se ter‘angrial uklidňuje, ale Aes Sedai kolem něj vypadaly, jako by musely bojovat o každý coul.
„Co...? Co se stalo?“ zeptala se Egwain.
„Mlč,“ vyzvala ji Sheriam, ale laskavě. „Zatím mlč. Jsi v pořádku – to je hlavní – a my teď musíme dokončit obřad.“ Přistoupila k nim Elaida, málem běžela, a poslední kalich podala amyrlin.
Egwain zaváhala jenom chviličku, než poklekla. Co se stalo?
Amyrlin Egwain pomalu vylila na hlavu vodu z kalicha. „Je z tebe smyta Egwain al’Vereová z Emondovy Role. Jsou z tebe smyta všechna pouta, jež tě váží ke světu. Přicházíš k nám čistá, na srdci i na duši. Jsi Egwain z al’Vereů, přijatá novicka Bílé věže.“ Poslední kapka dopadla Egwain do vlasů. „Teď patříš k nám.“
Poslední slova jako by měla nějaký zvláštní význam, kterému rozuměly pouze Egwain s amyrlin. Amyrlin hodila kalich jedné z Aes Sedai a vytáhla zlatý prsten ve tvaru hada, jenž si požírá vlastní ocas. Egwain se proti své vůli třásla, když zvedala levici, a znovu se otřásla, když jí amyrlin nasunula prsten s Velkým hadem na prostředníček. Až se stane Aes Sedai, bude moci nosit prsten na prstu, na němž se jí bude líbit nejvíc, nebo vůbec, pokud bude nutné skrýt, kým je, ale přijaté ho nosily na prostředníčku.
Amyrlin ji bez úsměvu zvedla z kleku. „Vítej, dcero,“ pravila a políbila ji na líc. Egwain překvapilo, že cítí vzrušení. Ne dítě, ale dcero. Zatím byla vždycky dítě. Amyrlin ji políbila na druhou líc. „Vítej.“
Pak amyrlin ustoupila a kriticky si ji přeměřila, ale obrátila se k Sheriam. „Usuš ji a oblékni. A ať je určitě v pořádku. Určitě, rozumíš.“
„Určitě je v pořádku, matko.“ Sheriam mluvila překvapeně. „Viděla jsi, že ji prohlížím.“
Amyrlin zabručela a zalétla pohledem k ter’angrialu. „Chci vědět, co se dneska večer pokazilo.“ A vykročila k místu, kam se dívala, přičemž se jí suknice odhodlaně pohupovaly. Většina ostatních Aes Sedai se k ní připojila u ter’angrialu, jenž byl opět pouze stavbou ze stříbrných oblouků a kruhu.
„Matka si kvůli tobě dělá starosti,“ řekla Sheriam, když Egwain odváděla stranou k místu, kde ležel ručník na vlasy a osuška.
„A má k tomu nějaký důvod?“ zeptala se Egwain. Amyrlin nechce, aby se jejímu honícímu psu něco stalo, dokud nebude jelen na zemi.
Sheriam neodpověděla. Jenom se lehce zamračila a počkala, dokud se Egwain neosuší, než jí podala bílé šaty se sedmi prstenci u lemu.
Egwain trochu zklamaně vklouzla do šatů. Byla jednou z přijatých novicek, s prstenem na prstě a pruhy na šatech. Proč si nepřipadám jinak?
Přišla k nim Elaida s náručí plnou Egwaininých starých šatů mladší novicky a opaskem s váčkem. A papíry, které jí dala Verin. V Elaidiných rukou.
Egwain se přiměla vyčkat, než jí Aes Sedai raneček podá, místo aby jí ho vyškubla z rukou. „Děkuju, Aes Sedai.“ Kradmo se podívala na papíry. Nepoznala, jestli se v nich snad někdo nehrabal. Provázek byl stále zavázaný. A jak bych poznala, jestli si je třeba všechny nepřečetla? Zmáčkla váček pod šaty a uvnitř ucítila ten zvláštní prsten, ter’angriál. Alespoň že je tu. Světlo, mohla mi jej sebrat, a já vlastně ani nevím, jestli by mi to vadilo. Ano, vadilo. Myslím, že vadilo.
