Электронная книга - «Drak Znovuzrozený». Краткое содержание книги:
Nyneiva se rovnou jala rozebírat hromadu pytlů a přitom četla visačky. „Rianna. Joiya Byir. Po těchhle jdeme.“ Prohlédla si pečeť na jednom pytli a pak zlomila vosk a rozvázala tkanice. „Aspoň víme, že tu před náma nikdo nebyl.“
Egwain vybrala jiný pytel a zlomila pečeť, aniž by si přečetla jméno na visačce. Nechtěla vědět, čí majetek vlastně prohledává. Když pytel obrátila na zaprášenou podlahu, ukázalo se, že je to převážně staré šatstvo a boty. V pytli se našlo pár potrhaných a pomačkaných papírů, jaké lze nalézt pod skříněmi u ženy, která si příliš nepotrpí na pořádek. „Nevidím tady nic užitečného. Plášť, který by se nehodil ani za hadr na podlahu. Utržená půlka mapy nějakého města. Tear stojí v rohu. Tři ponožky, co potřebují zastupovat.“ Prostrčila prst dírou v sametovém střevíčku, jemuž chyběl druhý do páru, a zamávala jím na ostatní. „Tahle za sebou žádné stopy nenechala.“
„Amico taky nenechala nic,“ připojila nevesele Elain a odhodila šaty oběma rukama. „Jsou to jenom hadry. Počkat, tady je knížka. Ať už to balil kdokoliv, musel spěchat, když ji sem přihodil. Zvyky a obřady tairenského dvora. Obálka je utržená, ale knihovnice ji budou stejně chtít zpátky.“ Knihovnice rozhodně. Nikdy by nezahodily knihu bez ohledu na to, jak moc byla poničená.
„Tear,“ pronesla bezvýrazně Nyneiva. Klečíc mezi velkou změtí šatstva vysypaného z pytle, který prohledávala, sebrala kousek papíru, jejž již odhodila pryč. „Seznam obchodních lodí na Erinin s daty, kdy vypluly z Tar Valonu, a daty, kdy by měly dorazit do Tearu.“
„To by mohla být náhoda,“ poznamenala pomalu Egwain.
„Možná,“ připustila Nyneiva. Složila papír a zasunula si jej do rukávu. Pak zlomila pečeť na dalším pytli.
Když konečně skončily a každý pytel prohlédly dvakrát, v rozích místnosti ležely hromady odhozených věcí. Egwain se posadila na prázdné pytle a byla tak zamyšlená, že si málem nevšimla, jak sebou trhla. Přitáhla si kolena k bradě a zadívala se na sbírku, kterou udělaly. Předměty byly vyrovnány do řady.
„Je toho moc,“ pravila Elain. „Je tu toho moc.“
„Moc,“ souhlasila Nyneiva.
Našly další knihu, potrhaný, v kůži vázaný svazek Poznámek k návštěvě Tearu, z něhož vypadávala půlka stránek. V podšívce dost silně potrhaného pláště, kam mohl propadnout dírou v kapse, v pytli Chesmal Emry našly další seznam obchodních plavidel. Nebylo na něm nic jiného než jména, ale ta byla všechna i na tom druhém seznamu, a podle toho ty lodi do jedné vypluly brzy ráno po oné noci, kdy Liandrin s ostatními opustila Tar Valon. Byl tu také spěšně načrtnutý plánek nějaké budovy s jednou místností poznačenou jako „Srdce Kamene", a stránka se jmény pěti hostinců, slovo „Tear“ na stránce sice silně ušmudlané, ale stále čitelné. Bylo tu...
„Zůstalo tu něco po každé z nich,“ zamumlala Elain. „Každá z nich tu zanechala něco, co ukazuje na cestu do Tearu. Jak si toho mohly nevšimnout, jestli se dívaly dobře? Proč o tom amyrlin nic neřekla?“
„Amyrlin,“ podotkla suše Nyneiva, „se drží jen svý vlastní rady a co jí záleží na tom, jestli my proto shoříme!“ Zhluboka se nadechla a vykašlala prach, který zvířily. „Mně ale dělá starosti to, že se tu dívám na návnadu.“
„Návnadu?“ zeptala se Egwain. Ale ještě než dořekla, tak pochopila.
