Бесплатная библиотека
Читайте книгу на сайте или телефоне
Mistr a Marketka [cs] - Читать Любимую Русскую Полную Книгу 👉 Read-E-Book.com

Mistr a Marketka [cs]

Электронная книга - «Mistr a Marketka [cs]». Краткое содержание книги:

Bulgakov začal na knize pracovat v roce 1928. První verze nesly názvy Černý mág (Черный маг), Inženýrovo kopyto (Копыто инженера), Žonglér s kopytem (Жонглер с копытом) či Veliarův syn (Сын Велиара). Rukopis byl připravován pro vydavatelství Nědra a jeho první verze byla (po zákazu hry Kabala pobožnůstkářů — Кабала святош) autorem spálena 18. března 1930. Dochoval se autorův dopis, datovaný 28. dubna 1930 a adresovaný vládě, v němž autor doslovně píše „… osobně, vlastníma rukama jsem v kamnech spálil všechny koncepty románu o ďáblovi.“ (Motiv pálení díla se objevuje i v knize samotné.)
Práci nad románem Bulgakov obnovil již v roce 1931. Ve druhé verzi se objevuje postava Markéty a Mistra a román získává definitivní název Mistr a Markétka (Мастер и Маргарита). V pořadí druhá verze byla dokončena v roce 1936. Dílo v této podobě již obsahovalo větší část zápletky i všechny důležité pasáže. V roce 1937 Bulgakov román ještě jednou zredigoval a do názvu doplnil podtitul Fantastický román. Začišťováním a slohovým pilováním textu (za pomoci své ženy) se zabýval téměř až do své smrti — poslední úpravy rukopisu jsou datovány 13. února 1940 (necelý měsíc před Bulgakovovou smrtí). Román je tak fabulačně završen. Bulgakovova žena však pokračovala v redikci románu až do roku 1941. Některé ze zbývajících a Bulgakovem i jeho ženou nepostřehnutých rozporů jsou přesto předmětem kvízových otázek znalců autorova díla (Mistr je např. v Kapitole třinácté hladce oholen, zato v Kapitole čtyřiadvacáté — dějově následující za několik hodin — má dlouhou bradku).
Cenzurovaná verze (12 % textu vynecháno, ještě větší část pozměněna) byla poprvé publikována až v roce 1966 v časopise Moskva (ročník 1966, č. 11 a ročník 1967, č. 1). Text odstraněných a upravených částí vyšel samizdatově a byl doplněn o údaje nezbytné ke kompletnímu nahrazení originální verze. V roce 1967 nakladatelství Posev (ve Frankfurtu) vydalo kompletní verzi (právě díky samizdatovým doplňkům). Rusko se prvního necenzurovaného znění dočkalo až v roce 1973, kdy v nakladatelství Chudožestvenaja Litěratura (Художественая Литература) vyšla verze opírající se o rukopisy sepsané do začátku roku 1940. Toto znění bylo považováno za kanonické až do roku 1989, kdy byla za pomoci redaktorky Lydie Janovské vydána verze respektující veškeré existující rukopisy.
1 ... 25 26 27 28 29 30 31 32 33 ... 95
Перейти на страницу:

Obecenstvo doslovně hltalo každé slovo v domnění, že to je předehra k magickým pokusům. V zákulisí se tísnili domácí varietní umělci i technikáři a mezi nimi jste mohli zahlédnout nervózní obličej Rimského. Bengálský, který stál stranou na předscéně, projevoval zjevné rozpaky. Sotva znatelně zvedl obočí, využil pauzy a pronesclass="underline" „Zahraniční umělec přiznává, že je nadšen Moskvou, která technicky vyspěla, a zároveň Moskvany,” přitom vyslal dva úsměvy do obecenstva, jeden do parteru, druhý na galerii. Woland, Fagot i kocour po něm otočili hlavy.

„Vyjádřil jsem snad nadšení?” tázal se mág Fagota.

„Nikoliv, maestro, žádné nadšení jste nevyjadřoval.”

„Takco to ten člověkžvaní?”

„Jednoduše lže!” prohlásil hlasitě na celé divadlo kostkovaný, obrátil se k Bengálskému a dodaclass="underline" „Blahopřeju, pane Prášile!” Galerie vyprskla smíchem a konferenciér sebou škubl a vykulil oči. „Mě samozřejmě ani toliknezajímají autobusy, telefony a ostatní…” „Technické vymoženosti,” napovídal kostkovaný.

„Správně, díky,” pokračoval zvolna Woland hlubokým hlasem, „spíš mě zajímá důležitější problém: změnili se Moskvané uvnitř?” „Ano, to je ze všeho nejpodstatnější, maestro.”

