Mistr a Marketka [cs]

„Proč se mi nepodíváš do očí, když prostíráš? Ukradl jsi snad něco?” Černá tvář afrického otroka zesinala a v očích se mu mihl záblesksmrtelného strachu. Otrokse roztřásl jako osika a divnerozbil další džbán. Ale vladařůvhněvvyprchal stejně rychle, jako se objevil. Afričan se sklonil, aby sebral střepy a vytřel louži, ale Pilát jen mávl rukou a otrokse vzdálil. Louže se červenala dál na podlaze. Venku běsnil uragán a černý sluha se ukrýval ve výklenku, kde stála alabastrová socha nahé ženy se skloněnou hlavou. Bál se přijít prokurátorovi na oči, aby něco nepokazil, ale zároveň se střežil propást okamžik, až ho vladař zavolá. Správce Judeje ležel na lehátku v bouřkovém přítmí, naléval si sám víno do poháru, upíjel dlouhými doušky, občasuštipoval drobty chleba a polykal je. Pakzase vysál ústřici, rozžvýkal citrón a znovu pil. Vhukotu vody, burácení hromu, který hrozil rozčísnout střechu paláce, a v návalu krupobití, které bubnovalo na schody kolonády, zanikalo prokurátorovo mumlání: Pilát mluvil sám se sebou. Kdyby nestálé záblesky nebeského ohně vytrvaly déle, každý by mohl zahlédnout obličej s očima zarudlýma bděním posledních nocí a vínem a všiml by si prokurátorova výrazu. Pilát střídavě pozoroval dvě bílé růže, utonulé v krvavé louži, a zahradu, kde poletovala vodní tříšť a písek.

Tvářil se, jako by někoho netrpělivě očekával. Po chvíli dešťová clona viditelně prořídla a zuřivý uragán zeslábl. Větve už nepraskaly a nepadaly na zem. Hromobití a blesky ustávaly. Nad Jeruzalémem se prostřelo obyčejné našedlé mračno, které patřilo k zadnímu voji a vystřídalo hrozivě nafialovělou plachtu s bílým okrajem. Bouře postupovala k Mrtvému moři.

Ted’ už se dalo odlišit šumění deště a hukot vody, která stékala ze žlabů a valila se přímo po schodišti, kudy toho dne sestupoval prokurátor na prostranství, aby vyhlásil rozsudek. Nakonec se ozvalo zurčení vodotrysku zaniklé v bouři.

Obloha se vyjasňovala: v šedém závoji plujícím na východ se objevily modré trhliny. Vtom Pilát rozeznal v pleskání slábnoucího deště vzdálený hlahol polnic a dusot několika set kopyt. Pohnul se a jeho tvář ožila. Ala se vracela z Golgoty. Podle zvuku právě v tu chvíli protínala náměstí, kde byl vyhlášen rozsudek. Konečně zaslechl dlouho očekávané kroky a dupot na schodišti, které vedlo k horní terase před kolonádou. Vzpřímil se a oči mu radostně zajiskřily. Mezi dvěma mramorovými lvy se nejprve vynořila hlava v kápi a pakpostava muže v promáčeném, na tělo přilepeném plášti. Byl to týž muž, který si před vynesením rozsudku šeptal s prokurátorem v palácové komnatě a který při popravě seděl na třínohé stoličce a pohrával si s proutkem. Aniž se vyhýbal loužím, přešel na terasu, vstoupil na mozaikovou podlahu kolonády, zvedl ruku na pozdrava pronesl jasným, příjemným hlasem: „Buď zdráva dobré mysli, prokurátore!” Mluvil latinsky. „Bohové!” zvolal Pilát. „Na tobě není nitka suchá! Takový uragán! Okamžitě běž dál do vnitřních pokojů a převleč se.

Udělej mi tu radost.” Muž shodil kápi, obnažil hlavu s mokrými, k čelu přilepenými vlasy, vykouzlil na vyholeném obličeji zdvořilý úsměva odmítl. Tvrdil, že podobný deštíkmu nemůže ani v nejmenším uškodit. „Nechci nic slyšet,” zarazil ho Pilát a tleskl do dlaní. Přivolal tím ukryté sluhy a poručil, aby se o muže postarali a pakhned nosili na stůl teplé pokrmy. K tomu, aby si vysušil vlasy, převlékl se, přezul a vůbec se dal do pořádku, potřeboval muž v kápi velmi málo času. Brzy se objevil na kolonádě v suchých sandálech, suchém purpurovém vojenském plášti a s přihlazenými vlasy. Mezitím se slunce navrátilo do Jeruzaléma, a dřívnež utonulo ve Středozemním moři, vysílalo na rozloučenou poslední paprsky prokurátorovu nenáviděnému městu a zlatilo schodiště před kolonádou. Fontána se vesele rozezpívala, holubi vyhopkovali na písek, vrkali, přeskakovali zlomené větvičky a vyzobávali cosi z mokrého písku. Rudá louže zmizela, střepy byly odklizeny a na stole se kouřilo z mísy masa. „Očekávám prokurátorovy příkazy,” řekl příchozí a přistoupil ke stolu. „Nic neuslyšíš, dokud neulehneš a nenapiješ se vína,” odpověděl laskavě Pilát a pokynul na prázdné lehátko. Muž poslechl a sluha mu naplnil pohár hustým červeným vínem.