Электронная книга - «Drak Znovuzrozený». Краткое содержание книги:
Moirain s pohledem upřeným na svůj talíř zřejmě neslyšela.
Lan se na chvíli zaposlouchal do písně – obchodník už ztratil postupně kočár, plášť, boty a zbytek šatů a nyní musel zápasit o prase k večeři – a zavrtěl hlavou. „Ona nám nevadí.“ Na chvíli se téměř usmíval, než se podíval na Moirain. Pak se mu do očí vrátila starost.
„Co se děje?“ chtěla vědět Zarin. Ryb si nevšímala. „Vím, že se něco děje. Od chvíle, co jsem tě potkala, ses nikdy nijak netvářil, až teď, tvrďáku.“
„Žádné otázky!“ vyjela ostře Moirain. „Dozvíš se, co ti řeknu, a nic víc!“
„A co mi řekneš?" dožadovala se Zarin.
Aes Sedai se usmála. „Sněz tu rybu.“
Dál jedli v téměř naprostém tichu, jen se sem linul dívčí zpěv. Jedna píseň byla o boháči, z něhož jeho žena a dcery dělaly neustále hlupáka, aniž by někdy splaskla jeho domýšlivost, a další pojednávala o mladé ženě, která se rozhodla chodit bez šatů, jiná vyprávěla o kováři, jemuž se podařilo okovat sebe místo koně. Při té se Zarin začala dusit smíchem a zapomněla se natolik, že si kousla ryby. Náhle se zaškaredila, jako by se jí do úst dostalo bláto.
Nebudu se jí smát, řekl si Perrin. Ať už vypadá jakkoliv hloupě, předvedu jí, co jsou to dobré způsoby. „Chutná to dobře, viď?“ řekl. Zarin se na něj trpce podívala a Moirain se na něj zamračila, že jí přetrhl myšlenky. To byla veškerá konverzace u stolu.
Nieda potom poklidila talíře a narovnala na stůl výběr sýrů, když vtom se Perrinovi zježily vlasy, jelikož ucítil jakýsi obzvláště odpudivý puch. Bylo to cítit jako něco, co by nemělo být, a už ten pach zachytil dvakrát předtím. Znepokojeně se rozhlédl po šenku.
Dívka zpívala hloučku posluchačů, dovnitř vcházelo několik mužů a Bili se stále opíral o zeď a podupával si do rytmu citary. Nieda si uhladila drdůlek, rychle přelétla pohledem místnost a odvezla vozík pryč.
Perrin se rozhlédl po svých společnících. Loial si, jako obvykle, z kapsy kabátce vytáhl knihu a zřejmě zapomněl, kde je. Zarin si nepřítomně stáčela plátek bílého sýra do kuličky. Nejdřív se dívala na Perrina, pak na Moirain, a zase na Perrina, a předstírala přitom, že to nedělá. Perrina ale doopravdy zajímal Lan s Moirain. Ti dokázali vycítit myrddraala, trolloka či jiného zplozence Stínu dřív, než se k nim dostal na půl honu, ale Aes Sedai nepřítomně upírala zrak na stůl před sebou a strážce si odřezával kousek žlutého sýra a díval se přitom na ni. Přesto tu bylo cítit, že je něco špatně, stejně jako v Jarře a na okraji Remenu, a tentokrát to nemizelo. Jako by to přicházelo odněkud ze šenku.
Znovu si prohlédl místnost. Bili u stěny, několik mužů se blížilo ode dveří, dívka zpívající na stole, všichni smějící se muži seděli kolem ní. Muži blížící se ode dveří? Zamračil se na ně. Šest mužů s obyčejnými obličeji mířilo k místu, kde seděl. S velice obyčejnými obličeji. Právě začal znovu zkoumat muže poslouchající dívku, když mu to náhle došlo. Ten puch něčeho špatného šel od oné šestice nově příchozích. – Muži náhle měli v rukou dýky, jako by si uvědomili, že je uviděl.
„Mají nože!“ zařval a hodil po nich tác se sýry.
V šenku nastala vřava, muži křičeli, dívka vřískala, Nieda volala na Biliho, a to všechno se stalo najednou. Lan se vymrštil na nohy a z Moiraininy ruky vylétla ohnivá koule. Loial popadl židli jako palici a Zarin s klením odskočila stranou. Také měla v ruce nůž, ale Perrin byl příliš zaneprázdněný, aby si všímal, co dělají ostatní. Ti muži jako by se dívali přímo na něho a on měl sekeru pověšenou nahoře v pokoji na kolíku.
Popadl tedy židli, ulomil silnou nohu, která navíc pokračovala nahoru jako součást opěradla, a rozmáchl se jí jako dlouhým kyjem. Snažili se k němu dostat obnaženou ocelí, jako by Lan a ostatní byli jen překážkami v cestě. Bojoval tak zblízka, že stačil jen odrážet čepele, a jak se divoce rozmachoval, ohrožoval i Lana, Loiala a Zarin stejně tolik, jako šest útočníků. Koutkem oka zahlédl Moirain stojící stranou se zklamaným výrazem. Všichni byli tak blízko u sebe, že nemohla udělat nic, aniž by ohrozila stejně tak přítele, jako nepřítele. Ani jeden z mužů se však po ní nepodíval. Nestála mezi nimi a Perrinem.
