Бесплатная библиотека
Читайте книгу на сайте или телефоне
Mistr a Marketka [cs] - Читать Любимую Русскую Полную Книгу 👉 Read-E-Book.com

Mistr a Marketka [cs]

Электронная книга - «Mistr a Marketka [cs]». Краткое содержание книги:

Bulgakov začal na knize pracovat v roce 1928. První verze nesly názvy Černý mág (Черный маг), Inženýrovo kopyto (Копыто инженера), Žonglér s kopytem (Жонглер с копытом) či Veliarův syn (Сын Велиара). Rukopis byl připravován pro vydavatelství Nědra a jeho první verze byla (po zákazu hry Kabala pobožnůstkářů — Кабала святош) autorem spálena 18. března 1930. Dochoval se autorův dopis, datovaný 28. dubna 1930 a adresovaný vládě, v němž autor doslovně píše „… osobně, vlastníma rukama jsem v kamnech spálil všechny koncepty románu o ďáblovi.“ (Motiv pálení díla se objevuje i v knize samotné.)
Práci nad románem Bulgakov obnovil již v roce 1931. Ve druhé verzi se objevuje postava Markéty a Mistra a román získává definitivní název Mistr a Markétka (Мастер и Маргарита). V pořadí druhá verze byla dokončena v roce 1936. Dílo v této podobě již obsahovalo větší část zápletky i všechny důležité pasáže. V roce 1937 Bulgakov román ještě jednou zredigoval a do názvu doplnil podtitul Fantastický román. Začišťováním a slohovým pilováním textu (za pomoci své ženy) se zabýval téměř až do své smrti — poslední úpravy rukopisu jsou datovány 13. února 1940 (necelý měsíc před Bulgakovovou smrtí). Román je tak fabulačně završen. Bulgakovova žena však pokračovala v redikci románu až do roku 1941. Některé ze zbývajících a Bulgakovem i jeho ženou nepostřehnutých rozporů jsou přesto předmětem kvízových otázek znalců autorova díla (Mistr je např. v Kapitole třinácté hladce oholen, zato v Kapitole čtyřiadvacáté — dějově následující za několik hodin — má dlouhou bradku).
Cenzurovaná verze (12 % textu vynecháno, ještě větší část pozměněna) byla poprvé publikována až v roce 1966 v časopise Moskva (ročník 1966, č. 11 a ročník 1967, č. 1). Text odstraněných a upravených částí vyšel samizdatově a byl doplněn o údaje nezbytné ke kompletnímu nahrazení originální verze. V roce 1967 nakladatelství Posev (ve Frankfurtu) vydalo kompletní verzi (právě díky samizdatovým doplňkům). Rusko se prvního necenzurovaného znění dočkalo až v roce 1973, kdy v nakladatelství Chudožestvenaja Litěratura (Художественая Литература) vyšla verze opírající se o rukopisy sepsané do začátku roku 1940. Toto znění bylo považováno za kanonické až do roku 1989, kdy byla za pomoci redaktorky Lydie Janovské vydána verze respektující veškeré existující rukopisy.
1 ... 63 64 65 66 67 68 69 70 71 ... 95
Перейти на страницу:

„Když myslíte, takhezky poslouchejte,” ozval se Kňour, spokojeně zamžoural a začal vykládat, jakse kdysi potuloval devatenáct dní v poušti a živil se výhradně masem tygra, kterého vlastnoručně skolil. Všichni se zájmem vyslechli jeho poutavé vyprávění, a sotva skončil, zvolali všichni sborově: „To je lež!”

