Shannarovo dědictví
- Автор: Брукс Терри
- Серия: Shannarovo dědictví #1
- Год: 1999
- Язык: чешский
- Переводчик: Milan Morava
- Жанр: Фэнтези
Электронная книга - «Shannarovo dědictví». Краткое содержание книги:
Par Ohmsford zdědil kouzelné síly svých předků, nedokáže je však plně ovládat. Spolu s bratrem Collem putuje Jižní zemí a přitom ho pronásledují živé sny o legendárním Allanonovi, druidovi, jehož osud byl vždy úzce spjat s osudem rodu Ohmsfordů. Allanon však zemřel již před dávnými věky. Jen s velkým štěstím uniknou Stopařům, kteří pronásledují každého, kdo ovládá a rozšiřuje zakázaná kouzla. Na útěku padnou do nikou obludné čarodějnice. V posledním okamžiku je zachrání Cogline, další postava z legendární minulosti spojovaná s Ohmsfordy. Cogline vypráví Parovi o Stínech, největším nebezpečí, které kdy Čtyři země ohrožovalo a povolává ho k Duhovému jezeru, aby se tam setkal s Allanonovým stínem...
Takto začíná další magická a strhující fantasy o Čtyřzemí, Allanonovi a o Ohmsfordech, potomcích králů. Terry Brooks opět dokazuje, že právem patří mezi nejčtenější autory tohoto žánru přinášející vzrušující dávku fantazie.
Večeře sestávala ze smaženého masa, čerstvě upečeného, tvrdého chleba, dušené zeleniny, sýra a ořechu. Zatímco pozorovali jak slunce mizí za obzorem, spláchli snědené jídlo pivem a vodou. Ke Steffově radosti, každý tvrdil jak se povedlo. To on připravil ty nejsložitější pokrmy. Cogline se stále nevracel, ale ostatní se začali bavit uvolněněji, s výjimkou Teel, která vypadala, že nemluví nikdy. Pokud si Par pamatoval, stal se vedle Steffa jediným, komu trpasličí dívka vůbec něco řekla.
Když bylo po večeři, Steff a Teel si vzali na starosti nádobí. Zatímco soumrak pomalu přecházel v noc, ostatní se sami nebo ve dvojicích rozcházeli. Když Coll s Morganem odešli dolů k prameni pro vodu, vydal se Par s Wren a obrem Garthem cestou, která vedla do hor a do Údolí smutku.
„Už jsi se tam někdy dostal?“ zeptala se Wren, zatímco šli a kývla směrem k Hadeshornu.
Par zavrtěl hlavou. „Je to ještě několik hodin daleko a nikdo to nechce uspěchat. Dokonce ani Walker tam nechce dřív, než bude muset.“ Vzhlédl k obloze, kterou ve složitých vzorech zdobili skupinky hvězd a nad jejíž severním obzorem visel srpek měsíce. „Zítra v noci,“ dodal.
Wren neodpověděla. Pokračovali dál, dokud nedošli ke skalní plošince, na které už Par ten den seděl. Zastavili se a dívali do rozprostírající se krajiny na jihu.
„Také se ti zdály ty sny?“ zeptala se ho Wren a hned začala vyprávět o svých. Když přitakal, zeptala se: „Co si o tom myslíš?“
Par se posadil na skále a druzí ho následovali. „Myslím, že od časů Brin a Jaira přešlo už deset generací Ohmsfordů, které čekaly, až tato doba nastane. Domnívám se, že kouzlo elfího rodu Shannarů, a teď kouzlo Ohmsfordů, je něčím víc, než si připouštíme. Myslím, že Allanon — nebo přinejmenším jeho stín — nám o tom prozradí víc.“ Odmlčel se. „Možná se ukáže jeho opravdová podstata, něco úžasného — a zároveň něco hrozného.“
Uvědomoval si, že se na něho dívka upřeně dívá svýma ořechovýma očima a na omluvu pokrčil rameny. „Nechci to zbytečně dramatizovat. Takhle to prostě cítím.“
Wren jeho slova automaticky přeložila Garthovi, který na sobě nedával znát, co si myslí. „U tebe a Walkera se kouzlo projevuje,“ řekla tiše. „Já si nejsem ničeho podobného vědoma. Jak je to možné?“
Zakroutil hlavou. „Nejsem si jist. Morganovo kouzlo je dnes silnější než moje, přesto povolán nebyl.“ Pokračoval vyprávěním o tom, jak se setkali s Přízrakem a jak horal objevil kouzlo, které spalo v Leahově meči. „Divil jsem se, proč sny nepožadovaly, aby přišel místo mě, když jsem pochyboval, k čemu je píseň přání dobrá.“
„Ty si nejsi jistý silou svého kouzla, Pare,“ řekla tiše. „Z příběhů musíš vědět, že počínaje Sheou nikdo z Ohmsfordů nevěděl, v okamžiku, kdy se začalo kouzlo projevovat, jak elfí kouzlo použít. S tebou to může být stejné.“
Uvědomil si, že má pravdu a zachvěl se. Zvedl hlavu. „Nebo s tebou, Wren. I to je možné.“
„Ne, ne, Pare Ohmsforde. Jsem jen obyčejná tulácká dívka, nemám v sobě krev přenášející kouzlo z generace na generaci.“ Zasmála se. „Obávám se, že si musím vystačit s váčkem, ve kterém jsou, chceš-li kouzelné elfeíny!“
Také se zasmál a vzpomněl si na kožený váček s malovanými kamínky, který už jako dítě pečlivě chránila. Ještě chvíli si vyměňovali příběhy ze svého života, vyprávěli si, co je na jejich cestách potkalo. Připadalo jim, jako by se neviděli jen pár týdnů, zatímco ve skutečnosti uběhla léta. Par usoudil, že za to může Wren. Dokázala ho zbavit se rozpaku. Udivovala ho sebejistota, se kterou vystupovala. Divoká, svobodná dívka vypadala zjevně spokojená se svým toulavým životem odtrženým od nátlaku a požadavků, který mohl omezovat její chování. Začal obdivovat její duševní i tělesnou sílu. Přál by si v sobě objevit alespoň zlomek její kuráže.