Elaida měla výraz studený jako hlas. – „Nechtěla jsem, aby tě dneska večer povýšily. Ne proto, že bych se bála toho, co se stalo. To nemohl nikdo tušit. Ale proto, čím jsi. Divoženka.“ Egwain chtěla něco namítnout, ale Elaida mluvila dál, nepohnutá jako horský ledovec. „Ó, já vím, že ses učila usměrňovat pod vedením Aes Sedai, ale stejně jsi divoženka. Divoženka duchem i chováním. Máš ohromné nadání, jinak bys dneska večer nepřežila, ale nadání nic nemění. A já nevěřím, že se kdy staneš součástí Bílé věže, ne tak, jako jsme její součástí my ostatní, bez ohledu na to, na kterém prstě budeš nosit prsten. Bylo by pro tebe bývalo lepší, kdyby ses byla naučila dost na to, abys zůstala naživu, a pak se vrátila do té své ospalé vesnice. Mnohem lepší.“ Otočila se na patě a odešla z komnaty.
Jestli ona není černá adžah, pomyslela si hořce Egwain, tak jenom o fous. Nahlas zabručela k Sheriam: „Takys jí mohla něco říct. Mohlas mi pomoct.“
„Novicce bych pomohla, dítě,“ odtušila klidně Sheriam, a Egwain sebou trhla. Už zase byla „dítě". „Snažím se novicky chránit, když toho potřebují, protože ony se nemohou bránit samy. Ty jsi teď přijatá. Je čas, aby ses učila bránit sama.“
Egwain se zadívala Sheriam do očí a uvažovala, jestli si představovala, že Aes Sedai poslední větu zdůraznila. Sheriam měla stejnou příležitost si přečíst ta jména jako Elaida, a mohla usoudit, že se Egwain zapletla s černými adžah. Světlo, začínáš už podezírat každého. Lepší to, než být mrtvá nebo zajatá těmi třinácti a... Rychle začala myslet na něco jiného. Vůbec nechtěla mít něco takového v hlavě. „Sheriam, co se dneska stalo?“ zeptala se. „A neodbývej mě.“ Sheriam zvedla obočí málem až k vlasům a Egwain otázku rychle poopravila: „Totiž Sheriam Sedai. Odpusť, Sheriam Sedai.“
„Nezapomínej, že ještě nejsi Aes Sedai, dítě.“ I přes ocel v hlase se Sheriam lehce zvlnily koutky úst v úsměvu, který však hned zmizel, když pokračovala: „Nevím, co se tu stalo. Ale vážně se bojím, žes málem umřela.“
„Kdo ví, co se stalo těm, které nevyšly z ter’angrialu? Tohle řekla Alanna, která se k nim mezitím připojila. Zelená sestra byla známá výbuchy vzteku a smyslem pro humor. Někteří dokonce prohlašovali, že dokáže přejít od jednoho k druhému a zpátky dřív, než stačíte mrknout, ale pohled, který vrhla na Egwain, byl téměř ostýchavý. „Dítě, měla jsem to zastavit, když jsem ještě měla možnost. Když jsem si poprvé všimla toho – odrazu. Pak se to vrátilo. To se stalo. Vrátilo se to zesílené tisíckrát. Desettisíckrát. Skoro to vypadalo, jako by se ter’angrial snažil uzavřít před tokem ze saidaru – nebo se protavit podlahou. Omlouvám se ti, i když tady slova nestačí. Ne na to, co se ti málem stalo. Říkám to, a při první přísaze víš, že je to pravda. Abych ti dokázala, co cítím, požádám matku, aby mě nechala podělit se s tebou o službu v kuchyni. A ano, o tvoji návštěvu u Sheriam také. Kdybych udělala, co jsem měla, nedostala by ses do ohrožení života, a já ti to vynahradím.“