Бесплатная библиотека
Читайте книгу на сайте или телефоне
Mistr a Marketka [cs] - Читать Любимую Русскую Полную Книгу 👉 Read-E-Book.com

Mistr a Marketka [cs]

Электронная книга - «Mistr a Marketka [cs]». Краткое содержание книги:

Bulgakov začal na knize pracovat v roce 1928. První verze nesly názvy Černý mág (Черный маг), Inženýrovo kopyto (Копыто инженера), Žonglér s kopytem (Жонглер с копытом) či Veliarův syn (Сын Велиара). Rukopis byl připravován pro vydavatelství Nědra a jeho první verze byla (po zákazu hry Kabala pobožnůstkářů — Кабала святош) autorem spálena 18. března 1930. Dochoval se autorův dopis, datovaný 28. dubna 1930 a adresovaný vládě, v němž autor doslovně píše „… osobně, vlastníma rukama jsem v kamnech spálil všechny koncepty románu o ďáblovi.“ (Motiv pálení díla se objevuje i v knize samotné.)
Práci nad románem Bulgakov obnovil již v roce 1931. Ve druhé verzi se objevuje postava Markéty a Mistra a román získává definitivní název Mistr a Markétka (Мастер и Маргарита). V pořadí druhá verze byla dokončena v roce 1936. Dílo v této podobě již obsahovalo větší část zápletky i všechny důležité pasáže. V roce 1937 Bulgakov román ještě jednou zredigoval a do názvu doplnil podtitul Fantastický román. Začišťováním a slohovým pilováním textu (za pomoci své ženy) se zabýval téměř až do své smrti — poslední úpravy rukopisu jsou datovány 13. února 1940 (necelý měsíc před Bulgakovovou smrtí). Román je tak fabulačně završen. Bulgakovova žena však pokračovala v redikci románu až do roku 1941. Některé ze zbývajících a Bulgakovem i jeho ženou nepostřehnutých rozporů jsou přesto předmětem kvízových otázek znalců autorova díla (Mistr je např. v Kapitole třinácté hladce oholen, zato v Kapitole čtyřiadvacáté — dějově následující za několik hodin — má dlouhou bradku).
Cenzurovaná verze (12 % textu vynecháno, ještě větší část pozměněna) byla poprvé publikována až v roce 1966 v časopise Moskva (ročník 1966, č. 11 a ročník 1967, č. 1). Text odstraněných a upravených částí vyšel samizdatově a byl doplněn o údaje nezbytné ke kompletnímu nahrazení originální verze. V roce 1967 nakladatelství Posev (ve Frankfurtu) vydalo kompletní verzi (právě díky samizdatovým doplňkům). Rusko se prvního necenzurovaného znění dočkalo až v roce 1973, kdy v nakladatelství Chudožestvenaja Litěratura (Художественая Литература) vyšla verze opírající se o rukopisy sepsané do začátku roku 1940. Toto znění bylo považováno za kanonické až do roku 1989, kdy byla za pomoci redaktorky Lydie Janovské vydána verze respektující veškeré existující rukopisy.
1 ... 24 25 26 27 28 29 30 31 32 ... 95
Перейти на страницу:

