Бесплатная библиотека
Читайте книгу на сайте или телефоне
READ-E-BOOK » Научная фантастика » Planeta tří sluncí [Иллюстрации Zdeněk Burian]
Planeta tří sluncí [Иллюстрации Zdeněk Burian] - Читать Любимую Русскую Полную Книгу 👉 Read-E-Book.com

Planeta tří sluncí [Иллюстрации Zdeněk Burian]

Электронная книга - «Planeta tří sluncí [Иллюстрации Zdeněk Burian]». Краткое содержание книги:

Děj románu se odehrává v budoucnosti, v době, kdy lidstvo je již zbaveno imperialistů, a tím i nebezpečí ničivých válek. Všechny tvůrčí síly vědců a techniků slouží zájmům člověka. Věda slaví triumfy v gigantickém boji s přírodou. Dávný sen lidstva — ovládnutí vesmíru — stává se skutečností, zásluhou mírového využití atomové energie…
Shrnutí děje předchozího románu „Signály z vesmíru“
Světová akademie věd — vrcholná vědecká instituce, o které snil už Purkyně, náš velký vědec — organisuje vědeckou výpravu na prozkoumání sousedních slunečních soustav. Za spolupráce vědců všech národností je postaveno obrovské mezihvězdné letadlo „Paprsek“, poháněné atomovou energií. V letadle je dokonalá atomová elektrárna, chemické laboratoře, observatoř (hvězdárna), společenská místnost, kabiny pro vědce a prostorná skladiště pohonných hmot. Poněvadž by tak velké letadlo (je dlouhé téměř kilometr) neunesla na naši Zemi žádná konstrukce, postaví ho vědci na Měsíci, který má šestkrát menší gravitaci (přitažlivost), než naše planeta. Tím usnadní i start letadla, neboť na Měsíci — jak známo — není vzduch ani žádná jiná atmosféra, která je pro raketová letadla vážnou překážkou.
Cílem průzkumného letu je souhvězdí Centaura (užívá se také název ‚Kentaura‘) ve kterém je trojhvězda, složená z tří sluncí: dvě z nich — Alfa Centauri A a Alfa Centauri B — se otáčejí vzájemně kolem sebe, a Proxima Centauri, nám nejbližší slunce (proxima = nejbližší) se otáčí kolem obou. (Viz mapu na předchozí dvoustraně.) Doba oběhu trvá ovšem několik tisíc let.
Jak dlouhou cestu musí letadlo Paprsek překonat, ukazuje vzdálenost k nejbližší hvězdě Proximě Centauri. Světelný paprsek letí z Proximy na naší Zemí čtyři a jednu třetinu roku. Z Alfy Centauri A a B o čtrnáct dní déle. Mezihvězdné letadlo letí — díky atomové energii — poloviční rychlostí světla. (Rychlost světla je přibližně 300.000 km za vteřinu.)
Pokrokoví vědci předpokládají, že naše sluneční soustava (systém planet, které obíhají kolem Slunce a nevydávají vlastní světlo) není ve vesmíru výjimkou, jak se dříve tvrdilo, ale zjevem celkem běžným. V poslední době to potvrdila astronomická pozorování. U Proximy Centauri byla totiž objevena temna tělesa, která Jsou pravděpodobně planetami — oběžnicemi. Vědecká výprava si skutečně u sousedních slunci ověří, se tato domněnka je správná. Jak u Proximy, tak u Alfy Centauri A i B objeví systémy planet, podobné naší sluneční soustavě. Zjistí, že kolem největšího slunce s trojhvězdí (Alfa Centauri A, která je náhodou hvězdou velmi podobnou našemu Slunci) obíhá osm planet. Dají jim latinská jména. Nakonec přistanou na planetě Kvartě, která má podobné životní podmínky jako naše Země. Je sice menší, ale poněvadž má stejnou hmotu, má také stejnou přitažlivost…
…O tom a mnohém dalším se však již dočtete v následujících kapitolách…
1 ... 38 39 40 41 42 43 44 45 46 ... 53
Перейти на страницу:

Těsně u nejvyššího jehlanu se zastavili. McHardy opatrně sáhl na jeho stěnu, jako by zkoušel, z jakého materiálu je postaven.

„Vypadá to na beton, ale beton to není,“ uvažoval nahlas.

„Škoda, že tu nemáme všechny potřebné přístroje — to bychom se jinak podívali těm záhadám na zub,“ povzdychl si Kraus, který všemi silami přemáhal únavu z rozrušené probdělé noci.

