Na konci sveta

Zde lovci den předtím zahlédli stádo nosorožců; dali teď otrokům znamení, aby zůstali na místě a opatrně se připlížili k pokraji houštiny, která se jejich pátrajícím očím zdála po oslnivě ozářené stepi tonout ve tmě. Zvířata tam nebyla a lovci vedli otroky k suchému korytu potoka, hustě zarostlého křovím. Tam byl pramen, z kterého nosorožci udělali jámu s bahnem a váleli se v něm za horkých poledních hodin. Lovci vyšli na otevřené místo, vroubené na východě třemi osamělými deštníkovitými akáty. K suchému korytu zbývalo ještě asi dva tisíce loktů, když tu najednou Nubijec, který šel první, ztuhl na místě a rozepjal na obě strany ruce, dávaje znamení k zastávce. Nastalo takové ticho, že bylo jasně slyšet slabounké bzučení hmyzu. Kidogo se dotkl Pandionova ramene — černoch ukazoval stranou od cesty. Mladý Řek spatřil u nízkých trnitých stromů cosi jako dva uhlazené balvany. To byla strašná zvířata jižních stepi. Zvířata zprvu lidi nezpozorovala a ležela klidně dále zády k lovcům. Oba nosorožci se Pandionovi nezdáli stejně ohromní. Jeden byl nápadně menší než druhý. Nikdo z otroků netušil, že lovci, aby si vysloužili velkou odměnu, vyhledali silného samce z druhu světlých nosorožců[74], kteří se lišili od svých černých jižních příbuzných velkými rozměry, mohutnou výškou v ramenou, širokou čtvercovou tlamou a šedou kůží. Druhý, menší nosorožec, byla mladá samice. Lovci se rozhodli změnit plán přepadení, aby zasáhnutí samice věc nepokazilo.

Velitel lovců a velitel vojáků se rychle vyšplhali na strom, proklínajíce šeptem dlouhé trny poseté po kmeni.

Vojáci se skryli za křovím. Otroci se začali seskupovat, seřadili se do několika řad a pak se s lovci s ohlušujícím řevem hnali po nekryté rovině, mávali provazy a dodávali si odvahy bojovnými pokřiky. Obě zvířata s překvapující mrštností vyskočila a postavila se na nohy. Gigantický samec se na okamžik zastavil, upřeně se zadíval na běžící k němu lidi, a samice, která se polekala, se rozběhla pryč. S tím právě lovci počítali — rychle obrátili vpravo, aby samici od samce oddělili a odloučili.

Velitel lovu uviděl se stromu nesmírné tělo nosorožcovo, které nehybně ztrnulo, a černé záhyby jeho uší, trčících kupředu a rozdělených od sebe širokou mezerou temene, podobného tlustému válci. Za ušima bylo vidět masivní chochol srsti jako vysoký kopec a vpředu se chvílemi zaleskl ostrý konec rohu. Maličká očka se dívala, jak se Egypťanovi zdálo, dolů, s tupým a dokonce s jakýmsi uraženým pohledem.

Za okamžik se nosorožec obrátil a Egypťan spatřil jeho dlouhou hlavu, uprostřed neforemně prohnutou, ostrý kopec chocholu, hřeben kostí na zadku vysedlých, tlusté nohy, podobné kmenům, a malinký bojovně pozvednutý ocas.

Ohromný roh, dlouhý jistě tři lokty, seděl na nose, byl u kořene lesklý, velmi silný a nahoře ostře zašpičatělý. Za ním bylo vidět druhý roh kratší, v podobě hodně špičaté homole.

