Planeta tří sluncí [Иллюстрации Zdeněk Burian]

„Před námi leží nějaký člověk. Je asi mrtvý, cítíte ten sladký zápach?“

„Je to Gruber,“ zvolal Navrátil, když se k mrtvole přiblížili.

„Jak se sem dostal? Kdo ho zabil…? Na celém těle nemá jediné stopy po zranění,“ těžce vyrážel Watson, když si mrtvolu prohlédl.

„Byl zabit elektrickým proudem, podívejte se, jak je křečovitě zkroucený,“ zašeptal Madarász.

Všichni tři se polekaně rozhlédli po stěnách chodby.

„Dál ani krok bez přístrojů. A Grubera musíme pochovat,“ rozhodl Navrátil po krátké úvaze.

Mrtvolu vynesli na nádvoří, kde ji ještě jednou důkladně prohlédli.

Madarászova domněnka se potvrdila. Gruber byl zabit elektrickým proudem. Díky stejnoměrné a poměrně nízké teplotě vzduchu v chodbě proces rozkladu probíhal velmi pomalu.

Zločinci, kteří byli schováni na protějším břehu Nové Volhy v pralese, sledovali prostinký pohřeb s hrůzou v očích.

Vědci postáli chvíli mlčky nad hrobem zrádce lidstva, a pak se vrátili na nádvoří k helikoptéře.

„Nejlépe bude, když si osadu Kvarťanů prohlédneme ve skafandrech. Ochrání nás před nejrůznějšími druhy záření a také před smrtí elektrickým proudem. A zároveň můžeme být neustále v radiovém spojení. Budovu s konstrukcemi prozkoumám sám, abychom se nevydávali nebezpečí všichni. Vy se zatím rozhlédněte po osadě…“ Navrátilův návrh byl schválen.

Vědci se rozešli.

Severson se sluchátky na uších napjatě očekával první zprávy.

„Podařilo se nám vniknout do jednoho z jehlanů,“ ozval se konečně Madarászův hlas. „Budova není bez oken, jak jsme se původně domnívali. V několika místech propouští stěna všechny ultrafialové a infračervené paprsky. Z toho usuzujeme, že její obyvatelé tyto paprsky vidí pouhýma očima, že jejich zrakový orgán je docela jinak vyzbrojen než naše oko. Místnosti jsou bez nábytku a zdá se, že zde již dlouho nikdo nebydlel…“

„Zde Navrátil… Je to úžasné. Budova s konstrukcemi je vlastně velmi výkonná atomová elektrárna. Dosud se mi nepodařilo zjistit, na jakém principu pracuje. Pouze jsem zjistil, že pomocí sluneční energie je do budovy čerpána voda a rozkládána na vodík a kyslík. Oba plyny jsou vháněny do atomového kotle uprostřed kulovitého prostoru. Záhadou je, proč prostor kolem kotle postrádá zemskou gravitaci…

Teď jsem právě objevil vysokofrekvenční proudy, které vysílá kotel několika směry na zachycovače umístěné na stěnách. Jeden z těchto proudů určitě usmrtil Grubera, neboť v prostoru mezi kotlem a stěnou volně pluje jeho svítilna. Pravděpodobně do prostoru upadl. Jak se však dostal zpět do chodby, to nevím. Asi ho tam uložili Kvarťané. Poněvadž asi odcházeli právě na nějakou výpravu, nechali ho tam ležet.“

„Jak vysoký výkon má elektrárna?“ zeptal se Severson.

„O mnoho vyšší, než může změřit můj elektroměr — a ten, jak víte — změří maximálně 600.000 kilowatt. Vím, kam míříte a máte pravdu. Tato elektrárna může dát energii nejméně třem atomovým ocelárnám…“

„Zde Watson. Objevil jsem budovu s podivným zařízením. Není tu živého tvora, zato plno přehledných modelů zvířat a okřídlených primitivních Kvarťanů. Připadám si tu jako v museu. Uprostřed je velký plastický globus Kvarty. Je vypracován velmi pečlivě. Také tato osada je na něm vyznačena plasticky.

Zde — u Dantova moře — je nějaký pomníček v podobě lilie. V těch místech se asi nalézá další osada inteligentních Kvarťanů…“

K večeru se opět všichni sešli u helikoptéry. Konečný výsledek prohlídky byl jednoznačný: osada je v těchto dnech opuštěna. Kvarťané pobývají právě v druhé osadě u Dantova moře. Atomová elektrárna pracuje automaticky, přísun paliva se děje pomocí sluneční energie. Velké koule na jehlanech jsou vysílače energie…

„Tisíc planet kolem Síria a všechny obydlené, máme my to z pekla štěstí,“ to byla první Fratevova slova po úrazu, když se dověděl o objevení atomové elektrárny v záhadné osadě.

„Atomovou elektrárnu nemůžeme použít dřív, než si vyžádáme svolení od Kvarťanů,“ upozorňoval Navrátil. „Hned zítra se za nimi vypravíme k Dantovu moři…“