Čarodějky na cestách [Witches Abroad - cs]

„Jenom uvnitř,“ bránila se Líza.

„Jenže právě to uvnitř se počítá,“ zavrtěla hlavou Bábi.

„Ale zvenku je to taky dost důležité, když dovolíš,“ obrátila se k Bábi Stařenka.

„Spousta lidí je uvnitř vlastně zvířaty. Mnoho zvířat je uvnitř vlastně lidmi,“ řekla Líza. „Tak o co jde?“

„On je žába!“

„Zvláště v noci,“ dodala Stařenka. V té chvíli ji napadlo, že manžel, který by byl celou noc mužem a celý den žábou, by mohl být skoro snesitelný. Nedostali byste od něj sice výplatní pásku, ale kolik by se ušetřilo na jídle, ošacení a ostatních věcech! Nebyla také tak docela s to vypudit z hlavy jisté soukromé dohady, které se týkaly délky jeho jazyka.

„A zabili jste barona,“ vzpamatovala se konečně Magráta.

„Myslíte si, že to byl nějaký svatoušek nebo lidumil?“ vykřikla Líza. „A mimo jiné, neprokazoval mi povinnou úctu. Když nemáte respekt, nemáte nic!“

Stařenka i Magráta se jako na povel otočily k Bábi Zlopočasné.

„Je to žába.“

„Našla jsem ho v močále,“ řekla Líza. „Bylo hned vidět, že je velmi inteligentní. A já potřebovala někoho… někoho přístupného přesvědčování. Proč by neměly mít žáby šanci? Nebyl by horší manžel než mnoho jiných. Jeden jediný princeznin polibek zpečetí celé kouzlo navěky.“

„Mnoho mužů je zvířaty,“ řekla Magráta, která si tenhle výrok někde přečetla.

„Možná, ale on je žába,“ trvala na svém Bábi.

„Podívej se na to mýma očima,“ začala Líza z jiného konce. „Všimla sis téhle země? Jsou to samé močály a mlha. Tady není ani směr. Ale já z toho místa mohu udělat velké město. Ne mokvající stoku, jako je Ankh-Morpork, ale místo, které dokonale funguje.“

„To děvče se nechce provdat za žábu.“

„Jak moc na tom bude záležet za sto let?“

„Teď na tom záleží.“

Líza rozhodila ruce. „Co tedy vlastně chceš? Záleží jen na tobě. Buď já…, nebo ta žena v močálech. Světlo, nebo temnota. Sluneční svit, nebo mlha. Temnota, nebo šťastný konec.“

„On je žába a ty jsi zabila starého barona,“ odpověděla Bábi.

„Ty bys udělala to samé,“ řekla Líza.

„Ne,“ zavrtěla hlavou Bábi. „Myslela bych si možná totéž, ale neudělala bych to.“

„A jaký je v tom tam hluboko uvnitř rozdíl?“

„To chceš říct, že to opravdu nevíš?“

Líza se zasmála.

„Podívej se na vás tři,“ ušklíbla se. „Překypujete nesmyslnými dobrými úmysly. Panna, matka a stařena.“

„Komu říkáš panna?“ rozčílila se Stařenka Oggová.

„Komu říkáte matka?“ vypískla Magráta.

Bábi Zlopočasná se zamračila jako člověk, který zjistil, že zbývá jen jediné stéblo a všichni ostatní už si vytáhli ta delší.

„Takže co teď s vámi?“ pokračovala Líza. „Opravdu nerada zabíjím lidi, když to není nezbytně nutné, ale nemohu dovolit, abyste mi tady pobíhaly kolem a dělaly takové hlouposti…“

Významně si prohlédla nehty na rukou.

„Myslím, že bude nejlepší, když vás alespoň do chvíle, než to všechno skončí, uklidím na nějaké bezpečné místo. A pak… uhodly byste, co udělám pak?

Budu čekat, že uprchnete. Koneckonců, vždyť já jsem ta hodná.“