Sannikovova země

Když si ženy odpočinuly, sedly si ve velkém půlkruhu za oheň proti cestovatelům a daly se do hry; dívka, která seděla na pravém křídle, pleskla levou rukou sousedku po zádech a zvolala „první“; ta udělala totéž se svou sousedkou zleva a zvolala „druhá“; tak vlna pleskání projela dál až na levé křídlo; jestliže se některá spletla v počítání, bily ji zprava i zleva za všeobecného smíchu. Od levého křídla se vlna plácání vracela zpět, ale druhou rukou, opět počítaly, začínajíce od první, v polovině kruhu se však křížila s novou vlnou, která šla zprava; tak bylo lehké splést se v počítání, což dávalo k všeobecné radosti podnět k častým pranicím. Když už je tato zábava omrzela, přešly k druhé — ženy si sedly na bobek, natáhly ruce vpřed, současně natahovaly k ohni pravou nohu a pak ji velmi rychle stáhly zpět a natáhly levou nohu; jestliže se některá opožďovala nebo natahovala nesprávnou nohu, sousedky ji za všeobecného smíchu převalily na záda a obě její nohy se míhaly ve vzduchu. Tato hra ženy tak rozdováděla, že se začaly vzájemně bez důvodu převalovat, a končila tím, že všechny ležely na zemi nohama k ohni a chechtaly se.

„Tyto tance a hry,“ poznamenal Gorjunov, „jsou výborná gymnastika, aby se protáhly údy, naběhlé ustavičným seděním za dlouhé polární noci.“

„To je pravda, muži chodí na lovy, střeží soby, štípou dříví, ale ženy jsou odsouzeny k domácím pracím v zemljance,“ potvrdil Ordin.

„První hře říkají,náhrdelník‘ a druhé,žabičky‘; je ještě třetí hra,zkouška‘; ta je klidná,“ řekl Gorochov a dodal, obraceje se k nim:

„Ukažte nám,zkoušku‘!“

Ženy se rozsedly na svá místa.

„Která z nás zůstala od minulé zimy trpělivou?“ bylo slyšet otázku. „Ty, Annu?“

„Ano, já,“ prohlásla Annuen.

„A já rovněž ve svém rodu!“ řekla Annuir.

„Ty jsi zde cizí a musíme tě nejdříve vyzkoušet, zdali jsi opravdu trpělivá. Lehni si první,“ rozhodly ženy.

Přinesly kůži, položily ji blízko ohně doprostřed půlkruhu a Annuir se na ni natáhla naznak. Annuen vzala šálek, naplnila jej po okraj vodou a postavila na břicho ležící Annuir, potom si jí sedla k nohám a začala ji lechtat na chodidlech. Ostatní ženy začaly počítat nahlas. Zkouška záležela v tom, že ležící dívka musela přes lechtání ležet tak klidně, dokonce musela zadržovat dech, aby se jí z misky nevylila ani kapka vody, dokud druhá nenapočítala do deseti. Ač měly Onkilonky chodidla zhrublá, protože chodily bosy, vydrželo jich zkoušku přece jen málo, tím spíše, že ženy počítaly naschvál velmi pomalu. Ta, která vydržela, dostala název trpělivá a právo lechtat na chodidlech všechny netrpělivé.

Annuir tentokrát nevydržela a při devíti se zasmála; je pravda, že ji její sokyně v lásce k Ordinovi lehtala velmi silně.

„Vida, že jsi lhala!“ prohlásila Annuen škodolibě. „Nikdy jsi nebyla trpělivá.“

„Možná, že ani ty ne!“ prudce odpověděla Annuir.

„Druhé to vědí! A nevěříš-li, můžeš mě zkoušet dokonce i velkou zkouškou trpělivosti,“ hrdě prohlásila Annuen.

„Ano, můžeš to zkusit!“ potvrdily ostatní.

„No, tak ukaž, Annuen!“ řekl Ordin.

Annuen si lehla místo Annuir a ta, doplnivši misku, postavila ji Annuen na břicho pod prsa a začala ji lechtat na břiše vedle pupku — na nejcitlivějším místě. Ale Annuen ležela jako z kamene a zkoušku vydržela.

„Zkus to vydržet!“ řekla posměšně, zdvíhajíc se, a vychrstla vodu z misky přímo Annuir do obličeje. To byla výsada všech, které velkou zkoušku vydržely; Annuir se jen mlčky utřela a zahanbeně odešla.

Ženy si lehaly jedna za druhou a Annuen všechny rozesmála, jedny dříve, druhé později, a důkladně je polévala za všeobecného veselí ostatních vodou, dříve než se mohly zdvihnout.

Dívky, které zkoušku nevydržely, sušily se potom u ohně a smály se, dívajíce se, jak se dalším stalo totéž. Vydržela ještě jenom jediná, a když všechny prošly zkouškou, projevila Annuir přání podstoupit zkoušku znova, ale pod tou podmínkou, že ji bude zkoušet nová „trpělivá“. Annuen protestovala, ostatní však, vědouce, že jsou obě dívky sokyně, shledaly správným, že Annuir žádá, aby zkouška byla opakována, když už byla dříve trpělivá. Annuir přistoupila dokonce na velkou zkoušku a statečně ji vydržela, nevyužila však svého práva, polít vodou tu, která ji lechtala. Ó, kdyby byla na jejím místě Annuen! Ta by byla dostala plnou dávku!