„Nejzajímavější na tom je,” utrousil Woland, „že všecko, od prvního do posledního slova, je vymyšlené.” „Ták? Lež, povídáte?” vykřikl kocour a všichni čekali, že se ohradí, ale zatím tiše prohlásiclass="underline" „Historie násrozsoudí.” „Poslyšte,” obrátila se k Azazelovi Margot oživlá po lihu, „vy jste toho bývalého barona zastřelil?” „Přirozeně,” přikývl Azazelo, „jakby ne? Takoví nic jiného nezasluhujou.” „Přiznávám se, že mě to trošku šokovalo,” zvolala, „bylo to taknečekané!” „Na tom není nic, co by mohlo člověka šokovat,” namítl Azazelo, ale Korovjevplačtivě lamentovaclass="underline" „Bodejť! Mně samotnému se roztřásla kolena! Najednou prásk! a baron se kácí k zemi!” „Já z toho málem dostal hysterický záchvat!” dodal Kňour a olizoval lžíci s kaviárem. „Zajímalo by mě jedno,” pokračovala Markétka a v očích se jí mihotaly zlaté odlesky křišťálového poháru. „Cožpakvenku nebylo slyšet hudbu a vůbec plesový ruch?” „Ovšemže ne, královno,” poučoval ji Korovjev. „Takové věci se musí umět dělat takšikovně, aby ven nepronikl ani hlásek.” „Dobrá, dobrá… Víte, ten chlapíkna schodech… zahlédla jsem ho, když jsme společně vcházeli s Azazelem… a pakdalší u dveří… mám dojem, že sledují, co se děje ve zdejším bytě… ” „Správně,” zavřeštěl Korovjev, „velmi správně, drahá Markéto Nikolajevno! Potvrzujete moje podezření! Ano, ten chlapíkbezpochyby špehoval. Já jsem ho zpočátku měl za roztržitého soukromého docenta nebo zamilovaného mladíka, který čeká a vyhlíží svou vyvolenou. Ale omyl! Pakmi začal hlodat v srdci červpochybnosti: že sleduje náš byt! A druhý u domovních dveří jakbysmet! A třetí v průjezdu taky.” „Ráda bych věděla, jestli váspřijdou zatknout?” zeptala se Markétka. „Určitě přijdou, rozkošná královničko, o tom není pochyby,” odpověděl Korovjev, „cítím to v zádech. Samozřejmě ne hned, až nastane vhodná chvíle. Na tom ale nebude vůbec nic zajímavého.„Srdce se mi zastavilo, když baron klesl k zemi!” svěřovala se Markéta, stále ještě otřesená nedávnou příhodou: něco podobného zažila poprvé. „Vy musíte umět báječně střílet, že?” obrátila se k Azazelovi. „Ujde to,” zahuhlal Azazelo.

„Na jakou vzdálenost?” vylétlo jí nechtěně z úst. „Přijde na to,” odpověděl uvážlivě Azazelo. „Něco jinýho je trefit se kladívkem do oken jistýho kritika Latunskýho a něco jinýho je picnout ho rovnou do srdce.” „Do srdce!” zvolala a položila si bezděčně ruku na srdce. „Rovnou do srdce, říkáte?…” opakovala přiškrceným hlasem. „Co je to zač, ten kritikLatunský?” zeptal se Woland a zamžoural na ni. Azazelo, Korovjeva Kňour sklopili upejpavě oči a Markéta, červená jako růže, odpověděla: „Jeden takový kritik… Dnesvečer jsem mu pěkně zpustošila byt.” „Podívejme! A pročpak?”

„Víte, maestro,” vysvětlovala, „on.. zničil jednoho Mistra.” „A proč jste se namáhala… vy sama…,” zeptal se Woland. „Jestli dovolíte, pane,” vykvikl radostně kocour a vyskočil. „Jen seď,” zabručel Azazelo a vstal, „zajedu tam osobně… ” „Ne!” zvolala Markétka. „Proboha vásprosím, maestro, nedělejte to!” „Jaksi přejete,” uklidňoval ji Woland a Azazelo usedl na svoje místo. „Kdepakjsme to přestali, milá královno Margot?” vyptával se Korovjev. „Ach ano, u srdce… Což o to, náš Azazelo míří rovnou do srdce,” a zakýval na něj kostnatým ukazovákem, „kam si přejete — do předsíně, do levé či pravé komory… ” Markétě chvíli trvalo, než pochopila, a pakpřekvapeně vyjekla: „Ale vždyť přece do srdce není vidět!”

„Má drahá,” brebentil nakřáplým hlasem Korovjev, „vtom je právě ten vtip! Do viditelného terče se strefí každý!” Vytáhl ze zásuvky u stolu károvou sedmičku, položil ji před Markétu a požádal, aby nehtem označila jeden kosočtverec.

Vybrala si pravý krajní nahoře. Hela schovala kartu pod polštář a vykřikla: „Hotovo!” Azazelo, který seděl zády k polštáři, vylovil z kapsy proužkovaných frakových kalhot černou pistoli, opřel si ji o rameno, a aniž se otočil, vystřelil. Markétu vesele, lehce zamrazilo. Zpod prostřeleného polštáře vytáhli sedmičku s označeným proděravělým kosočtvercem. „Nechtěla bych váspotkat, když máte zrovna v rukou revolver,” prohodila Markéta a koketně pokukovala po Azazelovi. Vždycky upřímně obdivovala každého, kdo v něčem vynikal. „Drahá královno,” pištět Korovjev, „já bych to nikomu neradil, ani kdyby tenhle neměl v ruce vůbec nic! Čestné slovo bývalého regenschoriho a předzpěváka, nikomu bych to nepřál!” Kocour po celou střeleckou zkoušku seděl jako nabob a paknečekaně prohlásiclass="underline" „Sázím se, že přetrumfnu rekord se sedmičkou.”

