Электронная книга - «Drak Znovuzrozený». Краткое содержание книги:
Egwain nezaváhala a okamžitě Nyneivě prsten sebrala. Nechtěla to udělat – chtěla jí prsten nechat – ale nakonec jí ho vzala a potěšilo ji to. „To o mně říkají, že bych mohla být snílek. Nevím, jestli je to výhoda, ale Verin říkala, že je nebezpečný ho používat. Ať už ho použije kdokoliv, potřebuje všechny výhody, které má.“
Nyneiva se popadla za cop a otevřela ústa, jako by chtěla něco říci. Když ale nakonec promluvila, řekla: „Jsi si jistá, Egwain? My dokonce ani nevíme, jestli jsi snílek, a já umím usměrňovat víc než ty. Pořád si myslím, že bych –“ Egwain jí skočila do řeči.
„Můžeš usměrnit víc, když se zlobíš. Ale můžeš si být jistá, že se rozzlobíš ve snu? Budeš vůbec mít čas se naštvat dřív, než budeš muset usměrňovat? Světlo, my dokonce ani nevíme, jestli se ve snu dá usměrňovat. Jestli to bude muset jedna z nás udělat – a máš pravdu, je to jediný spojení, co máme – tak bych to měla být já. Možná jsem opravdu snílek. Kromě toho, Verin to dala mně.“
Nyneiva se sice tvářila, že chce něco namítnout, ale nakonec jen zdráhavě kývla. „No dobře. Ale já s Elain budeme tady. Nevím, jestli budeme moct něco udělat, ale jestli se něco zvrtne, možná bychom tě mohly probudit, nebo... Budeme tady.“ Elain také přikyvovala.
Teď, když Egwain vyhrála, měla velice nepříjemný pocit. Vemluvila jsem je do toho. Přála bych si, abych netoužila po tom, aby mi to vymluvily. Vtom si uvědomila, že ve dveřích kdosi stojí, žena v bílém šatu novicky, s vlasy spletenými do dlouhých copů.
„To tě nikdo nenaučil klepat, Elso?“ vyjela Nyneiva.
Egwain skryla kamenný prsten v dlani. Měla zvláštní pocit, že se na něj Elsa dívala.
„Mám pro vás zprávu,“ řekla Elsa chladně. Prohlédla si stůl pokrytý papíry a pak všechny tři ženy. „Od amyrlin.“
Egwain si vyměnila zvědavý pohled s Elain a Nyneivou.
„No, a oč jde?“ chtěla vědět Nyneiva.
Elsa pobaveně zvedla obočí. „Věci, které tu nechala Liandrin s ostatními, byly přeneseny do třetího skladiště napravo od hlavního schodiště ve druhém poschodí ve sklepě pod knihovnou.“ Znovu mrkla na papíry na stole a odešla, nespěchala, ani se neloudala.
Egwain měla pocit, že nemůže dýchat. My se bojíme někomu důvěřovat, a amyrlin si ze všech žen vybere Elsu?
„Tý hloupý holce se nedá věřit, že to nevyžvaní každýmu, kdo ji bude poslouchat!“ Nyneiva vyrazila ke dveřím.
Egwain si zvedla suknice a proběhla kolem ní. Na dlaždicích na ochoze sice uklouzla, ale ještě zahlédla záblesk běli, jak mizí dolů po nejbližší rampě, a vyrazila za ním. Musí taky utíkat, když už má takový náskok. Proč utíká? Bílý šat už zmizel na další rampě. Egwain jej sledovala.
U paty rampy se k ní obrátila jakási žena a Egwain se zmateně zastavila. Ať už to byl, kdo chtěl, rozhodně to nebyla Elsa. Celá ve stříbře a bílém hedvábí, tato žena v ní vyvolávala pocity, které Egwain ještě nikdy nezažila. Byla vyšší a velice krásná a při pohledu na výraz v jejích černých očích se Egwain cítila maličká, ošklivá a nepříliš čistá. A určitě taky umí usměrnit víc síly než já. Světlo, nejspíš je mnohem chytřejší než my tři dohromady. To není spravedlivé, aby nějaká žena – Náhle si uvědomila, kudy se ubírají její myšlenky. Zapýřila se a prudce se otřásla. Ještě nikdy se necítila – méněcennější – než nějaká jiná žena a rozhodně s tím nehodlala začínat právě teď.
„Neohrožená,“ řekla ta žena. „Jsi neohrožená, když tu takhle pobíháš sama potom, co došlo k tolika vraždám.“ Mluvila téměř pobaveně.
