Бесплатная библиотека
Читайте книгу на сайте или телефоне
Mistr a Marketka [cs] - Читать Любимую Русскую Полную Книгу 👉 Read-E-Book.com

Mistr a Marketka [cs]

Электронная книга - «Mistr a Marketka [cs]». Краткое содержание книги:

Bulgakov začal na knize pracovat v roce 1928. První verze nesly názvy Černý mág (Черный маг), Inženýrovo kopyto (Копыто инженера), Žonglér s kopytem (Жонглер с копытом) či Veliarův syn (Сын Велиара). Rukopis byl připravován pro vydavatelství Nědra a jeho první verze byla (po zákazu hry Kabala pobožnůstkářů — Кабала святош) autorem spálena 18. března 1930. Dochoval se autorův dopis, datovaný 28. dubna 1930 a adresovaný vládě, v němž autor doslovně píše „… osobně, vlastníma rukama jsem v kamnech spálil všechny koncepty románu o ďáblovi.“ (Motiv pálení díla se objevuje i v knize samotné.)
Práci nad románem Bulgakov obnovil již v roce 1931. Ve druhé verzi se objevuje postava Markéty a Mistra a román získává definitivní název Mistr a Markétka (Мастер и Маргарита). V pořadí druhá verze byla dokončena v roce 1936. Dílo v této podobě již obsahovalo větší část zápletky i všechny důležité pasáže. V roce 1937 Bulgakov román ještě jednou zredigoval a do názvu doplnil podtitul Fantastický román. Začišťováním a slohovým pilováním textu (za pomoci své ženy) se zabýval téměř až do své smrti — poslední úpravy rukopisu jsou datovány 13. února 1940 (necelý měsíc před Bulgakovovou smrtí). Román je tak fabulačně završen. Bulgakovova žena však pokračovala v redikci románu až do roku 1941. Některé ze zbývajících a Bulgakovem i jeho ženou nepostřehnutých rozporů jsou přesto předmětem kvízových otázek znalců autorova díla (Mistr je např. v Kapitole třinácté hladce oholen, zato v Kapitole čtyřiadvacáté — dějově následující za několik hodin — má dlouhou bradku).
Cenzurovaná verze (12 % textu vynecháno, ještě větší část pozměněna) byla poprvé publikována až v roce 1966 v časopise Moskva (ročník 1966, č. 11 a ročník 1967, č. 1). Text odstraněných a upravených částí vyšel samizdatově a byl doplněn o údaje nezbytné ke kompletnímu nahrazení originální verze. V roce 1967 nakladatelství Posev (ve Frankfurtu) vydalo kompletní verzi (právě díky samizdatovým doplňkům). Rusko se prvního necenzurovaného znění dočkalo až v roce 1973, kdy v nakladatelství Chudožestvenaja Litěratura (Художественая Литература) vyšla verze opírající se o rukopisy sepsané do začátku roku 1940. Toto znění bylo považováno za kanonické až do roku 1989, kdy byla za pomoci redaktorky Lydie Janovské vydána verze respektující veškeré existující rukopisy.
1 ... 62 63 64 65 66 67 68 69 70 ... 95
Перейти на страницу:

Těší mě, že vám mohu oznámit v přítomnosti svých hostí, kteří sami jsou důkazem zcela odlišné teorie, že vaše teorie je skutečně solidní a prozíravá. Ostatně, všecky teorie platí stejně a jedna z nich dokonce hlásá, že každému se dostane podle jeho víry. A to se taky vyplní! Zmizte v nebytí a já s radostí připiju z číše vaší lebky na krásné bytí!” Mávl kordem a nato pokožka mrtvého zčernala a zkrabatěla, kusy odpadly, oči zmizely a Markéta zpozorovala na míse zažloutlou lebku se smaragdovýma očima a perlami namísto zubů, upevněnou na zlaté nožce. Lebeční kost odskočila jako vymrštěná pérem. „Vnejbližší chvíli tu stane před vámi maestro,” poznamenal Korovjev, když zachytil Wolandůvtázavý pohled. „Už slyším ve všeobecném tichu, jakmu vrzají lakýrky a jakzazvonila číše šampaňského, kterou právě postavil na stůl, poslední v jeho životě. Tady je.”

