Vzpomínka na světlo

Cítila zachvění země, jak někdo spadl. Zakopl, ne? Točila se jí hlava a nedokázala vidět jasně.

Celá rozbolavělá se posadila, ale držela proudy vzduchu, z nichž vytvořila roubíky. Když je pustí, Taimovi muži budou moct křičet. Udělají to, a ona zemře. Všichni zemřou. Nebo něco horšího.

Mrkala, aby dostala z očí slzy bolesti, a zjistila, že Androl s obuškem v ruce stojí nad oběma aša’many. Vypadalo to, že je oba omráčil, neboť nevěřil ve štíty, které nevidí. Což bylo dobře, vzhledem k tomu, že druhý štít se jí nepodařilo umístit. Zarazila ho teď.

Dobser stále visel tam, kde ho nechala, teď s vyvalenýma očima. Androl pohlédl na Pevaru. „Světlo!“ řekl. „Pevaro, to bylo neuvěřitelné. V podstatě sama jsi sejmula dva aša’many!“

Spokojeně se usmála a omámené se chopila Androlovy ruky a dovolila mu, aby jí pomohl vstát. „Jak sis myslel, že červené adžah tráví čas, Androle? Posedávají a stěžují si na muže? Cvičíme se, abychom mohly bojovat proti jiným usměrňovačům.“

Cítila jeho uznání. Androl měl napilno, vtáhl Welyna dovnitř a zavřel dveře, pak zkontroloval okna, aby se ujistil, že je nikdo neviděl. Rychle stáhl rolety a pak usměrnil a udělal světlo.

Pevara se nadechla, pak zvedla ruku a opřela se o zeď.

Androl prudce vzhlédl. „Musíme tě odvést k někomu z ostatních, aby tě vyléčil.“

„Budu v pořádku,“ řekla. „Jenom jsem se praštila do hlavy a všechno kolem mě se třese. To přejde.“

„Nech mě, ať se podívám.“ Došel k ní -jeho světlo se vznášelo vedle něj. Pevara ho chvíli nechala a on jí zkontroloval oči a osahal jí hlavu a hledal boule. Přesunul světlo blíž jejím očím. „Bolí to, když se podíváš na tohle?“

„Ano,“ přiznala a odvrátila zrak.

„Nevolnost?“

„Trochu.“

Zabručel, pak z kapsy vytáhl šátek a nalil na něj z polní lahve trochu vody. Zatvářil se soustředěně a jeho světlo zhaslo. Šátek slabě zapraskal, a když jí ho podal, byl zmrzlý. „Přidrž si ho na ráně,“ nařídil. „Řekni mi, pokud bys začala být ospalá. Kdybys usnula, mohlo by se to zhoršit.“

„Bojíš se o mě?“ zeptala se pobaveně, zatímco dělala, co řekl.

„Jenom… cos mi to předtím říkala? Hlídám si svoje investice?“

„Jistě,“ řekla a tiskla si ledovou látku na hlavu. „Takže se vyznáš i ve felěarství?“

„Kdysi jsem se v jednom městě učil u moudré ženy,“ řekl nepřítomně, když si klekal, aby padlé muže svázal. Pevara ochotně uvolnila tkaniva vzduchu, třebaže štíty držela stále zvednuté.

„Moudrá žena si vzala za učedníka muže?“

„Nejdřív ne,“ řekl Androl. „Je to… dlouhý příběh.“

„Výborně; dlouhý příběh mi zabrání usnout, než pro nás přijdou ostatní.“ Emarin s ostatními dostali pokyn vyrazit si ven a nechat se vidět, čímž jejich skupině zajistí alibi pro případ, že si Dobserova zmizení někdo všimne.

Androl znovu rozsvěcoval světlo a přitom ji pozoroval. Pak pokrčil rameny a pokračoval v práci. „Začalo to, když jsem během lovu na sledě u Mayene přišel kvůli horečce o kamaráda. Když jsem se vrátil zpátky na pevninu, začal jsem přemýšlet o tom, že kdyby někdo z nás věděl, co dělat, byl by Sayer ještě naživu. Takže jsem se vydal hledat někoho, kdo by mě mohl učit…“