Egwain se sebrala a rychle si uhladila šaty v naději, že si toho ta žena nevšimne, nicméně vědouc, že jí to neujde. Přála si, aby ji ta žena neviděla běhat jako malé děcko. Přestaň s tím! „Omlouvám se, ale hledám jednu novicku, myslím, že šla tudy. Má velké tmavé oči a tmavé vlasy spletené do copů. Je baculatá a jistým způsobem hezká. Nevidělas, kudy se dala?“
Vysoká žena si ji pobaveně prohlédla od hlavy k patě. Egwain si nebyla jistá, ale měla pocit, že se žena na okamžik zastavila pohledem u sevřené pěsti, v níž stále držela kamenný prsten. „Nemyslím, že ji dohoníš. Viděla jsem ji, a utíkala dost rychle. Teď už bude hodně daleko.“
„Aes Sedai,“ začala Egwain, ale neměla možnost se zeptat, kterým směrem Elsa odešla. V těch černých očích se mihlo něco, co mohl být hněv či podráždění.
„Už jsem s tebou ztratila dost času. Musím vyřídit důležitější věci. Odejdi.“ A ukázala zpátky, kudy Egwain přišla.
Rozkazovačný tón v jejím hlase byl tak silný, že se Egwain otočila a udělala tři kroky, než si uvědomila, co vlastně dělá. Celá naježená se obrátila. Ať už je to Aes Sedai nebo ne –
Ochoz byl prázdný.
Zamračeně se podívala na nejbližší dveře – v těchto místnostech nikdo nebydlel, snad až na myši – a rozběhla se dolů rozhlížejíc se všemi směry, přičemž sledovala celou křivku ochozu. Dokonce se podívala přes zábradlí do malé Zahrady přijatých a rozhlížela se i po ostatních ochozech, nahoře i dole. Zahlédla dvě přijaté v šatech s pruhy. Jednou z nich byla Faolain a druhou žena, již znala od vidění, ale ne jménem. Žena ve stříbrné a bílé však nebyla nikde v dohledu.
26
Pod zámkem
Egwain potřásla hlavou a vrátila se ke dveřím, které předtím zavrhla. Někam jít musela. Za prvními dveřmi bylo pár kusů nábytku přikrytého zaprášenými plachtami. Vzduch tu byl zatuchlý, jako by už delší dobu nikdo neotevřel dveře. Egwain se zamračila. V prachu na podlaze byly stopy po myších, ale žádné jiné. Rychle otevřela dvoje další dveře, ale za nimi našla podobný obraz. Nijak ji to nepřekvapilo. V obydlí přijatých novicek bylo víc pokojů prázdných než obydlených.
Když Egwain vycházela ze třetího pokoje, přišly za ní Elain s Nyneivou, aniž by spěchaly.
„Ona se schovává?“ zeptala se Nyneiva překvapeně. „Tady?“
„Ztratila jsem ji.“ Egwain se znovu rozhlédla oběma směry po ochoze. Kam jenom šla? Nemínila však Elsu.
„Kdyby mě napadlo, že tě Elsa předběhne,“ ozvala se Elain s úsměvem, „tak bych se za ní taky rozběhla, ale ona mi na běhání vždycky připadala příliš tělnatá.“
„Budeme ji muset najít později,“ řekla Nyneiva, „a já zajistím, aby věděla, že má držet pusu zavřenou. Jak mohla amyrlin tý holce vůbec věřit?“
„Myslela jsem, že jsem hned za ní,“ vykládala Egwain pomalu, „ale byl to někdo jiný. Nyneivo, na chvíli jsem se k ní otočila zády, a ona byla pryč. Ne Elsa – tu jsem ani nezahlídla! – ta žena, kterou jsem nejdřív na Elsu považovala. Byla prostě – pryč a já nevím, kam zmizela.“
Elain se nadechla. „Jedna z bezduchých?“ Rychle se rozhlédla kolem sebe, ale ochoz byl až na ně tři pořád prázdný.
„Ona ne,“ řekla přesvědčeně Egwain. „Ona –“ Nebudu jim přece vykládat, že jsem se vedle ní cítila, jako by mi bylo šest, měla jsem potrhané šaty, špinavý obličej a teklo mi z nosu. „Ona nebyla šedý muž. Byla vysoká, krásná, s černýma očima a černými vlasy. I v davu byste si jí všimly. Ještě nikdy jsem ji neviděla, ale myslím, že je Aes Sedai. Musí být.“