Mistr a Marketka [cs]

„Kolikjsi dostal? Mluv, jestli je ti život milý.”

VJidášovi vzplanula jiskřička naděje a zoufale vykřikclass="underline" „Třicet tetradrachem! Třicet! Všechny mám u sebe! Tumáte!

Vezměte si peníze, ale darujte mi život!” Neznámý mu vyrval měšec z rukou. Současně vzlétl za Jidášovými zády do výše nůž a zabodl se zamilovanému mladíkovi pod lopatky. Jidáše to vymrštilo dopředu a ruce se zkroucenými prsty vylétly do vzduchu. Dopadl na vytasenou dýku předního muže a ten mu ji zarazil až po rukojeť do srdce. „Ni… so…” zašeptal Jidáš nikoli svým obvyklým vysokým, jasným a mladým hlasem, ale přidušeně a vyčítavě. Pakuž ze i sebe nevydal ani hlásku. Svalil se na zem, až to zadunělo. Vtom se na cestě vynořila třetí postava. Byl to muž v plášti a přeshlavu měl přehozenou kápi. „Nemeškejte,” poroučel. Vrahové spěšně vložili váčekspolu s kusem pergamenu, který jim třetí podal, do koženého měšce a převázali provazem. Druhý si jej zastrčil za košili a oba se rychle rozutekli každý na jinou stranu. Brzy se rozplynuli ve tmě mezi olivami.

Třetí si dřepl vedle zabitého a zahleděl se mu do obličeje; zdál se mu ve stínu křídově bílý a oduševněle krásný. Za několikvteřin už nebyl na cestě nikdo z živých. Mrtvý ležel bezvládně, s rozhozenýma rukama. Levé chodidlo zasáhla měsíční skvrna, takže se daly spočítat řemínky jeho sandálu.

Zatím se Getsemanská zahrada rozezněla slavičím zpěvem. Nikdo neví, kam vedly stopy dvou Jidášových vrahů, ale cestu třetího známe. Muž v kápi sešel z cesty a prodíral se olivovým houštím na jih. Přelezl zahradní zeď daleko od hlavní brány, v jižním cípu, kde se v jednom místě vydrolilo zdivo. Brzy jste ho mohli zahlédnout na břehu Cedronu. Brodil se chvíli vodou, dokud nezpozoroval v dálce siluety dvou koní a vedle nich mužskou postavu. Koně stáli v potoce a voda jim omývala kopyta. Neznámý vsedl na prvního koně a muž v kápi se vyhoupl na druhého. Oba zvolna postupovali potokem a bylo slyšet, jakpod kopyty koní chrastí kamínky. Konečně jezdci vyjeli z vody, vyšplhali na jeruzalémský břeh a jeli krokem podél městských hradeb. Po chvíli se neznámý odpojil, pustil se napřed a brzy zmizel z dohledu. Muž v kápi zarazil koně, slezl na liduprázdné cestě, shodil plášť, obrátil ho naruby, vytáhl z podšívky plochou přílbu bezchocholu a nasadil si ji. Teď se vyšvihl do sedla muž ve vojenské chlamidě s krátkým mečem u pasu. Trhl uzdou a horkokrevný jezdecký kůň se pustil do cvalu a vytřásal jezdce. Nejeli daleko — muž mířil k jižní jeruzalémské bráně. Pod obloukem brány tančilo neposedné rozkmitané světlo pochodní. Strážní z druhé centurie Bleskové legie posedávali na kamenných lavicích a hráli v kostky. Když viděli přijíždět jezdce ve vojenské přílbě, vyskákali ze svých míst, ale jezdec jim jen pokynul a vjel do města. Jeruzalém tonul ve slavnostním osvětlení. Ve všech oknech plály svícny, odevšad se nesly chvalozpěvy a slévaly se v jeden nesladěný chór. Jezdec občaspohlédl do oken vedoucích na ulici a uviděl rodiny shromážděné kolem stolu, kde stály mísy s kůzlečím masem, hořkými bylinami a mezi nimi číše naplněné vínem. Pohvizdoval si tiše nějakou písničku a ubíral se zvolna po vylidněných ulicích Dolního Města k Antoniově věži a občasvzhlížel k rozzářenému pětiramennému svícnu, jaký nenajdete po celém světě, rozklenutému nad chrámem, nebo na měsíc, zavěšený ještě výš. Palác Heroda Velikého se neúčastnil obřadu velikonoční noci. V jeho postranních komnatách, obrácených na jih, kde se ubytovali důstojníci římské kohorty a velitel legie, se míhala světla a bylo tu rušno a živo. Hlavní průčelí paláce se sloupovím a zlatými sochami, kde sídlil jediný nedobrovolný host — prokurátor — jako by osleplo v ostrém měsíčním svitu.

Tady panovalo ticho a tma. Jakse přiznal Afraniovi, správce Judeje netoužil po vnitřních komnatách. Nařídil, aby mu připravili lože na kolonádě, kde obědval a kde ráno vyslýchal odsouzence. Ulehl na rozestlané lůžko, ale spáneknepřicházel. Nahý měsíc trčel vysoko na jasné obloze a prokurátor ho několikhodin soustředěně pozoroval. Kolem půlnoci obestřel konečně prokurátora milosrdný spánek. Pilát křečovitě zívl, rozepnul si a shodil plášť, odepnul opasekse širokým nožem z dobré oceli, zasunutým v pochvě, položil jej do křesla vedle lůžka, zul si sandály a natáhl se. Banga k němu okamžitě vyskočil na postel, ulehl vedle, položil si hlavu k jeho. Pilát ho objal a konečně zavřel oči. Teprve potom usnul i pes. Lůžko tonulo v pološeru, zastíněné před měsíční září sloupem, ale od schodiště před kolonádou se k němu táhl stříbrný měsíční pás. Sotva se prokurátor ve spánku odpoutal od okolního světa, vykročil bezváhání po světelné stezce vzhůru k měsíci. Dokonce se ve snu šťastně rozesmál, jakse všecko krásně a neopakovatelně seběhlo na téhle průzračné modravé cestě. Kráčel provázen Bangou a po jeho boku šel potulný filozof. Diskutovali o něčem neobyčejně složitém a důležitém a nikomu z nich se nepodařilo druhého přesvědčit.