Shannarovo dědictví

Steff se choval více pragmaticky. Zastával názor, že se Walker neliší od většiny lidí. Raději se postavil stranou a vyhýbal se situacím, které mohly přinést problémy.

„Zdá se mi, že jeho chování, přestože vás může dráždit, není bezcharakterní,“ prohlásil trpaslík a pokrčil rameny. „Koneckonců, sami jste vyprávěli, že sem odešel, aby unikl životu s rasami. Takový postoj jenom potvrzuje jeho tvrzení.

Teel jako obvykle mlčela. Coll jen poznamenaclass="underline" „Chtěl bych si s ním promluvit,“ potom pustil celou záležitost z hlavy.

Už neměli důvod dále u Kamenného krbu zůstávat. Přesto se rozhodli odejít až zítra. Měsíce stále zbývala více než polovina. Měli přinejmenším deset dní na cestu k Hadeshornu — pokud vůbec půjdou. Vyhýbali se jakékoli zmínce o tomto tématu. Par se už rozhodl, ale ostatním to ještě neoznámil. Oni pochopitelně čekali, až se vyjádří. Zatímco si takhle hráli na kočku a myš, dojedli snídani a na Morganův návrh se rozhodli ještě jednou prozkoumat údolí. Alespoň přitom mohli zvažovat důsledky Walkerových slov. Zítra ráno se budou muset rozhodnout oni sami.

Vrátili se na paseku, kde se v noci Par sešel s Walkerem a jeho kočkou. Začali znovu hledat s tím, že se sejdou pozdě odpoledne v chatě. Steff a Teel utvořili jednu skupinku, Par a Coll druhou. Morgan vyrazil sám. Den byl teplý a plný slunce. Z hor vanul mírný vánek. Steff hledal na pasece jakékoliv stopy, ale nenašel nic — dokonce ani stopy Walkerovy kočky. Par měl pocit, že se den docela protáhne.

Když se s Collem oddělili od ostatních a vydali se na východ, měl Par hlavu plnou myšlenek, co má vlastně bratrovi říci. Prostupovaly jím smíšené pocity. Jenom těžko se s nimi vypořádával. Nesměle pokračoval dál a uvědomoval si, že ho Coll chvílemi pozoruje. Snažil se jeho pohledu vyhýbat. Prošli několik tuctů pasek a přebrodili o polovinu méně pramenů aniž by po Walkeru Bohovi našli sebemenší stopu. Par se rozhodl zastavit.

„Tohle je plýtvání časem,“ oznámil a v jeho hlase zaznělo podráždění. „Nic nenajdeme.“

„S tím jsem ani nepočítal,“ odpověděl Coll.

Par se k němu otočil. Chvíli stáli mlčky tváří v tvář. „Rozhodl jsem se pokračovat dál k Hadeshornu Colle. Je jedno co dělá Walker; důležité je co dělám já. Musím jít“

Coll přikývl. „Vím.“ pak se usmál. „Pare, jsem přeci tvůj bratr, něco už po těch letech o tvém uvažování vím. Od chvíle, kdy jsi se zmínil, že Walker nechce s tou věcí nic mít, jsem věděl, že s ním nesouhlasíš. Prostě takový jsi. Houževnatý pes s kostí v zubech — nepustíš ji.“

„Možná to tak občas vypadá, co?“ potřásl Par unaveně hlavou a popošel do stínu starého ořechu. Opřel se zády o kmen a svezl se k zemi. Coll si k němu přisedl. Odpočívali a zírali na prázdný les. „Přiznávám, že jsem se rozhodl přesně tak, jak jsi popsal. Nemůžu se s tím smířit a prostě přijmout Walkerův postoj. Rozčílil jsem se do té míry, že mě ani nenapadlo, zeptat se ho, co si o snech opravdu myslí.“

„Možná jsi ani podvědomě nechtěl. A v určité chvíli jsi to přestal považovat za důležité. Walker tvrdil, že se mu zdály stejné sny jako tobě. Řekl ti, že za ním, stejně jako za námi, přišel stařec. Přiznal, že tím starým mužem byl Cogline. Nic nepopřel. Prostě jen prohlásil, že se do toho nechce zaplést. Z toho vyplývá, že věří v opravdovost vašich snů — jinak by se tím nezabýval vůbec.“

Parovi ztuhla čelist. „Nerozumím tomu, Colle. Včera v noci jsem mluvil s Walkerem; vím, že to byl on. Přesto nemluvil jako Walker. Řeči o nevměšování se, o rozhodnutí žít sám mimo rasy jako poustevník. Něco není v pořádku; cítím to! Neřekl mi všechno. Pořád mluvil o tom jak mají druidové před Ohmsfordy tajnosti, ale sám se ke mně choval stejně. Něco přede mnou skrýval!“

Coll nevypadal přesvědčeně. „Proč by to dělal?“

Par zakroutil hlavou. „Nevím. Jen to cítím.“ Ostře na bratra pohlédl. „V celém svém životě Walker nikdy před ničím necouvl; víme to oba. Nikdy se nebál vstát a přidat se, když ho bylo potřeba. Teď mluví, jakoby mu dělalo potíže, uvažovat o tom, že má ráno vstát! Jediná důležitá věc v jeho životě je starat se sám o sebe!“ Mladík z údolí se unaveně opřel o kmen stromu. „Nutil mě, abych se za něj cítil trapně. Donutil mě, abych se styděl.“

„Myslím, že se toho snažíš vyčíst až příliš.“ Coll šoupal po zemi podpatkem své boty. „Může to být prostě tak jak říká. Žije tu sám už dlouhou dobu, Pare. Možná odvyknul lidské společnosti.“