Lapaje po dechu se mu podařilo udeřit jednoho z těch obyčejně vypadajících mužů do hlavy tak tvrdě, až zaslechl prasknout kost, a náhle si uvědomil, že všichni leží. Připadalo mu, že boj trvá aspoň čtvrt hodiny, ale pak si všiml, že se Bili právě zastavil a zatíná pěsti s pohledem upřeným na šestici mužů ležících na podlaze. Bili dokonce ani neměl čas zasáhnout do boje, a už bylo po všem.
Lan se tvářil ještě ponuřeji než obvykle. Začal pečlivě prohledávat těla, avšak rychle, což ukazovalo na jeho nechuť k tomuto úkolu. Loial měl židli stále ještě pozvednutou k ráně. Teď sebou trhl a s rozpačitým úsměvem ji postavil na zem. Moirain zírala na Perrina a Zarin také, i když vytahovala svůj nůž z hrudi jednoho z mrtvých. Ten puch něčeho špatného byl pryč, jako by skončil s nimi.
„Šedí muži,“ ozvala se tiše Aes Sedai, „a šli po tobě.“
„Šedí muži?“ Nieda se zasmála nahlas a zároveň nervózně. „No, paní Mari, příště řekneš, že věříš na hejkaly a bludičky a číhače a Děsa jezdícího s černými psisky z divoký štvanice.“ Někteří z mužů, kteří předtím poslouchali písničky, se také zasmáli, i když si nejistě prohlíželi mrtvé muže a Moirain. Zpěvačka také hleděla na Moirain s rozšířenýma očima. Perrin si vzpomněl na tu ohnivou kouli, než se všichni seběhli k sobě. Jeden ze šedých mužů vypadal poněkud ohořele a šířil se od něj nasládlý zápach připáleného masa.
Moirain se obrátila od Perrina ke statné hostinské. „Člověk může kráčet ve Stínu,“ pravila Aes Sedai klidně, „aniž by se stal přímo zplozencem Stínu.“
„Ó, aha, temní druzi.“ Nieda si založila ruce v bok a zamračila se na mrtvoly. Lan už dokončil prohlídku. Ohlédl se na Moirain a zavrtěl hlavou, jako by ani nečekal, že něco najde. „Spíš zloději, i když já nikdy neslyšela o zlodějích tak drzých, aby vlezli přímo do hostince. U Jezevce ještě nebyl nikdy nikdo zabitej. Bili! Ukliď to, hoď je do kanálu a nasyp čerstvý piliny. Nezapomeň, hoď je dozadu. Nechci, aby biřici strkali svý dlouhý nosy k Jezevci.“ Bili kývl, jako by chtěl být taky užitečný, když se předtím k ničemu nedostal. Každou rukou popadl jednoho mrtvého za pásek a odnesl je dozadu ke kuchyni.
„Aes Sedai?“ ozvala se tmavooká zpěvačka. „Nechtěla jsem tě urazit těmi obyčejnými písničkami.“ Zakrývala si obnaženou část hrudi, což byla ta o dost větší část, rukama. „Umím i jiné, jestli budeš chtít.“
„Zpívej si, co chceš, děvče,“ řekla jí Moirain. „Bílá věž není tak odříznutá od světa, jak si asi myslíš, a já už slyšela drsnější písně než ty, které zpíváš.“ Přesto se netvářila nijak nadšeně, že ostatní vědí, že je Aes Sedai. Pohlédla na Lana, přitáhla si plášť k tělu a vyrazila ke dveřím.
Strážce ji rychle došel a chvíli spolu tiše rozmlouvali u dveří, ale Perrin slyšel stejně dobře, jako by mu to šeptali do ucha.
„To chceš odejít beze mne?“ říkal Lan. „Přísahal jsem, že tě zachovám zdravou, Moirain, když jsem přijímal tvé pouto.“
„Vždycky jsi věděl, že existují nebezpečí, která nemůžeš zvládnout, gaidine. Musím jít sama.“
„Moirain –“
Aes Sedai ho zarazila. „Dávej pozor, Lane. Jestli neuspěji, poznáš to a budeš se muset vrátit do Bílé věže. To bych nezměnila, i kdybych na to měla čas. Nechci, abys zahynul v marné snaze mě pomstít. Vezmi Perrina s sebou. Vypadá to, že mi Stín dává najevo důležitost, již zaujal ve vzoru, byť ne jasně. Byla jsem hloupá. Rand je tak silný ta’veren, že jsem pominula význam toho, co musí znamenat, že měl ty dva tak blízko u sebe. S Perrinem a Matem snad bude amyrlin stále ještě moci ovlivnit běh událostí. Když je Rand volný, bude muset. Řekni jí, co se stalo, můj gaidine.“