Vzákulisí si začali vyměňovat pohledy a krčili rameny. Bengálský stál rudý jako raka Rimský smrtelně zbledl. Jako by uhodl stoupající neklid, mág uzavřel debatu slovy: „Zapovídali jsme se, drahý Fagote. Obecenstvo se začíná nudit. Předveď nám pro začátekněco jednoduchého.” Sál si ulehčeně oddechl. Fagot a kocour se rozestavili po obou stranách rampy. Fagot luskl prsty, furiantsky vykřikclass="underline" „Tři, čtyři!” Zachytil ze vzduchu sadu karet, zamíchal a poslal jakna běžícím pásu kocourovi, a ten mu je obratem vrátil. Lesklý had se vymrštil, Fagot otevřel ústa jako pískle a celou sadu, kartu za kartou, spolykal. Pakse kocour uklonil, zašoupal pravou zadní tlapou a obecenstvo ho odměnilo bouřlivým potleskem. „Třída, třída!” volali nadšeně v zákulisí. Fagot ukázal prstem do přízemí a sděliclass="underline" „Naše sada karet se v současné chvíli, vážení, nachází v sedmé řadě u občana Parčevského. Leží mezi třírublovkou a soudní obsílkou, vyzývající k urychlenému zaplacení alimentů občance Zelkovové.” Vhledišti to zašumělo, lidé vstávali a nakonec jakýsi muž, který se skutečně jmenoval Parčevský, překvapením rudý až do kořínků vlasů, vytáhl z náprsní tašky sadu karet a začal s ní bezradně mávat ve vzduchu. „Nechte si ji na památku!” zvolal Fagot. „Nadarmo jste včera u večeře neprohlásil, že nebýt pokeru, byl by pro vásživot v Moskvě nesnesitelný…” „Starý trik!” ozvalo se z galerie. „Ten chlap z přízemí patří do jejich party.” „Myslíte?” zamečet Fagot a zamžoural na galerii. „Vtom případě do ní patříte i vy, protože máte v kapse karty.” Na galerii vypuklo pozdvižení a radostný hlasoznamovaclass="underline"

„Správně! Má je tady… Počkat! To jsou peníze!”

Diváci z přízemí si divneukroutili krky. Na galerii jistý nic zlého netušící občan objevil v kapse balíček, přelepený páskou jako v bance, s nápisem „Jeden tisíc rublů”.

Sousedi na něj útočili a on jen nevěřícně trhal nehtem pásku, aby se přesvědčil, jsou-li to pravé peníze, nebo jen vykouzlené. „Namouduši, pravé ruble!” hlaholil radostně na galerii. „Zahrajte si se mnou taky takovými kartami,” požádal vesele nějaký tlouštík, který seděl uprostřed v přízemí. „Avec plaisir!” souhlasil Fagot. „Ale proč jenom s vámi? Všichni se jistě rádi zúčastní!” A zaveleclass="underline" „Prosím, dívejte se nahoru! Raz!” Najednou držel v ruce pistoli. Na „Dva” zamířil vzhůru. „Tři!” Blesk, bác! třeskla rána, a to už se od stropu snášely bílé papírky a proplétaly se mezi visutými hrazdami. Vířily, unášené do stran, zasypaly galerii, zalétly do orchestru a na scénu. Za několikvteřin zesílený déšť bankovekdopadl na křesla a diváci je lovili. Zvedly se stovky rukou, lidé zkoumali bankovky proti osvětlené scéně a zjistili, že jsou na nich příslušné nefalšované vodotisky. Ani čich nenechával nikoho na pochybách.

Byla to nenapodobitelná, lákavá vůně čerstvě natištěných peněz. Obecenstvo zachvátila radost, kterou později vystřídal údiv. Ze všech stran zaznívalo slovo „ruble”, ozývaly se výkřiky a veselý smích. Někteří diváci už prolézali uličkou a šátrali pod sedadly. Jiní stáli na křeslech a snažili se v letu zachytit neposedné, rozmarné papírky. Milicionáři se tvářili rozpačitě a artisté nenuceně vykukovali ze zákulisí. Zlóží se ozvalo: „Necháš ji! Ta je moje, letěla ke mně!” a jiný hlasodpovídaclass="underline" „Nestrkej se, nebo do tebe taky strčím!”

