![Čarodějky na cestách [Witches Abroad - cs] - Читать Любимую Русскую Полную Книгу 👉 Read-E-Book.com](/uploads/posts/books/2/6/8/8/1/268-arod-283-jky-na-cest-225-ch-witches-abroad-cs-download.jpg)
Čarodějky na cestách [Witches Abroad - cs]
- Автор: Пратчетт Теренс Дэвид Джон
- Год: 1996
- Язык: чешский
- Год: Talpress
- ISBN: 80-7197-006-9
- Переводчик: Jan Kanturek
- Жанр: Фэнтези
Электронная книга - «Čarodějky na cestách [Witches Abroad - cs]». Краткое содержание книги:
Uběhlo snad jen několik minut, když se jí na rameno položila přátelská ruka. Zvedla hlavu a zírala přímo do přátelské, upřímné tváře muže, kterému by každý člověk s radostí půjčil peníze. Když se muž usmál, zablýskl mu v ústech zlatý zub.
„Odpusťte, matičko,“ prohlásil muž, „ale mí přátelé a já —“ rukou pokynul k několika ještě poctivějším tvářím u nedalekého stolu, „bychom se cítili mnohem lépe, kdybyste se k nám připojila. Pro ženu může být velmi nebezpečné, když na lodi cestuje sama.“
Bábi Zlopočasná se na něj usmála neméně přátelsky a udělala neurčité gesto ke kartám.
„Víte, já nikdy nevím, jestli ta čísla platí víc než ty obrázky, nebo naopak. Tolikrát už mi to někdo vysvětloval, a já to vždycky zapomněla. Jednou určitě zapomenu vlastní hlavu!“
Všichni se zasmáli. Bábi se pomalu přešourala k druhému stolu. Sedla si na volnou židli, která čirou náhodou stála tak, že ten, kdo si na ni sedl, měl přímo za pravým ramenem zrcadlo.
Usmála se pro sebe a pak se s očividnou dychtivostí naklonila kupředu.
„Takže kdo mi řekne,“ nadhodila, „Jak se ta hra hraje?“
Všechny čarodějky jsou velmi citlivé na děje a zákonitosti příběhů. Cítí je stejně jako člověk koupající se v malém jezírku cítí pohyb proplouvajícího pstruha.
Když někdo ví, jak příběhy fungují, má bitvu téměř vyhranou.
Tak například, když si nějaký očividný prosťáček sedne ke karetnímu stolku se třemi zkušenými falešnými hráči a řekne: „Vysvětlili byste mi, jak se hraje tahle hra?“ pak se budou brzo dít věci, které zatřesou společností tak, že někomu vypadnou i falešné zuby.
Magráta se Stařenkou Oggovou seděly bok po boku na lodním lůžku. Stařenka nepřítomně drbala Silvera na břiše a Silver spokojeně předl.
„Mohla by se dostat do ošklivého maléru, kdyby použila čáry, aby vyhrála,“ řekla Magráta. „A víš, jak nerada Bábi prohrává,“ dodala.
Bábi Zlopočasná opravdu příliš prohrávat neuměla. Podle jejího názoru byly prohry něco, co se může stát jen někomu jinému.
„To je to její ego,“ řekla Stařenka Oggová. „Každý jedno má. Ego. A ta? Ta má ego jako hrom. No, ale mít velké ego, to samozřejmě patří k tomu, když je někdo čarodějkou.“
„Ona je určitě rozhodnutá použít magii,“ řekla Magráta.
„Je to pokoušení Osudu, používat magii ve hře náhody,“ přikývla Stařenka Oggová. „Šidit — to je v pořádku. To je prakticky/gr. Tedy, víš jak to myslím, švindlovat může každý. Ale užívat magii — no, to je pokoušení Osudu.“
„Ne. Osud ne,“ řekla zachmuřeně Magráta.
Stařenka Oggová se otřásla.
„Pojďme,“ řekla Magráta. „Musíme jí v tom zabránit.“
„To je to její ego,“ pokývala znovu Stařenka bezmocně hlavou. „Strašná věc, tohleto velké ego.“
„Já mám,“ řekla Bábi opatrně, „tři obrázky takových těch jako králů a pak tři obrázky těch jako jedniček s písmenem A.“
Všichni tři muži se rozzářili a navzájem na sebe vesele pomrkávali.
„To je Trojnásobný mord!“ prohlásil ten, který Bábi přivedl ke stolu a který se jmenoval pan Frank.
„A to je dobrá karta, že?“ zeptala se nejistě Bábi.
„To znamená, milá paní, že jste zase vyhrála!“ Pan Frank k ní přistrčil hromádku drobných mincí.
