Čarodějky na cestách [Witches Abroad - cs]

„Je to ještě horší, než si myslíš,“ mračila se Bábi. „Ony tam chodí v lidské podobě a myslí si, že jsou hadi.“

„No dobrá, tak nebo tak. Ani ty jsi nikdy neudělala něco takového. To nejhorší, co jsi kdy provedla, bylo, že jsi lidem tak trochu popletla představu o tom, co vlastně jsou.“

„To je tím,“ odpověděla jí Bábi trpce, „že já jsem ta hodná.“

Magráta se otřásla.

„Takže co, pokusíme se ji dostat ven?“

„Ještě ne. Počkáme, až na to bude ten nejvhodnější čas,“ zavrtěla Bábi hlavou. „Slyšíš mě, Magráto Česneková?“

„Ano, Bábi.“

„Musíme si někde v klidu sednout a promluvit si,“ sdělila jí Bábi. „O.příbězích.“

„A co je s příběhy?“ nechápala Magráta.

„Líza je používá,“ poučovala ji Bábi. „Copak to nevidíš? Je to přece cítit v celé téhle zemi. Všechny ty příběhy, pohádky, známé děje se stahují sem, protože cítí, že tady najdou cestu ven. Ona je sytí podívej, ona chce, aby si mladá Eliška vzala prince nejen kvůli politice a tak dále. To je jen jakési… vysvětlení. Není to ovšem důvod. Ona chce, aby si to děvče vzalo prince, protože to vyžaduje příběh.“

„A co z toho má ona?“ zeptala se Stařenka.

„Ve středu většiny těch příběhů se pohybuje kmotřička sudička nebo zlá čarodějka… pamatuješ? To je to místo, kde do příběhu vstupuje Líza jako… jako…“ Bábi se odmlčela a pokoušela se najít ten správný výraz. „Pamatujete si, jak před nějakým Časem přijela do Lancre taková ta věc, co si říkala cirkus?“

„Vzpomínám si,“ přikývla Stařenka. „Ty holky v blýskavých kalhotách a ti chlápci, co si polévali kalhoty vápnem. Akorát jsem nikdy neviděla slona. Říkali, že tam budou mít i slony, a žádní tam nebyli. Jenže na plakátech slony měli. Utratila jsem celé dva šesťáky a v celém tom jejich prom… prg… pogromu nebyl jediný si —“

„Dobře, dobře, ale já se vám tady snažím říct,“ pokračovala Bábi, jak spěchaly ulicemi, „že tam byl uprostřed takový mužský v černém, vzpomínáte si? Měl knírek a velký klobouk!“

„Ten? Ale ten tam vlastně nedělal skoro vůbec nic,“ přikývla Stařenka. „Stál jen tak uprostřed toho stanu, občas zapráskal bičem a všechna ta čísla se točila kolem.“

„A to je právě to, proč tam byl ze všech nejdůležitější,“ řekla Bábi. „Právě všechny ty věci, které se točily kolem, z něj udělaly toho nejdůležitějšího.“

„A čím vlastně krmí Líza ty příběhy?“ zeptala se Magráta.

„Lidmi,“ zněla stručná odpověď. Bábi se zamračila. „Příběhy!“ řekla. „Tak na to se ještě podíváme…“