Do sálu vstoupil nový osamělý host a zamířil k Wolandovi. Na první pohled se ničím nelišil od mnoha dalších členů téhle společnosti, ale jedno bylo na něm nápadné: už z dálky jste mohli sledovat, jakrozčilením vrávorá. Na tvářích mu vyskočily skvrny a poplašeně bloudil očima po sále. Byl přirozeně ohromen. Každá podrobnost ho udivovala a nejvíc samozřejmě Wolandůvúbor. Přesto byl přivítán nanejvýš vlídně.

„Á, náš drahý baron Maigel,” obrátil se k němu Woland s přívětivým úsměvem, zatímco baronovi lezly oči z důlků.

„Jsem šťasten, přátelé, že vám mohu představit váženého barona Maigela,” otočil se k hostům. „Pracuje v estrádní komisi a seznamuje cizince s pamětihodnostmi hlavního města.” Markétka ztuhla, protože návštěvníka poznala. Několikrát ho zahlédla v divadle a v restauracích. Počkat, napadlo jí, cožpakon taky umřel? Ale brzy se záhada vyjasnila. „Milý baron,” pokračoval sladce Woland a široce se usmíval, „byl taknesmírně laskav, že hned jakse dozvěděl o mém příjezdu, okamžitě volal a nabízel mi své služby jako průvodce po památkách. Pochopitelně jsem rád využil této příležitosti a pozval barona k sobě.” Markéta viděla, jakAzazelo podal mísu s lebkou Korovjevovi. „Ostatně, barone,” ztlumil Woland hlasdo důvěrného šepotu, „proslýchá se, že prý jste neobyčejně zvědavý. Vaše všetečnost spolu se stejně enormní užvaněností začala budit pozornost.

Ba co víc, zlé jazyky vám přiřkly nelichotivou přezdívku donašeč a špicl. Povídá se, že špatně skončíte, a to nejdéle za měsíc. Taktedy, abychom vászbavili únavného čekání, rozhodli jsme se vám pomoci a využít k tomu dnešní příležitost.

Vetřel jste se mezi mé hosty, abyste špicloval.” Baron zbělel víc než Abadonna, který byl od přírody mrtvolně bledý. Pakse stalo něco nepochopitelného. Abadonna se přiblížil k baronovi a na okamžiksňal brýle. Současně v Azazelových rukou cosi zablesklo, ozvalo se tlesknutí, baron se pomalu skácel na podlahu, z prsou mu vystříkla jasně červená kreva zalila naškrobenou náprsenku i vestu.

Korovjevnastavil pohár pod tryskající proud a podal ho plný Wolandovi. Baronovo bezvládné tělo zatím dopadlo na zem. „Na vaše zdraví, pánové,” řekl přidušeně Woland, pozvedl číši a přiložil ji ke rtům. Markétka byla svědkyní nečekané proměny. Záplatovaná košile a sešlapané pantofle zmizely, mág tu stál v jakémsi černém hávu a po boku se mu houpal kord. Přistoupil spěšně k Markétě, podal jí číši a pronesl velitelským hlasem: „Pij!”

Markétě se zatočila hlava, až se zapotácela, dotkla se rty chladivého okraje poháru a čísi hlasy jí šeptaly z obou stran do ucha: „Žádný strach, královno… Nebojte se, krevuž dávno vsákla do země. Na místě, kde byla prolita, se už dnesnalévají vinné hrozny.” Zavřela oči a napila se. Cítila, jakse jí v žilách po sladkém moku rozproudila krev, a znělo jí v uších. Zaslechla pronikavé kokrhání a pakbřeskný pochod. Hosté v hloučcích postupně ztráceli svou podobu. Ofrakovaní pánové i jejich dámy se proměnili v hromádky prachu. Před Markétinýma očima zachvátilo práchnivění celý sál a kolem se šířil hnilobný pach. Sloupy se rozpadaly, pohasla světla, prostor se smrskl, zmizely tulipány i fontány. Znovu se vynořil salón zlatnice a z pootevřených dveří vedlejšího pokoje se linul pruh světla.

