Электронная книга - «Drak Znovuzrozený». Краткое содержание книги:
Hustý sloup dýmu teď byl v jedné rovině s Modrým jeřábem. Asi pět nebo šest mil od řeky, pomyslela si Egwain. Ten druhý už byl jen nejasnou šmouhou na obzoru. Docela dobře to mohl být mrak, ale ona s jistotou věděla, že není. Místy rostlo na břehu husté křoví, jinde tráva sahala až k hladině, pouze občas se podemletý břeh utrhl.
Na palubu vyšla Elain a připojila se k ní u zábradlí. I jí povlával tmavý plášť ve větru. Ona byla také v prosté vlně. To byla jedna z hádek, které Nyneiva vyhrála. Jejich šaty. Egwain tvrdila, že Aes Sedai vždycky chodí v tom nejlepším, i když jsou na cestách – myslíc přitom na hedvábí, jež nosila v Tel’aran’rhiodu – ale Nyneiva poukázala na to, že dokonce i s takovým množstvím zlata, které jim amyrlin nechala v jejím šatníku, a že to byl pěkně naditý měšec, pořád nemají představu, jak bude dole po řece draho. Sluhové říkali, že Mat měl ohledně války v Cairhienu pravdu, i v tom, co to udělalo s cenami. K Egwaininu překvapení Elain poukázala na to, že hnědé sestry nosí vlnu častěji než hedvábí. Podle Egwain se Elain tolik chtěla dostat z kuchyně, že byla ochotná chodit i v hadrech.
Zajímalo by mě, co dělá Mat? Nepochybně zkouší obehrát nějakého kapitána na lodi, na které pluje.
„Strašné,“ zamumlala Elain. „Je to tak strašné.“
„Copak je strašné?“ zeptala se nepřítomně Egwain. Doufám, že s tím papírem, který jsme mu daly, nemává lidem pod nosem příliš často.
Elain se na ni překvapeně podívala a zamračila se. „Tohle!“ Ukázala ke vzdálenému sloupu kouře. „Jak si toho můžeš nevšímat?“
„Můžu si toho nevšímat, protože nedokážu ani pomyslet na to, čím ti lidé procházejí, protože s tím nemůžu nic udělat a protože musíme dorazit do Tearu. Protože to, po čem jdeme, je v Tearu.“
Prudkost vlastní odpovědi ji ohromila. Nemůžu s tím nic dělat. A černé adžah jsou v Tearu.
Čím víc o tom uvažovala, tím jistější si byla, že budou muset najít způsob, jak se dostat do Srdce Kamene. Možná tam nesměl vstoupit nikdo kromě vznešených pánů Tearu, ale ona začínala být přesvědčená, že klíč k tomu, jak lapit černé adžah do pasti a rozdrtit je, leží v Srdci Kamene.
„To všechno já vím, Egwain, ale to mi ještě nebrání soucítit s Cairhienem.“
„Slyšela jsem v hodinách o válkách, které Andor s Cairhienem vybojoval,“ podotkla Egwain suše. „Bennae Sedai říkala, že vy a Cairhien jste bojovali častěji než kterékoliv dva jiné státy kromě Tearu a Illianu.“
Druhá žena se na ni úkosem podívala. Elain si nikdy nezvykla na to, že Egwain odmítá přiznat svou vlastní andorskou příslušnost. Přinejmenším podle čar na mapách bylo Dvouříčí součástí Andoru, a Elain na mapy dala.
„Bojovali jsme proti nim, Egwain, ale od škod, které napáchala aielská válka, jim Andor prodal skoro tolik obilí co Tear. Teď se obchod zastavil. Když každý cairhienský rod bojuje s každým o Sluneční trůn, kdo by nakupoval obilí, nebo se staral o to, aby ho rozdělili mezi lid? Jestli jsou boje tak zlé, jako to, co jsme viděli na březích... No, nemůžeš dvacet let krmit lidi a necítit s nimi, když musejí trpět hladem.“
„Šedý muž,“ řekla Egwain a Elain nadskočila a snažila se dívat zároveň všemi směry. Okamžitě ji obklopila záře saidaru.
„Kde?“
Egwain se po palubě rozhlédla pomaleji a ujistila se, že poblíž není nikdo, kdo by je mohl nepozorovaně vyslechnout. Kapitán Ellisor stál pořád na zádi vedle polonahého muže svírajícího kormidelní veslo. Další lodník byl až na samé přídi a sledoval hladinu kvůli mělčinám a dva další přecházeli po palubě a tu a tam poopravili nastavení plachet. Zbytek posádky byl v podpalubí. Jeden z těch dvou se zastavil, aby překontroloval veslici uvázanou dnem vzhůru na palubě. Egwain počkala, až přejde, než znovu promluvila.