Nyneiva kývla. „Návnadu. Past. Nebo možná chtějí odvrátit pozornost. Ale ať tak nebo tak, bije to tolik do očí, že by na to neměl nikdo skočit.“
„Leda by jim nezáleželo na tom, jestli ten, kdo to najde, tu past uvidí.“ Elain mluvila nejistě. „Nebo možná chtěly, aby to bylo tak zřejmé, že ten, kdo to najde, Tear okamžitě zavrhne.“
Egwain si přála, aby ji ani nenapadlo, že si černé adžah mohou být sebou tak jisté. Opět tiskla váček v prstech a hladila palcem křivku kamenného prstenu, který byl uvnitř. „Možná si chtěly z toho, kdo to najde, vystřelit,“ řekla tiše. „Možná si myslely, až ať to najde kdokoliv, požene se za nimi, hrdý a rozzlobený.“ Věděly, že to najdeme my? Viděly nás takové?
„Ať shořím!“ zavrčela Nyneiva. To byl šok, Nyneiva takhle nikdy nemluvila.
Chvíli si řádku jenom mlčky prohlížely.
„Co uděláme teď?“ zeptala se Elain nakonec.
Egwain stiskla prsten. – Sny byly úzce spojeny s věštěním. Ve snech snílka se mohla objevit budoucnost i události, které se přihodily na jiných, i vzdálených místech. „Možná to po dnešní noci budeme vědět.“
Nyneiva se na ni podívala, mlčky a zadumaně, a potom vytáhla tmavou suknici se spoustou děr a trhlin a začala do ní skládat předměty, které našly. „Prozatím,“ řekla, „si to odneseme ke mně do pokoje a schováme to. Myslím, že máme tak akorát čas, jestli nechceme přijít pozdě do kuchyně.“
Pozdě, napadlo Egwain. Čím déle tiskla prsten ve váčku, tím větší nutkání cítila. Už tak jsme o krok pozadu, ale možná se o tolik neopozdíme.
27
Tel’aran’rhiod
Egwain dostala pokoj na stejném podlaží jako Nyneiva a Elain, ale její se od Nyneivina maličko lišil. Postel byla o fous širší a stolek o něco menší. Na koberečku byly místo spirál květiny. To bylo všechno. Poté, co bydlela v obydlí novicek, jí to připadalo jako komnata v paláci, ale když se tam pozdě v noci všechny tři sešly, Egwain si přála, aby byla zase zpátky mezi novickami, bez prstenu a pruhů na šatech. Podle toho, jak se druhé dvě ženy tvářily, jim bylo stejně nepříjemně jako jí.
Odpracovaly si v kuchyni další dvě jídla a mezitím se snažily vyluštit význam toho, co našly ve skladišti. Byla to past, nebo pokus odvést pátrání nesprávným směrem? Věděla o tom amyrlin, a pokud ano, proč se jim o tom nezmínila? Nepřišly na žádné vysvětlení a amyrlin se neobjevila, takže se jí nemohly na nic zeptat.
Po obědě přišla do kuchyně Verin a mrkala, jako by si nebyla jistá, kde vlastně je. Když zahlédla Egwain s přítelkyněmi na kolenou mezi kotly a hrnci, na okamžik se zatvářila překvapeně, a pak k nim došla a zeptala se dost hlasitě, aby to slyšel každý okolo: „Zjistily jste něco?“
Elain, s hlavou a rameny ve velkém kotli na polévku, se uhodila do hlavy o okraj, jak se rychle narovnávala. Modré oči měla jako talíře.
„Nic, jenom mastnotu a pot, Aes Sedai,“ odtušila Nyneiva. Jak se zatahala za cop, zůstaly jí v tmavých vlasech chomáčky mastné mýdlové pěny, a Nyneiva se zamračila.
Verin kývla, jako by právě na tuto odpověď čekala. „Dobře, dobře. Hledejte dál.“ Znovu se podmračeně rozhlédla po kuchyni, jako by se snažila zjistit, kde je, a odešla.
Po obědě přišla do kuchyně také Alanna, která si tady vzala misku velkého zeleného angreštu a karafu s vínem, Elaida a po ní Sheriam se objevily po večeři, a po nich se tu zastavila ještě Anaiya.
Alanna se zeptala Egwain, jestli se chce dozvědět víc o zeleném adžah, a chtěla vědět, kdy budou pokračovat ve studiu. To, že si přijaté novicky vybíraly vlastní předměty a tempo, ještě neznamenalo, že nemusejí dělat vůbec nic. Prvních pár týdnů studia bylo samozřejmě zlých, ale musely si vybrat, jinak bylo vybráno za ně.
Elaida tam jenom chvíli postála, tvářila se vážně a upřeně je pozorovala s rukama v bok. Sheriam udělala totéž a zaujala skoro stejnou pózu. Anaiya také, ale tvářila se zaujatěji. Dokud si nevšimla, že se na ni dívají. Pak nabyla její tvář výrazu, za který by se nemusela stydět ani Elaida před ní, ani Sheriam.