Markétka tam zamířila.

24

ÚNOS MISTRA

Ve Wolandově ložnici bylo všecko takjako před plesem. Mág seděl v košili na posteli, jenomže Hela, místo aby mu natírala nohu, prostírala k večeři na stole, kde hrál Woland s kocourem šachy. Korovjeva Azazelo odložili fraka seděli u stolu společně s kocourem, který se nechtěl rozloučit se svým motýlkem, třebaže se teď proměnil ve špinavý cár. Markéta došla vrávoravě ke stolu a opřela se o desku. Woland na ni zakýval jako prve a vybídl ji posuňkem, aby usedla vedle něho. „Takco, hodně váspotrápili moji hosté?” zeptal se.

„Nikoliv, pane,” odpověděla sotva slyšitelně.

„Noblesse oblige,” poznamenal kocour a nalil jí záhadnou průzračnou tekutinu do poháru od šampaňského. „To je vodka?” zeptala se slabě.

Kňour uraženě poskočil na židli.

„Uznejte, královno,” zaskřehotal, „cožpakbych si dovolil nalít dámě vodku? To je čistý špiritus!” Usmála se a odstrkovala pohár.

„Jen se klidně napijte,” domlouval jí Woland a Markétka poslušně uchopila oběma rukama číši. „Helo, posaď se,” poroučel mág a vysvětloval Markétě:

„Ve sváteční noci při novoluní večeřívám v úzkém kruhu svých přátel a služebnictva. Jakse cítíte? Jakproběhl ten úmorný ples?” „Báječně!” zavřeštěl Korovjev. „Všichni byli okouzleni, ohromeni a zamilováni! Toliktaktu, grácie, půvabu a šarmu!” Mág mlčky pozvedl sklenku a připil si s Markétou. Poslušně se napila a čekala, že ji líh definitivně zničí. Ale místo očekávaného nepříjemného pocitu se jí v útrobách rozlilo teplo, cítila jemné bušení v zátylku a vrátily se jí síly, jako by vstala po dlouhém posilujícím spánku. Pocítila neúprosný hlad. Když si vzpomněla, že od včerejšího rána nejedla, sevřel se jí žaludek… Pustila se dychtivě do kaviáru. Kňour ukrojil plátekananasu, posolil a popepřil ho a pakdo sebe bravurně obrátil druhý kalíšekvodky, až všichni zatleskali. Markétka po druhém kalíšku zpozorovala, že voskovice v těžkých svícnech se jasněji rozhořely a v krbu vzplál silněji oheň. Necítila se opilá. Trhala bílými zuby maso, zalykala se voňavou šťávou a přitom sledovala, jakKňour potírá ústřice hořčicí. „Přidej navrch ještě bobuli vína,” radila mu tiše Hela a přátelsky ho pošťuchovala. „Laskavě mě nepoučujte,” bránil se, „už jsem seděl při onačejších hostinách, panečku!” „To je rozkoš, večeřet takhle u krbu, v úzkém kroužku,” zakřapal Korovjev… „Nech být, Fagote,” namítl kocour, „plesmá svůj půvab a švih…” „Žádný půvab a švih v tom nevidím. Ti pitomí medvědi a tygři v baru mi přivodili málem migrénu,” prohlásil Woland. „Rozkaz, maestro,” zaskuhral Kňour, „když myslíte, že to nemá švih, ochotně s vámi souhlasím.” „Dej si pozor,” pohrozil Woland.

„Žertoval jsem,” řekl zkroušeně kocour, „a pokud jde o tygry, poručím, aby je upekli na rožni.” „Tygři se nedají jíst,” odporovala Hela.

1 ... 62 63 64 65 66 67 68 69 70 ... 95
Перейти на страницу:
0
Сюжет
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6
  • 7
  • 8
  • 9
  • 10
0
Атмосфера
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6
  • 7
  • 8
  • 9
  • 10
0
Главный герой
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6
  • 7
  • 8
  • 9
  • 10
0
Общее впечатление
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6
  • 7
  • 8
  • 9
  • 10
Итоговая оценка: 0.0 из 10 (голосов: 0 / История оценок)