12

ČERNÁ MAGIE A JAKBYLA ODHALENA

Pidimuž v děravé žluté buřince a s malinovým bambulovitým nosem, oblečený v kostkovaných kalhotách a lakýrkách, vyjel na scénu Varieté na obyčejném kole. Za zvuků foxtrotu opsal kruh a pakspustil vítězoslavný pokřik, až se kolo zvedlo na zadní. Pokračoval v jízdě pouze na zadním kole, pakse překulil vzhůru nohama a povedlo se mu v jízdě odšroubovat přední kolo a poslat ho za kulisy. Dál se projížděl na zadním kole a šlapal rukama. Na vysoké kovové tyči s jedním kolem a se sedlem na vrcholu vjela na scénu plnoštíhlá blondýnka v trikotu a sukni poseté stříbrnými hvězdami a začala kroužit kolem dokola. Při každém setkání na ni mrňouspřátelsky pokřikoval a nohou smekal buřinku. Nakonec se přiřítil asi osmiletý chlapec se stařeckým obličejem a začal šmejdit mezi dospělými na miniaturní dvoukolce, opatřené obrovskou automobilovou houkačkou. Parta vykouzlila několiksmyčekza zneklidňujícího víření bubnu v orchestru, dojela až na kraj scény a diváci v prvních řadách zděšeně vypískli a uhýbali, protože to vypadalo, že trojice spadne i s koly do orchestru. Vokamžiku, kdy hrozilo, že přední kola sklouznou do propasti rovnou na hlavy hudebníků, kola zastavila, cyklisté s hlasitým výkřikem „ela hop!” seskočili ze svých strojů a ukláněli se. Blondýnka přitom vysílala do obecenstva vzdušné polibky a hošíkzatroubil směšný signál na svou pronikavou houkačku. Zabouřil hromový potlesk, až se divadlo otřásalo, modrá opona postupovala z obou stran, až zakryla cyklisty, zelený světelný nápis„Východ” u dveří pohasl a v pavučině visutých hrazd pod kupolí se rozzářily bílé koule, podobné slunci.

Začala přestávka před závěrečnou částí programu. Jediný, koho ani za máknezajímaly divy cyklistické techniky rodiny Giuliových, byl Grigorij Danilovič Rimský. Seděl opuštěn ve své kanceláři, kousal se do tenkých rtů a po tváři mu občasprojela křeč. Záhadně zmizelého Lotrova následoval nečekaně Varenucha. Rimský věděl, kam měl administrátor namířeno, ale že odešel… a nevrátil se! Krčil rameny a šeptal si sám pro sebe: „Za co?!”

Divná věc: pro takenergického člověka jako Rimský bylo ze všeho nejjednodušší zavolat na příslušná místa, kam odešel Varenucha, a vypátrat, co se s ním stalo. A přece nebyl do deseti hodin večer s to se k něčemu podobnému odhodlat. Vdeset s největším sebezapřením konečně zvedl sluchátko a zjistil, že telefon je hluchý. Posílkář hlásil, že i ostatní přístroje v budově jsou porouchané. Tenhle nepříjemný, nicméně dost běžný fakt ředitele definitivně zdrtil a zároveň potěšiclass="underline" odpadla nutnost kamkolivvolat. Vokamžiku, kdy mu nad hlavou zablikalo červené světlo hlásající začátekpřestávky, vešel posílkář a oznámil, že přijel cizí umělec. Ředitel sebou neznámo proč škubl a zamračený jako nebe před bouřkou zamířil do zákulisí, aby hosta uvítal, protože v divadle nebyl nikdo, kdo by se téhle povinnosti zhostil. Do velké šatny z chodby, kde se rozdrnčely signální zvonky, pod nejrůznějšími záminkami nakukovali zvědavci. Byli tu kouzelníci v pestrých hávech a turbanech, bruslař v bílé pletené bundě, bledý, napudrovaný vypravěč a maskér. Cizí kapacita překvapila všechny nezvykle dlouhým frakem dokonalého střihu a černou škraboškou, která zakrývala polovinu obličeje. Největší údivvzbuzovali dva průvodci černého mága: dlouhán v kostkovaném obleku, s rozbitým skřipcem, a černý vypasený kocour, který vhupkal do šatny po zadních, uvelebil se jakoby nic na pohovce a mžoural na nekryté maskérské lampy. Rimský se zatvářil kysele a zle, jako vždy, když se pokoušel o úsměv, a naklonil se k nemluvnému mágovi, který seděl vedle kocoura na pohovce. K podání rukou nedošlo.

