Čarodějky na cestách [Witches Abroad - cs]

„Vzpomínám si,“ ozvala se po chvíli Stařenka Oggová, jak u nás byla Esme jednou na návštěvě. Bylo to tenkrát při oslavách korunovace krále Verence. Hráli jsme s dětmi Hoň souseda uličkou! o šestáky. Obvinila tenkrát Jasoňova nejmladšího, že švindluje, a ještě celý týden potom trucovala.“

„A švindloval?“

„To bych řekla, že jo!“ rozzářila se Stařenka pyšně. „Potíž s Esme je v tom, že ona neumí prohrávat. No, taky nikdy neměla příležitost se v tom pocvičit.“

„Lobsang Kol-Ike říká, že člověk občas musí prohrát, aby pak dosáhl vítězství,“ přikývla Magráta.

„To mi připadá jako pěkná pitomost,“ ušklíbla se Stařenka. „To je sen-buddhismus, co?“

„Ne. To jsou ti, co říkají, že člověk, který chce zvítězit, na to potřebuje mnoho peněz,“ zavrtěla hlavou Magráta.[21] „Ten však, kdo kráčí stezkou Škorpiona, ví, že jediný způsob, jak zvítězit, jest prohrát každý boj s výjimkou toho posledního. Používáš sílu nepřítele proti němu samotnému.“

„Cože? To ho jako třeba přinutíš, aby praštil sám sebe, nebo co?“ zavrtěla Stařenka nechápavě hlavou. „To je mi pěkný blábol.“

Magráta se zamračila.

„Co ty o tom víš?“ řekla s nezvyklou ostrostí.

„Cože?“

„No, abys věděla, já už toho mám dost!“ pokračovala Magráta. „Já se alespoň pokouším naučit něco nového! Já se nepotuluju sem a tam, nezastrašuju lidi a nejsem v jednom kuse nenaležená!“

Stařenka si vytáhla dýmku z úst.

„Já nejsem nenaložená,“ řekla mile.

„Já taky nemluvila o tobě!“

„Podívej, Esme byla vždycky tak trochu nenaložená,“ připustila Stařenka. „U ní je to prosté docela přirozené.“

„A opravdovou magii téměř neprovozuje. K čemu to je, když je někdo čarodějkou, a přitom magii vůbec nepoužívá? Proč třeba nepoužívá magii k tomu, aby pomáhala lidem?“

Stařenka na ni zamžourala obláčkem tabákového dýmu.

„Možná proto, že ví, jak dobrá v té magii je, řekla bych,“ odpověděla. „Podívej, já ji znám už strašně dlouho. Znala jsem celou jejich famílii. Všechny Zlopočasné byly v magii dobré, dokonce i někteří mužští. Mají v sobě dědičný dar magie. Jenže ono je to na druhou stranu tak trochu i prokletí. Víš… ona si myslí, že magií se lidem příliš pomoct nedá, alespoň ne správně. A je to pravda.“

„No ale k čemu to potom —?“

Stařenka si prohrábla hlavičku dýmky sirkou.

„Poslyš, matně si vzpomínám, že když tenkrát byla ve vaší vesnici ta epidemie,“ začala Stařenka zeširoka, „přišla tam Esme sama od sebe a pomáhala, kde mohla, co? Stála na nohou čtyřiadvacet hodin denně. Nepamatuju si, že by odmítla pomoct někomu, kdo byl nemocný nebo v nouzi a pomoc potřeboval. A taky vím, že to občas byly moc ošklivé případy, kterých by se většina lidí štítila. A vzpomeň si, jak to bylo, když tenkrát z hor přitáhl ten obrovský ošklivý troll, co bydlí pod Přelomenou horou. Sháněl pomoc, protože jeho žena se necítila dobře, všichni po něm házeli kamení a nadávali mu, a byla to zrovínka Esme, kdo se sebral, šel s ním a pomohl tomu dítěti na svět. Jo… a když pak starý Drátěnka Skokahup házel kamení po Esme, netrvalo dlouho a v noci mu něco tajemně rozšlapalo stodolu a všechny kůlny. Ona vždycky říká, že lidem kouzlama nepomůžeš, ale můžeš jim pomoct vlastním sádlem. To jako tím, že pro ně něco opravdu uděláš, tak to myslí.“

„No, já přece netvrdím, že je to nějaká protivná, nesnášenlivá ženská —“začala Magráta.

„Pch! Tak to já zas tedy ano! To bys musela ujít pěkný lán světa, abys našla protivnější ženskou, než je Esme,“ prohlásila rezolutně Stařenka Oggová, „a mně to můžeš věřit. Ona o sobě naprosto přesně ví, co je zač. Narodila se hodná a dobrá, a jí se to prostě nelíbí.“

Stařenka si vyklepala dýmku o lodní zábradlí a obrátila se zpět k oknu do salonu.

„Když chceš Esme porozumět, musíš pochopit jednu věc, děvče,“ pokračovala Stařenka. „Ona má nejen velké ego, ale taky dokonalou hlavologii a psycholologii. Jsem zatraceně ráda, že mě něco takového nepotkalo.“