Planeta tří sluncí [Иллюстрации Zdeněk Burian]

Vědci dlouho přemýšleli, jak tuto zdlouhavou cestu zkrátit. Teprve atomová energie jim pomohla vyrábět ocel a další kovy přímo z rudy a hned odlévat do potřebných tvarů. Proto také celá ocelárna, kterou si vědci budovali na Prostřeném stole, sestávala pouze z jediné atomové pece a z plošiny pro odlévání do forem…

Seversona vytrhl ze vzpomínek šramot, ozývající se někde za atomovou pecí. Rychle odjistil samopal a opatrně se plížil k podezřelému místu. Když se přiblížil k bednám s přístroji, šramot náhle utichl. Muž se zastavil a napjatě naslouchal.

Po několika minutách se šramot ozval znovu. Na jedné z beden se nadzvedlo víko a hned zase přiklaplo. Severson vyčkával. Když se dlouho nic nepohnulo, pomalu víko odsunul. V otvoru se objevila ustrašená tvář mladého okřídleného Kvarťana. Vykulenýma dobráckýma očkama upřeně hleděl na Seversona. V levé ruce křečovitě svíral cívku s lesklým drátem a po celém těle se třásl strachy.

„Vida ho, zloděje, sám se lapil do pasti,“ rozesmál se Severson. „Co tu pohledáváte, příteli?“

Kvarťan vyrazil ze sebe bolestné huííí a přikrčil se ke stěně bedny. Pak natáhl ruku a cívku podal Seversonovi.

„No proto — a kde máš ty šálky, co jsi nám vzal z letadla? Nu — neboj se, máš volnost, můžeš se vrátit domů.“ Severson odstoupil od bedny, ale Kvarťan se ani nepohnul. Vyjevenýma očima neustále sledoval strážce ocelárny.

„Jak chceš, počkám, až se vzpamatuješ,“ usmál se shovívavě Severson. Popošel ještě několik kroků a sedl si. Po půl hodině se Kvarťan poněkud osmělil. Vyškrabal se z bedny a rovněž si sedl.

„Kššš — běž přece domů,“ vykřikl Severson, když se tvor stále nehýbal. Kvarťan sebou trhl, pozvedl paže s blanitými křídly, ale ihned je zase složil do klína.

— Bojí se mne, — pomyslil si Severson. Zvedl se a zamířil k obytné budově. Když se ohlédl, ustrnul údivem. Kvarťan se belhal za ním…

„Nějak se ti u nás zalíbilo. Nebo máš ještě něco za lubem?“

„Huííí — keiííí,“ odpověděl Kvarťan, jako by porozuměl. Přiblížil se až k Seversonovi a sedl si na bobek.

„Nemáš hlad?“ zeptal se ho muž dobromyslně. Vytáhl z kapsy sáček s bonbony a podal ho nezvyklému společníkovi. Kvarťan ochotně dárek přijal. Chvíli si ho pozorně prohlížel se všech stran. Po několika pokusech se mu podařilo sáček roztrhnout. Bonbony, které se vysypaly na zem, hbitě posbíral a nacpal si je do úst. Podle zářících oči a radostného hopsání se dalo soudit, že mu pozemská potrava zachutnala.

Večer, když se vědci vrátili z výpravy, Severson s Kvarťanem byli již nejlepšími kamarády.

„Dovolte, abych vám představil mého přítele Xaveria, požádal nás o asyl,“ smál se Severson, když spatřil užaslé obličeje vědců, kteří vystupovali z letadla. „Na krok se ode mne nehne, asi mu bylo v pralesích smutno.“

„Nebo mu obydlí i s jeho rodiči zničila sopka,“ mínila Alena Svozilová, která první projevila radost z nového společníka. „Je to šťastná náhoda. Lépe poznáme život Kvarťanů a možná ho také něčemu přiučíme. Obličej má docela inteligentní…“

„A jaký byl lov?“ obrátil se Severson k Navrátilovi.

„Nad očekávání skvělý. Kvartanie je dokonalá zásobárna rud všeho druhu. Získali jsme tak bohaté zásoby, že bychom mohli přestavět polovinu Paprsku.“

„Trošku přeháníte,“ smála se Molodinová. „Zřejmě jste se nakazil od Frateva.“

„Já že přeháním?“ zubil se Fratev. „Ať mi narostou křídla jako tuhle malému Xaveriovi, jestli jsem někdy slovem přehnal…“

Kvarťan těkal očima s vědce na vědce a ustrašeně se krčil při zemi…