Shannarovo dědictví

„A ty pochybuješ, zda vůbec jsi Ohmsford,“ přerušil jí stařec. .“Nejsi si jistá, že? Jestliže nejsi Ohmsford, pak kouzla nemají v tvém životě co dělat — pak by ti měly vyhýbat, nemám pravdu?“

Wren na něj upřeně pohlédla. „Jak to všechno víte, Cogline?“ Nepochybovala o jeho identitě; přijala ji, protože na tom nezáleželo. „Jak je možné, že o mě tolik víte?“ S očekáváním se náhle naklonila dopředu. „Znáte pravdu o tom, kdo skutečně jsem?“

Stařec pokrčil rameny. „Není tak důležité znát, kdo jsi, jako vědět, kým se můžeš stát,“ odpověděl záhadně. „Jestli se chceš dozvědět pravdu, udělej to, oč tě sny žádají. Jdi k Hadeshornu a promluv si s Allanonem“

Pomalu se uklidnila. Než se znovu obrátila na starce, chvíli hleděla na Gartha. „Hrajete si se mnou.“ řekla starci.

„Možná.“

„Proč?“

„To je docela jednoduché. Pokud jsi, jak já tvrdím, do této záležitosti zapletená, pak možná přistoupíš na můj požadavek a budeš mne následovat. Ostatní členy tvé rodiny jsem se rozhodnul potrestat aby se poučili. Myslel jsem si, že s tebou to půjde jinak. Čas ubíhá a já už jsem velice starý muž. Novoluní nastane už za šest dnů. I na koních se k Hadeshornu nedostaneme dříve, než za čtyři dny, — možná pět, pokud mám tu cestu přežít i já.“

Posunky zároveň opakoval vše co říkal a najednou se ozval Garth. Stařec se zasmál. „Jestli půjdu také? Ano, myslím, že ano. Staral jsem se teď několik týdnu o Allanonovy záležitosti. Věřím, že se mám dozvědět jak se události vyvinou.“ Zamyšleně se odmlčel. „Kromě toho pochybuji, že bych měl na výběr...“ Zmlknul.

Wren hleděla na východ do míst, kde na obzoru jako bílý ohnivý míč odpočívalo mraky a mlhou zastíněné slunce, jehož teplo teprve přicházelo. Nad lesknoucími se vodami Myrianu létali racci a chytali ryby. Nehybnost časného jitra ničím nerušila její myšlenky.

„Jak se rozhodnul můj bratranec...?“ začala, ale pak se zarazila. Když to slovo vyřkla, znělo nějak podivně.

Něčím je od sebe oddělovalo. „Co řekl Par, že udělá?“ opravila se.

„Že si musí celou věc promyslet,“ odpověděl stařec. „Spolu se svým bratrem. Našel jsem je pohromadě.“

„A můj strýc?“

Pokrčil rameny. „To samé.“

Ale jeho oči říkaly něco jiného. Wren zakroutila hlavou. „Zase si se mnou hrajete. Co říkali?“

Pohled se mu se zúžil. „Tulácká dívko, zkoušíš mou trpělivost. Nemám sílu tady sedět a všechno několikrát opakovat jenom proto, abys mohla má slova použít jako omluvu za své rozhodnutí. Nemáš svůj vlastní rozum? Jestliže půjdou, učiní tak ze svých vlastních důvodů a ne z důvodů, které jim nabídneš ty. Neměla bys udělat to samé?“

Wren Ohmsfordová byla pevná jako skála. „Co říkali?“ opakovala ještě jednou a každé slovo předtím, než ho vyslovila, pečlivě zvážila.

„Svou vlastní volbu!“ vyštěkl a posunky rozzlobeně ukazoval svou odpověď Garthovi, aniž z ní spouštěl očí. „Jsem snad papoušek, abych pro tvou zábavu opakoval, co říkají jiní?“

Chvíli ji pozoroval a pak rozhodil rukama. „Dobře! Tady to máš celé! Mladý Par byl společně se svým bratrem vyhnán Federací z Varfleetu, protože používal kouzla k vyprávění příběhů o historii své rodiny a druidů. Když jsem ho naposledy viděl, myslel si, že půjde domů, aby si o těch snech trochu popřemýšlel. Teď už nejspíš zjistil, že se mu to nepodaří, protože jeho domov obsadila Federace a jeho rodiče — kdysi také tvoji — jsou v něm uvězněni!“

Wren překvapením vyhrkla, ale stařec si jí nevšímal. „Něco jiného je Walker Boh. Domnívá se, že se zřekl rodiny Ohmsfordů. Žije sám a to jej uspokojuje. Nechce mít nic společného ani se svou rodinou ani s velkým světem a zvlášť ne s druidy. Myslí si, že jen on ví jak správně používat kouzla, že všichni ostatní, kteří něco málo umí, a do toho zahrnuje i nás, nedokáže rozumně přemýšlet! Zapomněl, kdo ho to naučil! On...“

„Vy,“ vpadla mu do řeči Wren.

„...se ohání nějakým samozvaným posláním...“ na okamžik se zarazil. „Co? Co jsi říkala?“

„Vy,“ opakovala, a její oči ho zkoumaly. „Stal jste se jeho učitelem, nemám pravdu?“

Zatímco ji stařec probodával pohledem, nastala chvilka ticha. „Ano, dívko. Přesně tak. Jsi teď spokojena? To je věc, po které jsi pátrala? Nebo chceš vědět víc?“

Zapomněl svá slova převádět do posunkové řeči, ale vypadalo to, že Garth mu stejně odečítá ze rtů. Upoutal Wreninu pozornost na sebe a přikývl na souhlas. Učil jí, snažit se od svého protivníka získat znalosti, které si nepřál aby věděla. Získáš tím výhodu.

„To znamená, že nepůjde?“ zatlačila. „Myslím tím Walkera.“