Rozvaliny Gorlanu [The Ruins of Gorlan - cs]

„Nemůžeme je zastavit?“ ptal se Will a oči mu rychle sjely k Haltovu dlouhému luku a toulci ježatému černými šípy.

„Zabít kalkaru je velice těžké. Mají hustou srst, tak slepenou a zcuchanou, že je pevná jako šupiny. Šíp může projít jen stěží. Nejlepší je na ně válečná sekera nebo široký meč. Nebo by to také mohla vyřešit dobrá rána těžkým kopím.“

Willovi se na chvilku ulevilo. Ti kalkarové pomalu vypadali nepřemožitelně. V království byla ale spousta zdatných rytířů, kteří se s nimi nepochybně budou umět vypořádat.

„Takže to byl nějaký rytíř, kdo jednoho z nich před osmi lety zabil?“ zeptal se. Halt zavrtěl hlavou.

„Ne rytíř. Tři rytíři. Aby ho zabili, museli být tři a jen jeden z nich ten boj přežil. A co víc, zůstal nadosmrti zmrzačený,“ pochmurně uzavřel Halt.

„Tři muži? A samí rytíři?“ nemohl uvěřit Will. „Ale jak —“

Gilan mu skočil do řeči, než stačil otázku dokončit. „Potíž je v tom, že když se dostaneš tak blízko, abys mohl použít meč nebo kopí, kalkara tě klidně zastaví dřív, než se na něco zmůžeš.“

Při řeči jeho prsty zlehka poklepávaly na jilec meče, který mu visel u pasu.

„Jak zastaví?“ nerozuměl Will. Gilanova slova okamžitě zahnala chvilkový pocit úlevy. Tentokrát mu odpověděl Merron.

„Jeho oči,“ řekl vytáhlý hraničář. „Když se mu podíváš do očí, znehybní tě to a jsi úplně bezmocný — tak jako had svým pohledem znehybní ptáka, než ho spolkne.“

Will se na všechny tři nechápavě díval, z jednoho na druhého. To, co říkal Merron, vypadalo hodně přitažené za vlasy, než aby to byla pravda. Jenže Halt mu nijak neodporoval.

„Znehybní… jak to může dokázat? To mluvíš o nějakém kouzlu?“

Halt pokrčil rameny. Merron vypadal rozpačitě. Nikdo z nich to nechtěl rozebírat.

„Někdo tomu říká kouzlo,“ řekl nakonec Halt. „Já bych řekl, že je to spíš nějaký druh hypnózy. V každém případě má Merron pravdu. Když tě kalkara přinutí podívat se mu do očí, ochromí tě nesmírná hrůza a nejsi schopný udělat nic na svou záchranu.“

Will se vyděšeně rozhlédl, jako by čekal, že z tichých stromů každou chvilku zaútočí napůl lidoop a napůl medvěd. Cítil, jak se mu v prsou rozlévá panika. O Haltovi si myslel, že je nepřemožitelný. Ale teď tu Halt seděl a podle všeho připouštěl, že těm děsivým obludám se nedá ubránit.

„Opravdu se nedá nic udělat?“ zeptal se zoufale. Halt pokrčil rameny.

„Podle lidových povídaček se bojí ohně. Potíž je stejná jako předtím, dostat se dost blízko, aby jim oheň mohl ublížit. Stopovat kalkary a nést přitom otevřený oheň je těžké. Loví nejraději v noci a viděli by tě přicházet.“

Pro Willa bylo těžké uvěřit tomu, co slyšel. Halt mluvil o tom všem velice věcně a Gilana s Merronem ta zpráva očividně poplašila.

Dusné ticho, které nastalo, prolomil Gilan otázkou: „Proč se Crowley domnívá, že je Morgarath využívá?“

Halt se rozmýšlel. Crowleyovy domněnky se dozvěděl na důvěrné poradě. Pak pokrčil rameny. Dřív nebo později se to bude muset dozvědět každý, a oni všichni byli příslušníci hraničářského sboru, dokonce i Will.

„Už je dvakrát využil v loňském roce — aby zabili lorda Northolta a lorda Lorriaca.“ Všichni tři mladíci se po sobě zmateně podívali, takže pokračovaclass="underline" „Všichni si mysleli, že Northolta zabil medvěd, pamatujete?“ Will pomalu přikývl. Teď si vzpomněl. Když byl u Halta první den jako učeň, hraničář dostal zprávu o smrti nejvyššího velitele. „Tehdy mě napadlo, že na to, aby zahynul takovým způsobem, je Northolt příliš zkušený lovec. Crowley s tím zřejmě souhlasí.“

„Ale co Lorriac?“ zeptal se Merron. „Všichni říkají, že to byla mrtvice.“ Halt po něm střelil pohledem a pak odpověděclass="underline" „To jsi slyšel? Nu, jeho lékaře to hodně překvapilo. Prohlásil, že nikdy neviděl zdravějšího člověka. Na druhou stranu…“ Odmlčel se a Gilan jeho myšlenku dokončiclass="underline" „…to mohla být práce kalkarů.“

Halt přitakal. „Přesně tak. Neznáme všechny účinky mrazivého pohledu, kterým vládnou. Když ta hrůza trvá dlouho, může být dost velká, aby zastavila lidské srdce. A vyskytly se jisté neurčité zprávy, že v té oblasti bylo spatřeno velké tmavé zvíře.“

V malé skupince pod stromy opět zavládlo ticho. Kolem nich sem a tam pobíhali hraničáři, strhávali stany a sedlali koně. Halt je konečně všechny vytrhl z jejich úvah.

„Měli bychom se vydat na cestu. Merrone, ty se budeš muset vrátit do svého léna. Crowley chce, aby byla všechna vojska v pohotovosti a připravená k boji. Rozkazy dostaneme každou chvíli.“

Merron přikývl a zamířil ke svému stanu. Pak se zastavil a ještě se otočil. Něco v Haltově hlase, způsob, jakým řekl ‚ty se budeš muset vrátit do svého léna‘, ho přimělo k zamyšlení.