Čarodějky na cestách [Witches Abroad - cs]
- Автор: Пратчетт Теренс Дэвид Джон
- Год: 1996
- Язык: чешский
- Год: Talpress
- ISBN: 80-7197-006-9
- Переводчик: Jan Kanturek
- Жанр: Фэнтези
Электронная книга - «Čarodějky na cestách [Witches Abroad - cs]». Краткое содержание книги:
Při dalším kole si při prohlížení karet začala tiše pobrukovat. Za normálních okolností by jejich trojice něco takového jen přivítala. Ti, co si nervózně poklepávají na zuby, zvedají užasle obočí, mnou si rozpačitě uši nebo se spokojeně usmívají — to byly pro člověka, který se vyznal, peníze tak jisté, jako kdyby je už měl uložené v ponožce pod matrací. Jenže tahle dojemná babka byla čitelná jako kus černého uhlí. A to její pobrukování, to bylo… vemlouvavě neodbytné. Člověk brzo zjistil, že se po ní tu melodii pokouší opakovat. Trnuly po ní zuby. A vzápětí už jste jenom bezmocné pozorovali, jak vykládá mizernou Chycenou pětku vedle vašeho ještě ubožejšího Dvojitého mordu a říká: „Cože? To už jsem zase vyhrála?“
Pan Frank si zoufale snažil vzpomenout, jak se hrají karty bez toho důmyslného zařízení, které mu vypadlo z rukávu, velkého zrcadla a poznačených karet. A při pobrukování, které v něm budilo stejný pocit jako skřípění nehtu po okenní tabuli.
Zdálo se, že to ta baba pořád ještě hraje jen tak odhadem, ne že se to naučila.
O hodinu později vyhrávala čtyři tolary, a když v jedné chvíli prohlásila „jsem já to ale šťastná holka“, prokousl si pan Frank jazyk.
A pak dostal přímo do ruky Královský mord. Pravděpodobnost, že by někdo měl vyšší sestavu karet než Královský mord, prakticky neexistovala. Takovou kartu dostanete-jednou či dvakrát v životě.
Ona pasovala! Ta stará čarodějnice odhodila karty! Oželela jediný prašivý tolar, který měla v banku, a pustila hru!
Magráta znovu opatrně nahlédla do okna.
„Co se tam děje?“ strkala do ní Stařenka.
„Teď všichni vypadají hrozné rozzlobeně.“
Stařenka si sundala klobouk a vytáhla z něj dýmku. Zapálila si ji a sirku hodila obloukem přes palubu. „Aha. Tak to si bude pobrukovat, dej na mě. Umí si hrozně protivně pobrukovat, naše Esme, jé-jej!“ Stařenka vypadala spokojeně. „Už si začala třepat prstem v uchu?“
„Nic takového zatím nevidím.“
„Nikdo si nedovede čistit ucho tak jako Esme.“
Teď se baba začala rýpat v uchu!
Prováděla to velmi decentně, jako pravá dáma, a přitom si ta stará vykopávka jistě ani neuvědomovala, že něco takového dělá. Prostě a jednoduše si každou chvíli strčila malíček do ucha a zakvedlala s ním sem a tam. Vydávalo to zvuk, jako když křídujete malé kulečníkové tágo.
Bylo strašné, jak něco takového dokáže člověka odvést od těch správných myšlenek. Ke konci už byli všichni tři muži napůl šílení.
A ona zase vypadla ze hry! A jemu trvalo více než pět minut, než dal dohromady mizerný Dvojitý mord!
„Vzpomínám si,“ ozvala se po chvíli Stařenka Oggová, jak u nás byla Esme jednou na návštěvě. Bylo to tenkrát při oslavách korunovace krále Verence. Hráli jsme s dětmi Hoň souseda uličkou! o šestáky. Obvinila tenkrát Jasoňova nejmladšího, že švindluje, a ještě celý týden potom trucovala.“
„A švindloval?“
„To bych řekla, že jo!“ rozzářila se Stařenka pyšně. „Potíž s Esme je v tom, že ona neumí prohrávat. No, taky nikdy neměla příležitost se v tom pocvičit.“
„Lobsang Kol-Ike říká, že člověk občas musí prohrát, aby pak dosáhl vítězství,“ přikývla Magráta.
„To mi připadá jako pěkná pitomost,“ ušklíbla se Stařenka. „To je sen-buddhismus, co?“
„Ne. To jsou ti, co říkají, že člověk, který chce zvítězit, na to potřebuje mnoho peněz,“ zavrtěla hlavou Magráta.[21] „Ten však, kdo kráčí stezkou Škorpiona, ví, že jediný způsob, jak zvítězit, jest prohrát každý boj s výjimkou toho posledního. Používáš sílu nepřítele proti němu samotnému.“
„Cože? To ho jako třeba přinutíš, aby praštil sám sebe, nebo co?“ zavrtěla Stařenka nechápavě hlavou. „To je mi pěkný blábol.“
Magráta se zamračila.
