Shannarovo dědictví

„Ztrať se ode mě!“ zahřměl a rychle se postavil na nohy. „Jestli se mě zkusíš dotknout...“

Přízrak se zatřpytil a zmizel v mlze.

Par se zhluboka nadechl. Nakonec se mu nezjevil Přízrak, ale prastvůra, pomyslel si — a ne tak nebezpečná, když ji dokázal poslat do pekel jedinou hrozbou!

Chtělo se mu smát. Hrozilo mu naprosté vyčerpání, jak fyzické, tak psychické. Věděl, že začíná blouznit. Nikoho neodehnal. Prastvůra se na něj jen přišla podívat. Hrály si s ním jako se svou kořistí — braly na sebe jemu známé podoby, čekaly na správnou příležitost, vyčerpání nebo strach případně nějakou hloupost. Potom zaútočí. Znovu si vzpomněl na příběhy, na nevyhnutelné konce a pak to celé pustil z hlavy.

Kdesi daleko jednou něco zaječelo, krátký výkřik zděšení. Pak opět všechno utichlo.

Zíral do mlhy a čekal. Zjistil, že přemýšlí o okolnostech, za kterých se sem dostal — na svůj útěk před Federací, na své sny, na setkání se starým mužem i na hledání Walkera Boha. Urazil dlouhou cestu a stále nespatřil svůj cíl. Ze zklamání ho píchlo u srdce. Stále se nedozvěděl nic užitečného. Vrátil se ke svému rozhovoru s Walkerem Bohem. Navzdory Parovu přesvědčení mu Walker tvrdil, že kouzlo písně přání není dar. Nemá smysl snažit se najít jeho podstatu. Pokýval hlavou. Možná má pravdu. Jenom Par si celou dobu něco namlouvá.

Ale něco z jeho kouzla muselo Přízrak vystrašit. Něco...

Proč zrovna to dítě?

Jaký v tom byl rozdíl?

Na okraji mlhy se znovu něco pohnulo a směrem k němu z ní vystoupila postava. Další Přízrak, obrovská kolébající se stvůra, kterou potkali u Anaru. Schlíple se k němu blížila, chrochtala a nesla děsivou palici. Na chvíli zpanikařil. Vzpomněl si, že píseň přání na tento Přízrak nepůsobí. Začal ustupovat, pak se zastavil, potlačil paniku a snažil se soustředit. Impulzivně použil píseň přání, jejíž kouzlo vytvořilo totožný obraz stvůry stojící proti němu. Schoval se za ním. Přízrak stál tváří v tvář Přízraku. Prastvůra vzplála a zmizela v mlze.

Par se uklidnil a nechal rozplynout obraz, který ho skrýval. Znovu se posadil. Jak dlouho ještě vydrží?

Napadlo ho, jestli je Coll v pořádku. Viděl bratra jak krvácí ležící na zemi a vzpomněl si na svoji bezmoc. Uvědomoval si, jak moc je na bratrovi závislý.

Coll.

Bloudil v myšlenkách a náhle si něco uvědomil. Jeho kouzlo má smysl. Walker se mýlil. Vlastnit ho, mělo svůj důvod; byl to vskutku dar. Odpovědi nalezne u Hadeshornu. Najde je až si promluví s Allanonem. Musí se dostat pryč z močálu a ...

Z mlhy před ním vystoupil shluk tmavých postav, temných a odpudivých částí nehmotného nočního pohybu. Prastvůry se rozhodly zaútočit. Vyskočil na nohy a postavil se jim. Přibližovaly se, jedna za druhou, bez zřetelné podoby a všechny měnící tvar tak rychle jako mlha.

Pak spatřil Colla, kterého vynesly ze tmy za sebou. Držely ho ve svých nehmotných pařátech, tvář měl popelavou a od krve. Par ztuhl. Pomoz mi, slyšel bratra volat, ačkoliv jeho hlas vnímal jen svou myslí. Pomoz mi, Pare.

Kouzlem písně přání Par cosi vyvolal, ale to se roztříštilo ve vlezle vlhkém vzduchu Staré slatiny do několika zvuků. Par se třásl, jakoby ho mrazilo. Hrome! To je skutečně Coll! Jeho bratr bojoval, aby se osvobodil a opakovaně volaclass="underline" „Pare, Pare!“

Bez zaváhání vyrazil bratrovi na pomoc. S naprosto nečekanou zběsilostí zaútočil na prastvůry. Vykřikl, kouzlo písně přání uhodilo do stvůr a obrátilo je na útěk. Dostal se k Collovi, pevně ho uchopil a vytrhl z jejich sevření. Natahovaly se po něm ruce a dotýkaly se ho. Cítil bolest, která zároveň mrazila i pálila. Coll ho stiskl a bolest zesílila. Hořká a hrubá nákaza mu hrozila naprostým rozkladem. Málem ztratil všechnu sílu, ale podařilo se mu udržet se na nohou, vytáhnout bratra ze sevření a postavit ho na nohy.

Dole se opatrně pohyboval hrozen stínů.

Par na ně zakvílel a věděl, že ho infikovaly. Cítil, jak jed prostupuje jeho tělem. Coll stál mlčky vedle něho. Parovy myšlenky se rozptýlily. Nechápal co se s ním děje.

Prastvůry se začaly znovu přibližovat.

Pak se něco bleskurychle pohnulo na skále po jeho pravici, objevilo se velké stvoření. Par se pokusil uhnout, ale jenom padnul na kolena. Veliké, zářivě žluté oči zamrkaly nocí a obrovský černý stín stál u jeho boku.

„Pověst!“ zašeptal nevěřícně.

Kočka opatrně ustoupila a postavila se proti Collovi. Obrovitá šelma zavrčela hlubokým hlasem znějícím jako nebezpečné varování protrhávající mlhu a naplnilo tmu střepy zvuku. „Colle?“ Par zavolal na bratra a vyrazil kupředu. Kočka mu rychle zastoupila cestu a odstrčila ho dozadu. Stíny se blížily a braly na sebe podobu hřmících stvůr s těly pokrytými šupinami a chlupy. Ve tváři jim plály oči démonů a hladově otevíraly tlamy. Pověst vztekle zaprskala a vyrazila proti nim s úmyslem zabránit jim v dalším postupu.