Rozvaliny Gorlanu [The Ruins of Gorlan - cs]

Většina stanů v okolí našich dvou mladých hraničářů byla opuštěná, ale před jedním netrpělivě sem a tam přecházel hubený vytáhlý hraničář a vypadal úplně stejně zmateně jako Gilan a Will. Když je uviděl sedět na kládě, šel se k nim přidat.

„Je něco nového?“ staral se okamžitě a zatvářil se zklamaně, když Gilan odpověděclass="underline" „Na to jsme se právě chtěli zeptat my tebe.“ Napřáhl ruku k pozdravu. „Ty jsi Merron, že?“ řekl a potřásli si rukama.

„Správně. A ty Gilan, jestli se dobře pamatuju.“

Gilan představil Willa a jejich nový společník, muž asi třicetiletý, se na něj zkoumavě zadíval.

„Tak ty jsi Haltův nový učeň,“ poznamenal. „Byli jsme na tebe zvědaví. Víš, já měl být jedním z rozhodčích v tvém případě.“

„Měl být?“ rychle se zeptal Gilan a Merron se na něj podíval.

„Ano. Pochybuju, že bude Sněm ještě pokračovat.“ Chvíli váhal a pak dodaclass="underline" „Vy jste to asi neslyšeli?“

Druzí dva vrtěli hlavou.

„Morgarath zase něco chystá,“ řekl tiše Merron a Will ucítil, jak mu při zaslechnutí toho jména po zádech přeběhl mráz.

„Co se stalo?“ zeptal se Gilan a napětím přimhouřil oči. Merron potřásl hlavou a špičkou boty nespokojeně ryl do země.

„Zatím se nic jistého neví. Zprávy jsou zmatené. Ale vypadá to, že před pár dny pronikla průsmykem Tří stupňů skupina wargalů. Přemohli tamní stráže a zamířili k severu.“

„Morgarath byl s nimi?“ zeptal se Gilan. Will zůstával potichu, jen valil oči. Nezmohl se na jedinou otázku, vlastně by Morgarathovo jméno ani nedokázal vyslovit.

Merron místo odpovědi pokrčil rameny. „To se neví. Já si to zatím ani nemyslím, ale Crowley už dva dny vysílá zvědy. Možná je to jen nájezd. Jenže jestli jde o něco většího, mohlo by to znamenat začátek další války. A pokud ano, pak je velká škoda, že jsme ztratili lorda Lorriaca.“

Gilan se zaujetím vzhlédl. „Lorriac je mrtvý?“ podivil se, a Merron přikývl.

„Zřejmě mrtvice. Nebo srdce. Našli ho mrtvého před několika dny, neměl na sobě žádné známky zranění. Strnule zíral přímo před sebe. Byl nadobro mrtvý.“

„Ale on byl přece v nejlepších letech!“ zvolal Gilan. „Ještě před měsícem jsem ho viděl a byl zdravý a silný jako býk.“

Merron krčil rameny. Žádné vysvětlení neměl. Znal jenom fakta. „Myslím, že to může potkat každého,“ soudil. „Jeden prostě nikdy neví.“

„Kdo je lord Lorriac?“ zeptal se tiše Will Gilana. Mladý hraničář odpovídal a nevěřícně kroutil hlavou: „Lorriac ze Stedenu. Byl to velitel královské těžké jízdy. Pravděpodobně náš nejlepší velitel jezdectva. Jak řekl Merron, kdyby byla válka, citelně by nám chyběl.“

Ledová ruka strachu sevřela Willovi srdce. Co byl na světě, lidé mluvili o Morgarathovi šeptem, pokud o něm vůbec mluvili. Tento veliký nepřítel se stal bezmála mýtem — legendou z dávných, temných časů. Teď se mýtus znovu stával skutečností — útočící, hrozivou skutečností. Podíval se na Gilana a hledal uklidnění, ale hezký obličej mladého hraničáře vyjadřoval jenom pochyby a obavu z budoucnosti.