Srdce přibíhajících lidí zoufale zabušila — zvíře bylo zblízka strašnou obludou. Nosorožec zasupěl tak hlasitě, že to zřetelně zaslechli všichni do jednoho, a bleskurychle se vrhl na lidi. S mrštností, až nepochopitelnou u takového ohromného a masivního zvířete, se nosorožec v mžiku octl uprostřed zástupu. Nikdo už se nestačil ani rozmáchnout provazem. Pandion se octl stranou obludy, která se přiřítila jako bouře. Mladý Řek zahlédl jen široce rozevřené nozdry zvířete s prstencovitými záhyby kůže kolem nich, roztržené pravé ucho a kůži na jeho boku, pokrytou vybouleninami, jako by na ní narostly kopečky mechu. Co bylo dále, to bylo v Pandionově hlavě úplně zmateno. Pronikavý nářek se rozlehl stepí, hrůzně pokřivená lidská postava se na okamžik vznesla do výše. Nosorožec si probil zástupem otroků širokou cestu a hnal se do stepi, zanechávaje za sebou několik ležících těl, ale hned se obrátil a znova se vrhl na nešťastné. Tentokrát se na bouřlivě se řítící masu přilepila se všech stran lidská těla. Ale tělo obludy bylo složeno z tuhých svalů a silných kostí, pokrytých kůží tvrdou jako brnění. Lidé se rozletěli na různé strany, a nosorožec znovu začal deptat, drtit a nabodávat na rohy otroky sražené k zemi. Pandion, který se vrhl hned s ostatními vpřed, byl sražen hroznou tupou ranou a omráčen se octl na zemi na čtyřech. Táhlé sténání a hlasité výkřiky se rozléhaly plání, prach vířil vzduchem. Velitel lovu, který se stromu zuřivě křičel, aby dodal otrokům odvahy, nyní zmlkl a zmateně se díval na bitvu. Obra nezachytil ještě ani jeden provaz a nejméně třicet lidí už bylo zraněno nebo zabito. Vojáci, pobledlí a roztřesení strachem, prosili bohy Kemtu o záchranu.

Po třetí se netvor obrátil, a ačkoliv se lidé bezděky rozestoupili před jeho střelhbitým tělem, přece jen nosorožec stačil probodnout rohem mladšího Etruska — Remda. Zvíře se s ostrým frkáním divoce zmítalo mezi lidmi, dupalo a bodalo. Z nozder stříkala zvířeti pěna, malinká očka hořela vztekem.

Kavi se vrhl na obludu se zuřivým řevem, ale jeho provaz se po rohu smekl; Etrusk odletěl stranou, zalit krví — jeho ramena a prsa byla sedřena drsnou kůží nosorožcovou.

Kavi se těžce zvedl, vzlykaje bezmocným vztekem. Lidé, zdrceni nosorožcovou silou, couvali před netvorem, nejméně stateční se schovávali za záda soudruhů.

Ještě okamžik — zdálo se — a všichni se ve strachu rozběhnou nazdařbůh a rozloučí se s myšlenkou na svobodu.

Nosorožec se znovu vrhl na lidi, znovu se rozlehl nářek. Tu vystoupil dopředu Kidogo. Černochovo chřípí se rozšířilo, zahořel v něm bojovný oheň, který se rodí v smrtelném nebezpečí, kdy člověk zapomene na všechno, kromě toho, že se musí bít, že musí ve jménu života bojovat. Uskočiv před strašným rohem, který hrozil nevyhnutelnou smrtí, Kidogo se vrhl v patách za netvorem mihnuvším se mimo něj, a aniž by si uvědomoval, co dělá, pověsil se mu na ocas. Pandion se už z těžkého úderu vzpamatoval a zvedl síť válející se na zemi. V ten okamžik si uvědomil, že musí být před soudruhy, kteří ho svými těly chránili, když padl omráčen. Hlavou mladého Řeka se mihla nejasná vzpomínka na mýtinu na Krétě, na nebezpečnou hru s býkem. Nosorožec byl málo podoben býku, ale Pandion se rozhodl použít krétského manévru. Stočenou síť si přehodil přes rameno a rozběhl se k nosorožci. Zvíře se chvíli zastavilo, vyhodilo zadníma nohama, zvedlo mrak prachu a odhodilo daleko Kidoga. Dva Libyjci, kteří Pandionův plán pochopili, upoutali pozornost zvířete stranou, a mladý Řek jediným skokem zvíře dostihl a přitiskl se k jeho boku. Nosorožec se bleskurychle otočil a jeho tvrdý bok sedřel Pandionovi kůži. Pandion pocítil strašnou bolest, ale zapomněl na všechno a zaťal prsty do netvorova ucha. Způsobem, který viděl na Krétě, učinil skok na tělo zvířete a octl se na jeho širokých zádech. Nosorožec začal zběsilý rej, ale Pandion se vší silou na něm držel. „Jen se udržet, jen se udržet“ — vířilo v mozku mladého Řeka.