Mistr a Marketka [cs]

Vtom ho ohlušil několikrát opakovaný, úsečný, hromový pokřik: „Sláva Césarovi!” To volali vojáci v kohortách a vztyčili kopí a signata. Prokurátor zaklonil hlavu a zadíval se přímo do slunce. Pod víčky mu zaplálo zelené světlo, od něho chytil mozeka nad zástupem se rozlehla chraplavá aramejská slova: „Čtyři zločinci, jatí v Jeruzalémě za vraždy, pobuřování a urážky zákona a víry, odsuzují se k potupné smrti ukřižováním! Poprava bude neprodleně vykonána na hoře Golgotě! Jména zločinců jsou: Dismas, Gestas, Bar-Rabban a Ha-Nocri, kteří tu stojí před vámi!” Pokynul vpravo: ačkoli sám viníky neviděl, byl si jist, že jsou na vyhrazeném místě. Davdlouze zahučel, snad údivem, snad úlevou. Když se znovu rozhostilo ticho, Pilát pokračovaclass="underline" „Ukřižováni všakbudou toliko tři z nich, neboť podle zákona a obyčeje na počest velikonočních svátků jednomu z odsouzenců podle rozhodnutí malého synedria a schválení římské správy velkodušný César daruje jeho bídný život!” Vykřikoval jednotlivá slova a současně vnímal, jakhukot vystřídalo hrobové ticho. K jeho sluchu nedolétl jediný povzdech ani šramot, až měl najednou pocit, že všecko kolem zmizelo. Nenáviděné město zaniklo a on tu stojí sám, bodán kolmými paprsky, s tváří zvrácenou k obloze. Chvíli vychutnával ticho a teprve pakzvolaclass="underline" „Jméno toho, kdo bude před vašima očima propuštěn na svobodu…” Znovu se odmlčel a dřívnež vyslovil jméno, v duchu pátral, zda řekl vše. Byl si vědom, že mrtvé město ožije, sotva řekne jméno šťastlivce, a dál už nebude slyšet ani slova. Řekl jsem vše? zašeptal pro sebe. Vše. Jméno!

Nad ztichlým městem zaburácelo jeho hromové „r”:

„Bar-Rabban!”

Vtom se mu zazdálo, že slunce nad jeho hlavou řinčivě puklo a horká láva mu zaplavila uši. Vzkypěl v ní zběsilý jekot, řev, nářek, smích a pískot.

Otočil se a kráčel po tribuně zpátky ke stupňům, neohlížel se napravo ani nalevo, jen upřeně pozoroval různobarevné čtverce koberců pod nohama v obavě, aby neklopýtl. Věděl, že za jeho zády se na tribunu snáší krupobití bronzových mincí a fíků a v ryčícím davu se lidé navzájem ušlapávají a šplhají jeden druhému na ramena, aby spatřili na vlastní oči zázrakčlověka, který už byl ve spárech smrti, a přece nakonec vyvázl. Žoldnéři mu snímají pouta a mimoděkmu působí palčivou bolest v rukou, vymknutých při výslechu, osvobozený se mračí, vzdychá a zároveň se nepřítomně usmívá pomateným úsměvem. Pilát věděl, že mezitím stráž odvádí k postranním stupňům zbylé tři zločince se svázanýma rukama, aby je vyvedla na silnici směřující na západ, za město, k hoře Golgotě. Teprve když míjel tribunu, otevřel oči. Teď už nemusel mít strach — odsouzenci zmizeli z dohledu. Do slábnoucího ryku davu se mísily pronikavé hlasy vyvolavačů, kteří opakovali střídavě aramejsky a řecky, co prokurátor oznámil z tribuny. Pakdolétl k jeho sluchu pravidelný drobný koňský dupot, který se přibližoval, a krátké veselé troubení.