„Co si myslíš o Walkerovi?“ zeptala se ho po chvíli.
„Připadá mi velice vzdálený,“ odpověděl ihned. „Neustále ho pronásledují démoni, kterým nikdy nemohu porozumět. Přestože má vlastní kouzlo, které někdy používá, mluví o tom, že nevěří elfímu kouzlu ani druidům. Ve skutečnosti mu nerozumím.“
Wren přeložila jeho slova Garthovi a obří tulák odpověděl krátkým pokynutím. Wren na něj ostře pohlédla a pak se obrátila k Parovi: „Garth tvrdí, že má Walker strach.“
Par vypadal překvapeně. „Jak to ví?“
„Prostě to ví. Protože je hluchý, používá mnohem víc ostatní smysly. Odhaluje pocity lidí rychleji, než bys to dokázal ty nebo já — dokonce i takové, které lidé skrývají“
Par přikývl. „Myslím, že v tomhle případě má úplnou pravdu. Walker má strach. Sám mi to prozradil. Říkal, že má strach z toho, co může přinést ta záležitost s Allanonem. Zvláštní. Nedokážu si představit nic, z čeho by měl Walker Boh strach.“
Wren dala znamení Garthovi, ale obr jen pokrčil rameny. Chvíli seděli tiše. Každý se věnoval svým, myšlenkám. Pak se Wren zeptala: „Věděl jsi, že Cogline kdysi býval Walkerovým učitelem?“
Par se na ni zostra podíval. „To ti prozradil?“
„Spíš jsem to z něj vymámila.“
„Co ho učil, Wren? Kouzlo?“
„Něco.“ S nepřítomným pohledem se obrátila do svého nitra. „Myslím, že v jejich vztahu se skrývají další tajemství.“
Ačkoliv to Par nevyslovil, souhlasil s ní.
V nočním stínu Dračích štítů spali členové malé společnosti nerušené, ale za úsvitu se probouzeli s neklidem. Dnes večer nastane novoluní, noc, ve které se setkají s Allanonem. Každý sám se neklidně zabývali nějakou činností. Jídlo snědli, aniž vnímali jeho chuť. Téměř spolu nemluvili. Přecházeli sem a tam a vymýšleli si různé práce, které by odvedly jejich pozornost od toho, co je čekalo. Nastal jasný den bez mraků, plný líných slunečních paprsků a teplých vůní léta, takový, ze kterého by se jinak radovali. Za těchto okolností se však zdál nekonečný.
Cogline se objevil kolem poledne. Jako otrhaný prorok zkázy scházel cestou z hor dolů. Došel k nim celý zaprášený a neupravený, vlasy měl rozcuchané a oči potemnělé nevyspaním. Oznámil jim, že je všechno připravené — ať už to znamenalo cokoliv — a že pro ně přijde až se setmí. Buďte připraveni, přikázal jim. Přestože se snažili dozvědět něco víc, odmítl jim říct .cokoliv dalšího a zmizel zpátky v horách.
„Co myslíte, že tam nahoře dělá,“ zamumlal Coll k ostatním, když se otrhaná postava v dálce ztrácela jako malá černá skvrna, až se vytratila docela.
Slunce se pomalu sunulo na západ, jakoby za sebou vleklo okovy. Členové malé skupinky se pohroužili ještě víc do sebe. Začali si uvědomovat velikost nadcházejícího setkání. Dokonce i Walker Boh, u kterého se předpokládalo, že je pro něho setkání se stíny a duchy běžná záležitost, zamlknul a ponořil se do sebe jako jezevec do nory.
Par na strýce narazil právě uprostřed odpoledne, zatímco se procházel po chladnějších svazích hor, které obklopovaly prameny. Když kráčeli proti sobě, zpomalovali, až zůstali stát na místě a mrzutě se pozorovali.
„Myslíš si, že skutečně přijde?“ zeptal se nakonec Par.
Walkerovu bledou tvář chránil stín kapuce jeho pláště, takže z ní nešlo nic vyčíst. „Přijde,“ řekl strýc.
Par chvíli přemýšlel a pak řekclass="underline" „Nevím, na co se mám připravit.“
Walker pokrčil rameny. „To nevadí, Pare. Ať už se připravíš na cokoli, stejně to nebude stačit. Mohu ti jen potvrdit, že tvá představivost na tohle nestačí. Druidi byli vždy mistři překvapení.“