„Co ty o tom víš?“ řekla s nezvyklou ostrostí.
„Cože?“
„No, abys věděla, já už toho mám dost!“ pokračovala Magráta. „Já se alespoň pokouším naučit něco nového! Já se nepotuluju sem a tam, nezastrašuju lidi a nejsem v jednom kuse nenaležená!“
Stařenka si vytáhla dýmku z úst.
„Já nejsem nenaložená,“ řekla mile.
„Já taky nemluvila o tobě!“
„Podívej, Esme byla vždycky tak trochu nenaložená,“ připustila Stařenka. „U ní je to prosté docela přirozené.“
„A opravdovou magii téměř neprovozuje. K čemu to je, když je někdo čarodějkou, a přitom magii vůbec nepoužívá? Proč třeba nepoužívá magii k tomu, aby pomáhala lidem?“
Stařenka na ni zamžourala obláčkem tabákového dýmu.
„Možná proto, že ví, jak dobrá v té magii je, řekla bych,“ odpověděla. „Podívej, já ji znám už strašně dlouho. Znala jsem celou jejich famílii. Všechny Zlopočasné byly v magii dobré, dokonce i někteří mužští. Mají v sobě dědičný dar magie. Jenže ono je to na druhou stranu tak trochu i prokletí. Víš… ona si myslí, že magií se lidem příliš pomoct nedá, alespoň ne správně. A je to pravda.“
„No ale k čemu to potom —?“
Stařenka si prohrábla hlavičku dýmky sirkou.
„Poslyš, matně si vzpomínám, že když tenkrát byla ve vaší vesnici ta epidemie,“ začala Stařenka zeširoka, „přišla tam Esme sama od sebe a pomáhala, kde mohla, co? Stála na nohou čtyřiadvacet hodin denně. Nepamatuju si, že by odmítla pomoct někomu, kdo byl nemocný nebo v nouzi a pomoc potřeboval. A taky vím, že to občas byly moc ošklivé případy, kterých by se většina lidí štítila. A vzpomeň si, jak to bylo, když tenkrát z hor přitáhl ten obrovský ošklivý troll, co bydlí pod Přelomenou horou. Sháněl pomoc, protože jeho žena se necítila dobře, všichni po něm házeli kamení a nadávali mu, a byla to zrovínka Esme, kdo se sebral, šel s ním a pomohl tomu dítěti na svět. Jo… a když pak starý Drátěnka Skokahup házel kamení po Esme, netrvalo dlouho a v noci mu něco tajemně rozšlapalo stodolu a všechny kůlny. Ona vždycky říká, že lidem kouzlama nepomůžeš, ale můžeš jim pomoct vlastním sádlem. To jako tím, že pro ně něco opravdu uděláš, tak to myslí.“
„No, já přece netvrdím, že je to nějaká protivná, nesnášenlivá ženská —“začala Magráta.
„Pch! Tak to já zas tedy ano! To bys musela ujít pěkný lán světa, abys našla protivnější ženskou, než je Esme,“ prohlásila rezolutně Stařenka Oggová, „a mně to můžeš věřit. Ona o sobě naprosto přesně ví, co je zač. Narodila se hodná a dobrá, a jí se to prostě nelíbí.“
Stařenka si vyklepala dýmku o lodní zábradlí a obrátila se zpět k oknu do salonu.
„Když chceš Esme porozumět, musíš pochopit jednu věc, děvče,“ pokračovala Stařenka. „Ona má nejen velké ego, ale taky dokonalou hlavologii a psycholologii. Jsem zatraceně ráda, že mě něco takového nepotkalo.“
Bábi už vyhrávala dvanáct tolarů. Jakákoliv jiná činnost v salonu utichla. Teď tady bylo slyšet jen tiché šplouchání lopatkového kola na zádi a hlášení hloubkoměřiče na přídi.
Bábi vyložila Trojnásobný mord a vyhrála dalších pět tolarů.
„Co myslíš tou ‚psycholologií‘?“ zeptala se Magráta. „To sis přečetla v nějaké knize?“
21
Pozn. autora: Sen-buddhisté jsou nejbohatší náboženskou sektou ve vesmíru. Základní pilíř jejich náboženství spočívá v přesvědčení, že hromadění bohatství je velké zlo a nesmírně zatěžuje lidskou duši. Sen-buddhisté se proto bez ohledu na osobní risk a oběti snaží získat co největší bohatství, aby tak snížili nebezpečí, ohrožující ostatní lidi.