Azazelo v odpověď cosi zaryčel, ale Kňour se nedal odbýt a požádal rovnou o dvě pistole. Azazelo vytáhl druhou ze zadní kapsy kalhot a podal je obě s povýšeným úšklebkem kocouřímu vejtahovi. Označil dvě kára na kartě. Kocour dlouze mířil, zády k polštáři. Markétka seděla, zacpávala si uši a pozorovala dřímající sovu na římse krbu. Kňour vypálil narázz obou revolverů. Hela zavřískla, zastřelená sova se skutálela z římsy a rozbité hodiny se zastavily. Hele tekla z rukou krev. S vřískotem se zaryla kocourovi do srsti a on ji na oplátku chytil za vlasy. Spletení v klubko se kutáleli po podlaze. Jeden pohár spadl ze stolu a roztříštil se. „Vysvoboďte mě z drápů té zběsilé čertice!” vřeštěl kocour a snažil se vyklouznout Hele, která na něm seděla obkročmo jako na koni. Odtrhli je od sebe, Korovjevpofoukal Hele poraněný prst, a ten se okamžitě zacelil. „Nemůžu střílet, když mi někdo vejrá do ruky,” hulákal Kňour a pokoušel se uhladit obrovský vytržený chomáč chlupů na zádech. „Sázím se,” řekl Woland a usmál se na Markétu, „že to udělal naschvál. Střílí docela slušně.” Hela se na usmířenou s kocourem políbila. Když vytáhli zpod polštáře kartu, zjistili, že je nedotčená: zela tam pouze jediná dírka po Azazelově ráně. „To není možné,” tvrdil kocour a prohlížel si kartu proti světlu. Veselé hodování pokračovalo. Voskovice ve svícnech se roztékaly a po celém pokoji se šířily vlny suchého, voňavého tepla z krbu. Nasycená Markéta se cítila báječně. Sledovala kroužky kouře od Azazelova doutníku, které pluly ke krbu a kocour je chytal na hrot kordu. Nikam se jí nechtělo, ačkolivbylo, jakodhadovala, už hodně pozdě. Mohlo být takkolem šesté ráno. Využila přestávky, obrátila se k Wolandovi a nesměle prohodila: „Myslím, že je čas… Musím jít… je pozdě… ” „Kam byste spěchala?” zeptal se mág zdvořile, ale suše.

Ostatní mlčeli a předstírali, že jsou plně zaměstnáni chytáním kroužků. „Je čas,” opakovala zrozpačitělá Markéta a otočila se, jako by hledala plášť nebo přehoz; nahota ji náhle začala tísnit. Vstala od stolu. Woland beze slova sebral z postele svůj odřený a promaštěný župan a Korovjevho přehodil Markétě přesramena. „Díky, maestro,” zašeptala sotva slyšitelně a tázavě na něj pohlédla. Mág se na ni zdvořile, ale lhostejně usmál.

Srdce se jí sevřelo: cítila se oklamána. Nikdo jí nehodlal nabídnout za to, že se taknamáhala, sebemenší odměnu, ani ji nezdržoval. A zatím bylo zcela jasné, že vlastně nemá kam jít. Bezděčně jí kmitlo hlavou, že by se mohla vrátit do své vily, ale zoufale se téhle myšlence vzepřela. Že by se odvážila sama požádat, jakji naváděl a lákal Azazelo v Alexandrovském parku? Ne, ani za živý svět! zavrhla tenhle nápad. „Mějte se dobře, maestro,” pronesla nahlasa napadlo ji: Jenom abych už byla pryč a pakhned poběžím k řece a utopím se.„Sedněte si,” poručil velitelsky Woland.

1 ... 63 64 65 66 67 68 69 70 71 ... 95
Перейти на страницу:
0
Сюжет
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6
  • 7
  • 8
  • 9
  • 10
0
Атмосфера
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6
  • 7
  • 8
  • 9
  • 10
0
Главный герой
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6
  • 7
  • 8
  • 9
  • 10
0
Общее впечатление
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6
  • 7
  • 8
  • 9
  • 10
Итоговая оценка: 0.0 из 10 (голосов: 0 / История оценок)