„Huso hloupá!“ zamumlala tiše. „Já, Elain, ne ty, tak se na mě tolik nemrač.“ Šeptem pokračovala. „Šedý muž jde po Matovi, Elain. To musel znamenat ten sen, ale já to nikdy nepochopila. Já jsem ale hloupá husa!“
Záře kolem Elain pohasla. „Nebuď na sebe tak tvrdá,“ uklidňovala šeptem Egwain. „Možná to znamená tohle, ale já to v tom neviděla a Nyneiva taky ne.“ Odmlčela se a rudozlaté kudrny zavířily, jak zavrtěla hlavou. „Ale to nedává smysl, Egwain. Proč by měl šedý muž jít po Matovi? V mém dopise máti není nic, co by nám mohlo uškodit.“
„Nevím proč.“ Egwain se zamračila. „Musí k tomu být nějaký důvod. Jsem si jistá, že právě tohle ten sen znamenal.“
„I kdybys měla pravdu, Egwain, tak není nic, co bys s tím ty mohla udělat.“
„To vím,“ prohlásila Egwain hořce. Dokonce ani nevěděla, jestli je Mat před nimi nebo za nimi. Předpokládala, že před nimi. Mat musel nejspíš odejít bez odkladu. „Ať tak nebo tak,“ řekla si, „není to k ničemu. Konečně vím, co jeden z mých snů znamená, a je mi to platný jak mrtvýmu kabát!“
„Ale jestli znáš význam jednoho,“ řekla jí Elain, „možná teď pochopíš i ostatní. Kdybychom se posadily a promluvily si o nich, třeba –“
Modrý jeřáb sebou trhl a náraz srazil Elain na palubu. Egwain přistála na ní. Když se konečně postavila, břeh už neubíhal. Loď stála se zdviženou přídí a palubou nakloněnou na stranu. Plachty ve větru hlasitě pleskaly.
Chin Ellisor se vyškrábal na nohy a rozběhl se na příď. Kormidelníka nechal, ať se zvedne sám. „Ty slepý sedlácký červe!“ zařval na muže na přídi, který se veškerou silou držel zábradlí, aby nepřepadl dolů do vody. „Ty špinavá hlavo skopová! Copak už nejsi na řece dost dlouho, abys poznal, jak se voda čeří nad mělčinou?“ Popadl muže na zábradlí za ramena a vytáhl ho na palubu, ale vzápětí ho odhodil stranou, aby se mohl podívat přes zábradlí sám. „Jestli jsi mi udělal díru do trupu, vycpu ji tvýma střevama!“ Ostatní lodníci se také zvedali a další šplhali nahoru z podpalubí. Všichni se seběhli kolem kapitána.
Na žebříku vedoucím ke kajutám cestujících se objevila Nyneiva a urovnávala si suknice. Prudce se zatahala za cop a zamračila se na hlouček mužů na přídi. Pak vykročila k Egwain a Elain. „Do něčeho jsme narazili, že ano? Po všech těch řečech, jak zná řeku jako vlastní ženu. Té ženě se od něj nejspíš nedostane ani úsměvu.“ Znovu se zatahala za cop a prošla dopředu. Protlačila se mezi lodníky až ke kapitánovi. Všichni napjatě sledovali hladinu.
Nemělo smysl chodit za ní. Dostal by nás odsud rychleji, kdyby to bylo jen na něm. Nyneiva mu nejspíš vykládá, jak má dělat svou práci. Elain zřejmě měla stejný dojem, podle toho, jak se s lítostivým zavrtěním hlavou podívala na kapitána a lodníky, kteří se uctivě obraceli k Nyneivě, místo aby se věnovali tomu, co bylo pod přídí.
Muži se náhle zatvářili podrážděně. Na okamžik byly vidět kapitánovy ruce. Odmítavě jimi mával nad hlavami mužů a Nyneiva od nich odešla – teď jí uhýbali a klaněli se – a Ellisor spěchal vedle ní a utíral si kulatý obličej velkým červeným kapesníkem. Když se přiblížili, byl slyšet jeho nervózní hlas.
„... dobrých patnáct mil do nejbližší vesnice na andorském břehu, Aes Sedai, a nejméně pět nebo šest po proudu na cairhienském břehu! Je pravda, že ten teď drží andorští vojáci, ale nejsou všude!“ Otíral si obličej, jako by byl zlitý potem.
„Potopená loď,“ oznámila Nyneiva oběma ženám. „Podle kapitána je to práce říčních pirátů. Chce se pokusit couvnout pomocí vesel, ale zřejmě si nemyslí, že to bude fungovat.“