Ve stínu lípy

Tam kdesi zůstal v nepřátelském roji,jenž hučí blíž, jak moře ve příboji.Přec nohu z něho vyloviti musím —s odvážnou myslí podnik slavný zkusím.Druh udatný a věrný k mému přánína záda silná mne vzal bez váhánía takto dýmu mračnem, deštěm střel,levicí hrdlo jeho objímaje,pravicí ocel z pochvy vynímaje,v nejhustší zástup nepřátel jsem vjel.Sem tam se v jejich mrak můj palaš hřížil,a jako blesk se s jejich zbraní křížil,již nohu svoji na zemi jsem shled´a pod paždí ji bleskurychle zved´.Však tu – ó běda! – druh můj k mrtvol řadupode mnou klesl, objat smrti nocí,a já tu s šavlí, přelomenou v pádu,na trupu jeho ležím bez pomoci.Již odevšad se nad mou holou skránípalašů smrtná blýskavice sklání.