Čarodějky na cestách [Witches Abroad - cs]

Bábi Zlopočasná na chvíli přestala číst. Stejně už nějakou tu minutu uvažovala. Ani zdaleka si nebyla jistá významem slova „dekadentní“. Zatím vyloučila možnost, že by to znamenalo „mající deset zubů“, protože podle toho by nakonec Stařenka byla „unidentní“. Ať už to znamenalo cokoliv, bylo to něco, co Desideráta považovala za nutné zapsat. Bábi Zlopočasná knihám jako zdroji informací zásadně nedůvěřovala, ale věděla, že tu a tam se tomu nevyhne, a teď ještě navíc neměla na výběr.

Měla jakýsi nejasný dojem, že „dekadentní“ má něco společného s tím, že se celý den neroztáhnou závěsy na oknech.

„Taky tady píše, že je to město umění, rozumu a kultury,“ pokračovala Bábi.

„To znamená, že se tam budeme cítit jako doma,“ libovala si Stařenka.

„Je mimo jiné proslulé i krásou svých žen,“ poskytla jí Bábi dobrovolně další informaci.

„Zapadneme tam jedna radost.“ Stařenka byla živoucí zosobnění sebedůvěry.

Bábi opatrně otočila další list. Desideráta věnovala velkou pozornost různým událostem na celé Ploše. Na druhé straně však nepsala pro čtenáře, ale jen a jen pro sebe, takže její poznámky byly občas poněkud kryptické a představovaly spíše jakési aides memoire než souvislé popisy.

Bábi četla: „L. tejďkom vládne městu jako šedivá eminenc, síla ukrytá ve stínu trůnu, a říká se, že baron S. byl zabitý. Utopený v řece. Nebyl to dobrý chlap, ale těžko tak zlý jako L., páč ona říká, že chce uďát v městě Kouselné královsztví, Šťastné a Mýromilované místo. A lidi ajť dělají co dělají, ohlížejí se po špijónech, co má L. na každém rochu, a nikdo si netrofá nic říct, protoše kdo by si trofnul mluvit proti zlu, které někdo dělá ve jméně Štěstí a Mýru? Všude v ulicích je klid a sekery sou nabroušené. Ale P. je alespoň prosátím v pezpečí. L. s ní má svoje plány. A paní G., co byla baronova amour, se ukrývá v močálech a bojuje s L. bahenními kously, ale nemůžeš bojovat se zrcadlovou magií se všemi těma jejími otrazy.“

Sudičky chodí ve dvojicích, někdy i po třech, to Bábi věděla. Takže to byla Desideráta… a L… Ale kdo je ta osoba v močále?

„Gyto?“ řekla Bábi.

„Cosetojak?“ odpověděla jí Stařenka, která mezitím začala dřímat.

„Desideráta tady říká o jedné osobě, že byla amour jiné osoby.“

„To bude asi metyfór,“ děla zkušeně Stařenka Oggová.

„Aha,“ zabručela Bábi nepřátelsky, „zase jedna z těch věcí.“

„Jenže nikdo nemůše zastavit Mardi Gras,“ četla Bábi dál. „Jestli by někdo něco uďál, muselo by to být o Samedi Nuit Mořte, v té poslední noci karnevalu, v té noci, co je napůl mezi Živými a Mrtvými, když magie zaplaví ulice města. Jestli je L. sránitelná, tak je to tu noci, páč ten karneval zozobňuje všecko, co nenávidí…“

Bábi Zlopočasná si stáhla klobouk do očí, aby ji neoslňovalo sluníčko.

„Potom tady píše, že se ve městě každý rok pořádá karneval,“ řekla. „Říkají tomu Mardi Gras.“

„To znamená Tučný oběd,“ přikývla se samozřejmým výrazem mezinárodní lingvistka Stařenka Oggová. „Garkon! Etcetera gross mint tulip avec petit miska de buráky, bardzo děkan!“

Bábi Zlopočasná zavřela knihu.

Nikomu jinému by to nepřiznala, a už vůbec ne jiné čarodějce, ale čím víc se blížily ke Genově, tím menší byla její sebedůvěra.

V Genově čekala Ona. Po všech těch letech! A dívala se na ni ze zrcadla! Smála se!

Slunce pražilo. Pokoušela se mu vzdorovat. Jenže dřív nebo později stejně podlehne a bude to muset vzdát. Nastane čas vysvléct si další vestu. Stařenka Oggová chvíli seděla a vykládala si karty na příbuzné, ale pak zeširoka zažívala. Patřila k čarodějkám, které kolem sebe měly rády ruch a spoustu lidí. Stařenka Oggová se začínala nudit. Byla to velká loď, podobná ze všeho nejvíce plovoucímu hostinci, a Stařenka si byla jistá, že se tady jistě najde nějaká vzrušující zábava.

Nenápadně odložila svůj vak na lehátko, a pak se ho vypravila hledat.

A trollové se pachtili dál.