Mezitím se kostkovaný dlouhán drze představil jako mágůvasistent. Tato okolnost Rimského překvapila, a dodejme, že nepříjemně: ve smlouvě nebylo o nějakém asistentovi ani zmínky. Nuceně a suše se zeptal nečekaného pomocníka, kde má umělec potřebnou aparaturu. „Milý pane řediteli, poklade náš drahocenný,” zaskřehotal kostkovaný, „svou aparaturu nosíme pořád s sebou, tady je: Ein, zwei, drei!” dodal, zašermoval mu před očima zlodějskými prsty a hbitě vytáhl kocourovi za uchem zlaté hodinky s řetízkem, které Rimský nosil v kapsičce u vesty, pod zapnutým sakem, a řetízekměl prostrčený v knoflíkové dírce. Grigorij Danilovič se bezděčně chytil za břicho, přítomní vyjekli a maskér, který nakukoval do dveří, pochvalně hekl. „To jsou vaše hodinky? Prosím, račte,” prohodil mágůvasistent s důvěrným úsměvem a podával na špinavé dlani rozpačitému řediteli jeho majetek. „Stakovým bych si nesed do tramvaje,” zašeptal vesele vypravěč maskérovi. Kocour předvedl ještě senzačnější kousek, než byl triks hodinkami. Nečekaně seskočil z pohovky, došel na zadních k toaletnímu stolku, přední packou vytáhl zátku z karafy, nalil do sklenice vodu, napil se, znovu karafu zazátkoval a hadříkem, jaký se užívá při líčení, si utřel vousy. Tentokrát nikdo ani nehlesl, jen všichni otevřeli ústa a maskér šeptl nadšeně: „To je panečku třída.”

Vtom se ozvalo třetí poplašné zvonění a všichni se vyhrnuli ze šatny v očekávání zajímavého čísla. Brzy nato v hledišti zhasla světla, rozzářila se rampa a vrhla zábleskna spodní okraj opony, a v její osvětlené škvíře se objevil pečlivě vyholený plnoštíhlý muž s dětským úsměvem, v pomačkaném fraku a ne zrovna nejčistší košili.

Byl to konferenciér Žorž Bengálský, známý po celé Moskvě. „Taktedy, milí diváci,” spustil s kojeneckým úsměvem, „za chvilku se vám představí…,” — vtom se zarazil a pokračoval jiným tónem: „Vidím, že obecenstva před závěrečnou částí programu ještě přibylo. Sešlo se tu dnespůl města!

Onehdy potkám přítele a ptám se ho: Proč k nám nepřijdeš?

Včera u násbylo půl města. — A on povídá: Já bydlím v té druhé polovině!” Bengálský se odmlčel a čekal, že se zvedne vlna smíchu, ale nikdo se nesmál, a proto pokračovaclass="underline" „Dnesse vám představí známý zahraniční umělec monsieur Woland, který provede seanci černé magie. Samozřejmě, my všichni dobře víme,” a vševědoucně se usmál, „že černá magie ve skutečnosti neexistuje a že to je pouhá pověra. Prostě maestro Woland virtuózně ovládá techniku kouzel, jakse sami přesvědčíte v nejzajímavějším oddílu představení, kde hodlá tuto techniku odhalit. A protože my všichni jako jeden muž jsme pro techniku i pro její odhalení, požádáme pana Wolanda…” Po tomhle výlevu Bengálský sepjatýma rukama přátelsky zamával do skuliny a opona se s tichým šelestem otevřela. Příchod mága s dlouhým asistentem a kocourem, který vyšel důstojně na scénu po zadních, se obecenstvu obrovsky líbil. „Křeslo,” poroučel tiše Woland a vtom už stálo na jevišti křeslo; nikdo nevěděl, odkud se vzalo. Mág usedl. „Povězmně, milý Fagote,” otázal se kostkovaného poskoka, který se jmenoval zřejmě ještě jinaknež jen Korovjev, „Moskvané se nejspíš hodně změnili, viď?” Přitom pohlédl na ztichlé obecenstvo, překvapené křeslem, jež přiletělo ze vzduchu. „Ano, maestro,” odpověděl přidušeně Fagot-Korovjev.

„Máš pravdu. Lidé se výrazně změnili… myslím na první pohled… jako ostatně i samo město… nechci tu mluvit o módě, to je evidentní, ale objevily se ty… jakse jen… tramvaje, automobily…” „Autobusy,” napovídal úslužně Fagot.

1 ... 24 25 26 27 28 29 30 31 32 ... 95
Перейти на страницу:
0
Сюжет
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6
  • 7
  • 8
  • 9
  • 10
0
Атмосфера
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6
  • 7
  • 8
  • 9
  • 10
0
Главный герой
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6
  • 7
  • 8
  • 9
  • 10
0
Общее впечатление
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6
  • 7
  • 8
  • 9
  • 10
Итоговая оценка: 0.0 из 10 (голосов: 0 / История оценок)