„Božíčku,“ vydechla si šťastně Bábi. „To znamená, že už mám… kolik to vlastně je dohromady… skoro pět tolarů?“
„Já tomu prostě nerozumím,“ řekl pan Frank. „To musí být to zázračné štěstí začátečníka, co?“
„Jestli to takhle půjde dál,“ řekl jeden z jeho společníků, „budou z nás za chvilku žebráci.“
„Nakonec z nás stáhne kůži zaživa, haha,“ připojil třetí. „Haha.“
„Já si myslím, že bychom toho měli nechat, dokud je čas,“ řekl pan Frank. „Haha.“
„Haha.“
„Haha.“
„Počkejte, já bych ráda hrála ještě chvíli,“ rozhlédla se po nich Bábi dychtivě. „Právě tomu začínám rozumět.“
„No, ale je pravda, že by od vás bylo poctivé dát nám příležitost vyhrát alespoň něco nazpět, haha,“ řekl pan Frank. „Haha.“
„Haha.“
„Haha.“
„Haha. Co takhle zahrát si o půl tolaru? Haha?“
„No, já myslím, že dáma, které takhle přeje štěstí, by si mohla vsadit i celý tolar,“ řekl třetí muž.
„Haha!“
Bábi se podívala na hromádku drobných, které měla před sebou. Chvilku se tvářila nejistě a pak — to na ní všichni tři hráči snadno poznali — si uvědomila: Kolik můžu prohrát, když mi tak krásně jde karta?
„Ano!“ přikývla odhodlaně. „Vsázím tolar!“ Pak najednou zčervenala. „Ale že je to hrozně vzrušující, C0 říkáte!“
„To tedy ano,“ řekl pan Frank. Pak si přitáhl balíček karet.
Najednou se ozval ohlušující třeskot. Všichni tři muži užasle zírali směrem za bar, kde se z obrovského rámu řinul na podlahu proud střepů.
„Co se stalo?“
Bábi pana Franka počastovala starosvětsky milým úsměvem. Ani se neohlédla.
„Řekla bych, že tomu mladíkovi za barem musela vyklouznout z ruky ta sklenice, kterou právě leštil, a vletět rovnou do zrcadla. Doufám, že to nebude muset uhradit ze svého platu, chudák malý.“
Trojice mužů si vyměnila pohledy.
„Tak se do toho dejme,“ prohlásila dychtivě Bábi, já už mám svůj tolar připravený.“
Pan Frank si poněkud nervózně změřil prázdný rám za barem. Pak ale pokrčil rameny.
Jenže tenhle jeho pohyb zřejmě způsobil, že se mu někde něco uvolnilo. Ozvalo se tlumené kovové cvaknutí, jako když sklapne pastička na myši. Pan Frank zbledl a sevřel si levou rukou pravý rukáv. Bylo ale pozdě, protože mu z něj vyklouzlo malé kovové zařízení, samá pružina a zohýbaný kovový pásek, a dopadlo na zem. V důmyslných malých čelistech v něm vězelo pikové eso.
„Hopla,“ poznamenala Bábi.
Magráta nahlížela kulatým oknem do salonu.
„Co dělá teď?“ zasykla jí Stařenka do ucha.
„Znovu se tak přátelský usmívá,“ odpověděla Magráta.
Stařenka Oggová smutně potřásla hlavou. „Ego,“ povzdechla si.
Bábi Zlopočasná hrála karty tím způsobem, který by přivedl většinu hráčů v celém vesmíru k naprostému šílenství.
Držela karty ve svislé řadě v obou rukou, a to těsně před očima. Okraje karet vyčuhovaly jeden nad druhým sotva o několik milimetrů. Zírala na ně tak upřeně, jako by je vyzývala, jen ať si na ni něco dovolí. A během hry z nich spouštěla oči, jen když pozorovala, jak se rozdává.
Všechno jí trvalo strašlivě dlouho. A nikdy ani v nejmenším neriskovala.
Po pětadvaceti minutách prohrála jediný tolar a pan Frank se začal potit. Bábi už ho třikrát ochotně upozornila, že se spletl a asi nešťastnou náhodou rozdal některé karty zespoda balíčku, a pak si také barmanovi řekla o nové karty, protože „koukněte se, tahle má tady vzadu takové malé značky“.
Ale nejhorší ze všech byly ty její oči. Pan Frank dvakrát složil pěkný Trojnásobný mord jenom proto, aby zjistil, že ona nemá v ruce nic víc než mizerný Ukradený pytel. Potřetí si byl jistý, že už přesně ví, jak na ni, začal přisazovat a vběhl i se svou krásnou Jednobarevnou pětkou do čelistí Pětinásobného mordu, který ta baba musela budovat už od začátku kola. A pak — klouby obou zaťatých rukou mu zbělely — ta stará rachomejtle řekla: „Já jsem zase vyhrála? Se všemi těmi nízkými kartami? Hošku — že já mám ale štěstí!“