Sannikovova země

Potom se na nový povel bubnu zvedly z řad diváků dívky, které dospěly a přály si dostat muže. Přišly na slavnost stejně jako ženy ne v nejnutnějším oblečení, které nosily doma, ale v lehkých kožených kalhotách, kabátcích a mokasínech, krásně vyšitých tenkými červenými a černými řemínky. Copy si ozdobily květy a na hlavy si daly věnečky. Ale nyní, když přicházely na námluvy, shodily se sebe oděv a zůstaly pouze v pásu cudnosti, aby ukázaly mladým bojovníkům své krásné tetování a nepochybně také krásu svého těla. Postavily se do řady proti náčelníkovu obydlí, kde se usadily také hlavy rodů. Pak se Amnundak zvedl, a obraceje se k nim, praviclass="underline"

„Dívky! Slyšely jste, že k nám přišli bílí lidé, poslové bohů, vládnoucí hromy a blesky. Jsou ochotni u nás zůstat, aby chránili Onkilony před neštěstími, jež by nás stihla, jak to bylo předpověděno našim předkům. Musíme jim dát obydlí, potravu i ženy, aby neměli v ničem nouzi. Ženy si vyberou mezi vámi sami a každá, na kterou padne volba bílého člověka, musí být spokojena. Domluvil jsem.“

Dívky tato slova nepřekvapila, protože zpráva o tom se již rozšířila po sídlištích a po příchodu na slavnost si všechny se zvědavostí prohlížely cizince, jejichž ženami se čtyři z nich měly stát. Některé z nich však již měly své miláčky mezi mladými bojovníky a byly zarmoucené, doufaly však, že na ně volba nepadne. Proto se v odpověď na Amnundakovu řeč ozvalo z řady dívek jednohlasně:

„Ať si vybírají, my všechny souhlasíme.“

„To ale neočekávaně komplikuje náš pobyt na tomto ostrově,“ zvolal Ordin. „Když si zvolíme ženy, připoutáme se k Onkilonům ještě víc. Co budeme dělat?“

„Myslím si,“ řekl Gorjunov,,že budeme muset ustoupit, abychom neurazili Onkilony a zachovali si s nimi přátelské styky.“

„A skutečně si vybereme ženy?“ poznamenal Kosťakov.

„Budeme postupovat takto,“ navrhl Gorjunov. „Řekneme, že se v naší zemi musí muž, který se chce oženit, a dívka, která se chce za něho provdat, navzájem blíže seznámit, aby se nezmýlili; proto žijí určitou dobu, na příklad půl roku nebo rok v jednom domě, navzájem se blízko poznají, a jestliže se jim po uplynutí této doby společný život zalíbí, mohou se oženit.“

„Báječné! To je skvělý nápad!“ prohlásil Ordin. „Navrhneme to náčelníkovi a řekneme mu, že si vybereme družky podle zvyků naší země.“

Gorochov řekl Amnundakovi, jak se cestovatelé rozhodli, a ten vyjádřil svůj souhlas slovy:

„Bílí lidé! Navrhuji vám, abyste si vybrali dívky, které se vám líbí jako budoucí ženy.“

Cestovatelé v pochopitelných rozpacích povstali; před nimi se seřadilo padesát dívek, dobře rostlých, většinou krásných, a tak nebyla volba lehká. V doprovodu Amnundakově prošli podél řady a každý z nich váhal téměř před každou trochu hezčí, jen Gorochov si ještě při pohledu z dálky vyhlédl jednu menší dívku. Když k ní došel, podal jí ruku a řekclass="underline"

„Já chci tuhle.“

Dívka si zakryla rukou obličej, s úsměvem vystoupila z řady a postavila se vedle Gorochova. Byla první zvolena a buben jí na počest zavířil.

