Электронная книга - «Drak Znovuzrozený». Краткое содержание книги:
Mat si nemyslel, že by mu tato informace k něčemu byla, ale pozorně naslouchal všemu, co ten muž vykládal. Vždycky bylo nejlepší vědět nejen kam jedete, ale s kým máte tu čest jednat, jinak by vám mohli sebrat kabát a boty a nechat vás jít domů bosky a v dešti.
Kapitán byl Tairen a jmenoval se Huan Mallia, a jakmile Mata s Tomem jednou odhadl ke své spokojenosti, byl velice výřečný. Říkal, že sice není urozeného rodu, ale také nechtěl, aby ho někdo měl za hlupáka. Mladý muž, který má víc zlata, než by měl každý slušný mladík správně mít, by mohl být zloděj, pokud by nebylo všeobecně známo, že z Tar Valonu nikdy žádný zloděj se svým lupem neunikl. A mladý muž oblečený jako sedlák, ale se způsoby a sebedůvěrou urozeného pána, což však popírá – „U Kamene, já neříkám, že jsi, když tvrdíš, že nejsi.“ Mallia mrkl, zahihňal se a zatahal se za bradku. Mladý muž s dokumentem s pečetí amyrlinina stolce a mířící do Andoru. Nebylo žádným tajemstvím, že královna Morgasa navštívila Tar Valon, i když její důvody tak zřejmé nebyly. Malliovi bylo jasné, že mezi Caemlynem a Tar Valonem se něco děje. A Mat s Tomem byli poslové – podle Matova přízvuku soudil, že Morgasini. Pokud by v tak velkém podniku mohl být něčím nápomocen, bude mu potěšením, ale ne že by se chtěl cpát někam, kam není zván.
Mat si vyměnil poplašený pohled s Tomem, který strkal pouzdra s nástroji pod stůl připevněný ke stěně. Místnost měla na obou stranách dvě malá okénka a ve spojených konzolách svítily dvě lampičky. „To je nesmysl,“ řekl Mat.
„Ovšem,“ opáčil Mallia, jenž zatím vytahoval šatstvo z truhlice v nohách postele. Teď se narovnal a poněkud usmál. „Ovšem.“ Ve skříni u zdi zřejmě byly mapy řeky, které potřeboval. „Už nic neřeknu.“
Ale chtěl strkat nos, kam by neměl, i když se to snažil zamaskovat, a proto žvanil ve snaze vypáčit z nich nějakou informaci. Mat poslouchal a na otázky odpovídal krčením ramen a zabručením, kdežto Tom neřekl ani to. Kejklíř při odkládání svých věcí neustále potřásal hlavou.
Mallia strávil celý život na řece, i když snil o tom, že jednou vypluje na moře. O jediné zemi kromě Tearu nemluvil jinak než s pohrdáním. Andor jako jediný tomu unikl, i když chvála, na kterou se nakonec zmohl, byla i přes jeho zřejmou snahu dosti ubohá. „Jak jsem slyšel, mají v Andoru dobré koně. Ne špatné. Ne tak dobré jako z tairenského chovu, ale docela dobré. Taky vyrábíte slušnou ocel a železné, bronzové a měděné zboží – často jsem s ním obchodoval, i když si účtujete dost vysoké ceny – ale vy taky máte ty doly v pohoří Oparů. A zlaté doly k tomu. My v Tearu si naše zlato musíme vydělat.“
Mayene pohrdal nejvíc. „To je ještě ubožejší země než Murandy. Jedno město a pár leguí pozemků. Srážejí ceny oleje z našich dobrých tairenských oliv jenom proto, že ty jejich lodi vědí, jak najít hejna olejovek. Ti vůbec nemají nárok říkat si stát.“
Illian nenáviděl. „Jednoho dne Illian vypleníme, poboříme každé město i vesnici a tu jejich špinavou zem osejeme solí.“ Malliovi se rozhořčením málem zježila bradka, když líčil, jak nečistá illianská země je. „Dokonce i jejich olivy jsou zkažené! Jednou vsadíme jedno každý illianský prase do řetězů! Tak to říká vznešený pán Samon.“
Mata napadlo, co si asi kapitán myslí, že by Tear udělal se všemi těmi lidmi, kdyby tuto představu vskutku naplnili. Illiánce by museli krmit a navíc by v řetězech určitě nepracovali. Nedávalo mu to smysl, ale Malliovi zářily oči, když o tom mluvil.