Vtom něco plesklo. Vzápětí se objevila v lóži milicionářská helma a kohosi vyváděli. Rozruch se šířil jako lavina a nikdo neví, jakby to všecko skončilo, kdyby Fagot jediným fouknutím nezastavil průtrž bankovek. Dva mladíci na sebe významně, čtverácky zamrkali, opustili svá místa a zamířili rovnou do bufetu. V divadle to hučelo jako v úle a všem divákům svítily žádostivě oči. Vážně, kdoví, jakby se to všechno vyvinulo, kdyby se Bengálský neodhodlal probudit z nečinnosti. Snažil se maximálně ovládnout, ze zvyku si zamnul ruce a spustil co nejhalasněji:

„Vidíte, přátelé, právě jsme byli svědky takzvané davové hypnózy. Přísně vědecký pokus, který nejlíp ze všeho dokazuje, že v magii neexistují žádná kouzla. Požádáme teď maestra Wolanda, aby nám je odhalil. Brzy poznáte, jaktyto zdánlivé bankovky zmizí stejně nečekaně, jako se objevily.” Zatleskal, ale nikdo se k němu nepřidal. Na rtech mu přitom hrál sebejistý úsměv, ale v očích se chvěla nejistota, spíš vyjadřovaly úpěnlivou prosbu. Obecenstvu se jeho řeč nelíbila. Zavládlo naprosté ticho, které přerušil kostkovaný: „Znovu jste byli svědky takzvaného lhaní,” rozlehl se po sále jeho mečivý tenor, „ty bankovky jsou pravé, občané.” „Bravo!” vyštěkl nahoře neznámý bas.

„Mimochodem, tenhle,” a Fagot ukázal na Bengálského, „už mně leze na nervy. Pořád se cpe někam, kam ho nezvou, a kazí představení. Co s ním uděláme?” „Utrhněte mu hlavu!” vykřikl kdosi krvelačně na galerii. „Cože, co to říkáte?” reagoval hbitě kostkovaný na nepřístojný návrh. „Utrhnout mu hlavu? To je nápad! Kňoure!” zvolal na kocoura. „Ein, zwei, drei! Čiň se!” Stalo se něco nevídaného. Černý kocour naježil srst a hrozivě zamňoukal. Pakse stočil do klubíčka a jako panter skočil přímo Bengálskému na prsa a odtud na hlavu. Silnými tlapami se zaryl konferenciérovi do vypelichané kštice a nenávistně vrčel. Nakonec divoce zavyl a dvěma pohyby odtrhl nešťastníkovi hlavu od mohutného krku. Dva a půl tisíce lidí v divadle vyjeklo hrůzou. Ze zpřetrhaných krčních tepen vystříkla proudem kreva zalila náprsenku i frak, bezhlavý trup nesmyslně hrábl nohou a svezl se na podlahu. V sále se ozvaly hysterické výkřiky žen.

Kocour podal hlavu Fagotovi, ten ji popadl za vlasy a ukázal obecenstvu. Hlava zoufale vykřikla na celé divadlo: „Lékaře!”

„Budeš ještě takhle nemožně žvanit?” zeptal se výhrůžně kostkovaný plačící hlavy. „Nebudu,” zachroptěla hlava.

„Proboha, netrapte ho!” zaúpěl z lóže ženský hlas, až překřičel hluk. Mág vzhlédl k lóži. „Takco, přátelé, máme mu odpustit?” vyzvídal Fagot, obrácen k obecenstvu. „Odpustit, odpustit!” žadonily nejprve ojedinělé, převážně ženské hlasy. Později se slily do jednoho jediného chóru s mužskými. „Co poroučíte, maestro?” zeptal se Fagot maskovaného.

„Nu což,” odpověděl Woland zamyšleně, „lidé jsou lidé… Mají rádi peníze, ale to bylo vždycky… Lidstvo miluje peníze, ať jsou vyrobeny z čehokoliv: z kůže, papíru, z mědi nebo ze zlata. Jsou lehkomyslní… to ano… ale i milosrdenství někdy zaklepe na jejich srdce… Jsou to obyčejní lidé… Mimochodem, připomínají své předky, jenomže je zkazil bytový problém…,” a dodal hlasitě: „Nasaďte mu hlavu zpátky na ramena.”

1 ... 25 26 27 28 29 30 31 32 33 ... 95
Перейти на страницу:
0
Сюжет
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6
  • 7
  • 8
  • 9
  • 10
0
Атмосфера
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6
  • 7
  • 8
  • 9
  • 10
0
Главный герой
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6
  • 7
  • 8
  • 9
  • 10
0
Общее впечатление
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6
  • 7
  • 8
  • 9
  • 10
Итоговая оценка: 0.0 из 10 (голосов: 0 / История оценок)