Ostatní došli až do konce řady, ale nevybrali si. Udivený Amnundak se zeptaclass="underline"

„Což jsou naše ženy tak ošklivé, že jen jedna se vám líbila, bílí lidé?“

„Naopak,“ namítl Gorjunov, „je mezi nimi příliš mnoho krásných, a proto je volba těžká. Ale kromě toho se bojíme, že ty, které si vybereme, stanou se našimi ženami proti své vůli, na tvůj rozkaz. U nás muž vždy dostane souhlas dívky, kterou si zvolí za ženu.“

„Tak vy chcete, aby si dívky vybraly vás? Nu, dobře, vyzvu všechny, které jsou ochotny si vás vzít.“

„Dívky, bílí lidé se nemohou rozhodnout; všechny jste příliš krásné. Ať tedy vystoupí kupředu ty, které si samy chtějí vybrat bílé lidi za muže.“

Krásky stojící v řadě se neubránily úsměvům i posměškům; některé přešlapovaly s nohy na nohu a nemohly se odhodlat vystoupit první.

„Tak co!“ zvolal Amnundak. „Což se žádná z vás nechce stát ženou našich hostí? Mohou se na nás rozzlobit a odejít. A pak postihne náš národ neštěstí.“

Tato slova zapůsobila, a tak více než polovina dívek vystoupila o krok kupředu.

Ale v tomto zmatku si již cestovatelé zvolili. Gorjunov a Ordin ukázali na dívky z rodu náčelníkova, na které si již zvykli při společném životě v zemljance, a Kosťakov si zvolil malou urostlou snědou dívenku, která na něj dělala oči.

„Volba je skončena,“ zvolal Amnundak. „Nyní ať si vybírají bojovníci Onkiloni.“

Zároveň s cestovateli, za nimiž šly jejich vyvolené, vrátil se na své místo; dívky poprosily o dovolení, aby se mohly obléci, a rozběhly se ke svým rodům, vítány výkřiky žen. Velmi brzy se vrátily, aby si sedly na čestná místa vedle cizinců, kteří si je vybrali.

Ostatní dívky se semkly do řady. Zazněl opět buben a z řady stranou stojících mladých bojovníků vystoupil jeden, který byl první v závodě, přiblížil se k dívkám a začal pomalu procházet podél jejich řady. Vítaly ho žerty i posměšky a téměř každá říkala: „Vem si mě, vem si mě!“ Stát se ženou prvního bojovníka, to dívkám velmi lichotilo, a proto se o to otevřeně snažily. Avšak mladík jim odpovídal rovněž žerty a rychle si vymýšlel pro každou z nich jiný důvod odmítnutí: „Ty jsi příliš hezká“ (říkal ošklivé), „ty zas hrbatá“ (pravil rovné jako jedle), „ty šilháš“, „ty jsi bezzubá“, atd., čímž vzbuzoval námitky a smích.

Když prošel téměř celou řadu, zastavil se najednou proti jedné dívce, která se nenabízela, ale skromně sklopila oči. Poklepal jí na rameno a zvolaclass="underline" „Ty se mi líbíš!“ Dívka sebou trhla, vyskočila z řady a rozběhla se jako střela po mýtině a hoch za ní.

„Co to znamená?“ zeptal se Gorjunov Amnundaka. „Proč ta dívka od něho utíká, když si ji vybral za ženu? Nechce ho?“

„To je náš zvyk. Bojovník, který si vybral dívku, dostane ji jen tehdy, když ji chytne.“

„Nové závody,“ řekl Ordin.

„To je velmi moudrý zvyk,“ vysvětlil náčelník, „dívka běží nahá, a proto se jí běží lehce. Mladý bojovník je naopak oblečen a má v ruce kopí. Jen málokterým se podaří dostihnout dívku, která je nechce. Jestli je ji ten, který si ji vybral, protivný nebo miluje-li jiného, nedá se dohnat.“

„To je skvěle zařízeno,“ řekl Ordin druhům, a obraceje se k náčelníkovi, otázal se: „A bojovník, který dívku nedohnal, zůstane bez ženy?“

„Ne, může opakovat svou volbu, dokud nějakou nechytne.“