Jenom hlupáci si nechávají vládnout králem nebo královnou, jediným mužem či ženou. „Až na královnu Morgasu, samozřejmě,“ dodal spěšně. „Jak jsem slyšel, to je skvělá žena. Taky mi říkali, že je krásná.“ A všichni ti hlupáci se klaněli jednomu hlupáku. Vznešení páni vládli Tearu společně, rozhodnutí dosahovali v souladu, a tak by to mělo chodit všude. Vznešení páni věděli, co je správné a dobré a spravedlivé. Zvláště vznešený pán Samon. Nikdo nemohl udělat nic špatně, když poslouchal vznešené pány. Zvláště vznešeného pána Samona.
Za nenávistí ke králům a královnám, za nenávistí k Illianu, ležela ještě mnohem větší nenávist, kterou se sice Mallia pokoušel skrýt, ale tolik toho namluvil ve snaze zjistit, co mají v plánu, až se nechal unést zvukem vlastního hlasu, že mu uklouzlo víc, než zamýšlel.
Ve službách královny Morgasy museli hodně cestovat. Museli vidět hodně zemí. Snil o moři, protože pak by mohl navštívit země, o nichž jen slyšel, protože pak by mohl objevit mayenská hejna olejovek, mohl by překonat v obchodování Mořský národ i špinavé Illiánce. A moře bylo daleko od Tar Valonu. Musejí to pochopit, když už museli cestovat po zvláštních místech a se zvláštními lidmi, po místech a s lidmi, na které by neměli žaludek, kdyby nesloužili královně Morgase.
„Ten přístav jsem nikdy neměl rád, nikdy nevíte, kdo tam zrovna používá sílu.“ To slovo skoro vyplivl. Jelikož o tom slyšel mluvit vznešeného pána Samona, tak... „Ať shoří moje duše, mám z toho pocit, jako bych měl v žaludku čmeláky, když se na tu jejich Bílou věž jenom podívám a když vím, co mají v plánu.“
Vznešený pán Samon říkal, že Aes Sedai chtějí vládnout celému světu. Samon říkal, že chtějí rozdrtit každý stát a vložit nohu na hrdlo každého muže. Samon říkal, že Tear už nemůže udržovat jedinou sílu mimo své území a myslet si, že to stačí. Samon říkal, že Tearu má nadejít oprávněný den slávy, ale mezi Tearem a jeho slávou stojí Tar Valon.
„Nedá se s tím nic dělat. Dřív nebo později je bude nutné najít a zabít, jednu každou Aes Sedai. Vznešený pán Samon říká, že ty ostatní snad bude možné ušetřit – ty mladší, novicky a přijaté – pokud budou přivedeny do Kamene, ale ostatní musejí být vymýceny. To říká vznešený pán Samon. Bílá věž musí být zničena.“
Mallia chvíli stál uprostřed kajuty, náruč plnou šatů, knih a svinutých map, a hlavou se téměř dotýkal trámů nad hlavou. Světle modré oči upíral někam do dálky a Bílá věž se zatím hroutila jako domek z karet. Pak sebou trhl, jako by si uvědomil, co všechno právě řekl. Špičatá bradka se mu nejistě zakývala.
„To je... tohle říká. Já... si myslím, že to možná zachází příliš daleko. Vznešený pán Samon... On mluví tak, že to člověka unese. Jestli mohl s Věží uzavřít smlouvu Caemlyn, tak Tear může taky.“ Otřásl se a zřejmě si to ani neuvědomoval. „To říkám já.“
„Jak říkáš,“ prohodil Mat a cítil, jak v něm bublá neplecha. „Myslím, že tvůj návrh je správný, kapitáne. Ale já bych se nezastavoval u pár přijatých. Požádejte tak tucet Aes Sedai, ať přijdou, nebo dva tucty. Jen si pomysli, jaký by Tearský Kámen mohl být s dvěma tucty Aes Sedai uvnitř.“
Mallia se otřásl. „Pošlu si někoho pro truhličku s penězi,“ oznámil škrobeně a odkráčel.
Mat se zamračil na zavřené dveře. „Myslím, že to jsem asi říkat neměl.“
„Nechápu, jak tě jen něco takovýho mohlo napadnout,“ podotkl Tom suše. „Příště bys mohl navrhnout velícímu kapitánovi bělokabátníků, že by se měl oženit s amyrlin.“ Svraštil obočí jako dvě bílé chlupaté housenky. „Vznešený pán Samon. O žádným vznešeným pánovi Samonovi jsem v životě neslyšel.“