„Pozvi si tedy na to Navrátila, Molodinovou a Svozilovou,“ ušklíbl se McHardy. „Oni ti už všechny ty záhady důkladně rozluští. Prohlédněme si raději tu stavbu se všech stran, snad nějaký vchod objevíme…“

„Měl jsi pravdu,“ zvolal Gruber, který šel stále první. „Tato koule se určitě pohybuje,“ ukázal na velkou polokouli, která vyčnívala těsně nad zemí z šikmé stěny.

Opřeli se o ní všichni tři, ale marně. Nehnula se ani o milimetr. Pokoušeli se tedy otočit ji kolem osy. Rovněž bez výsledku.

„Rozstřílíme ji — a basta,“ navrhoval Gruber. Návrh byl rázně zamítnut, stejně jako návrh McHardyho, aby vyrušili Kvarťany z klidu voláním.

Kraus objevil konečně ve zdi malý reliéf, sestávající ze tří polokoulí, které vytvářely pravidelný trojúhelník. Při pozornější prohlídce zjistil, že polokoule jsou z jiného materiálu, než základní deska reliéfu.

„Sláva, zámek pokladny už máme,“ zaradoval se. „Teď už jen heslo — a nedobytnou pokladnu otevřeme.“ Stálo to sice hodně námahy a přemýšlení, ale nakonec se Krausova domněnka potvrdila. Po mnoha pokusech se konečně uprchlíkům podařilo heslo skrytého mechanismu objevit. Sotva stlačili tři drobounké polokoule těsně k sobě, velká koule ve stěně jehlanu se začala pomalu otáčet. Když se natočila stranou, ve které byl široký kruhový otvor, opět se zastavila.

Uprchlíci zatajili dech a ve strachu očekávali, co se bude dít dál. Každá minuta se jim zdála věčností.

Otvor bez nejmenší známky života znuděně zíval do dlážděného nádvoří.

„Ejhle — vchod, jdeme dovnitř,“ vzpamatoval se konečně Gruber.

McHardy nervosně povytáhl bradu a zacukal rameny:

„Máš pravdu — jaképak čekání. Ale ty tam první nesmíš, máš příliš nakoupeno.“ Odstrčil Grubera a aniž čekal na odpověď, vlezl do otvoru a po břiše se vtáhl dovnitř.

Kraus s Gruberem se sklonili k otvoru a napjatě naslouchali. Šramot brzy utichl a v nitru záhadné stavby se rozhostilo strašidelné ticho.

Grubera dlouhé čekání znervosňovalo.

„Jdu za ním. Jestli mu něco udělali, tak uvidí, zač je toho loket, řekl výhružně a zakymácel se.

„Nikam nepůjdeš,“ utrhl se Kraus. „Zůstaneš tu na stráži, podívám se tam sám. A nedělej tu žádné hlouposti. Máš ještě banány?“

Gruber zavrtěl hlavou a pohodlně se opřel o stěnu stavby. Kraus se na něho ještě jednou přísně podíval — a opatrně se vsoukal do otvoru. Brzy se dostal do širší chodby, ve které mohl postupovat vpřed vkleče.

Chodba vyústila v prostorné hale, ozářené matným světlem. Opatrně nahlédl dovnitř. Úlekem vykřikl a celé tělo mu roztřásla zimnice. Přímo proti němu stál obrovský ještěr s dlouhým, na stranu stočeným krkem. Uprostřed jeho protáhlého těla světélkovala kostra, jasně viditelná přes průhledné svaly.

Krausův vytřeštěný zrak mimoděk sjel k nohám netvora. Byly upevněny na vysokém podstavci… Polekaný muž se rychle vzpamatoval. Dokonce se usmáclass="underline"

— Jsem bloud, bojím se figurín v panoptiku…

Nesměle vstoupil do haly a rozhlédl se. Celá byla vyplněna neméně fantastickými tvory. Vyvolávali tak skličující dojem, že vetřelce opět brzy opustila odvaha.

„McHardy,“ zašeptal do neznámých prostor.

Žádná odpověď.

„McHardy, kde jsi?“ opakoval stísněným hlasem hlasitěji.

Opět mlčení. Položil ukazováček na spoušť samopalu a nejistým krokem obešel ještěra.

Uprostřed haly visela nad podlahou obrovská koule s plasticky vyznačenými pevninami na hladkém podkladě, naznačujícím moře.

V pološeru za velkým globem číhalo nové překvapení: průhledné modely Kvarťanů s netopýřími křídly, s kterými se setkala výprava v Údolí světel.

„To všechno ještě nic není,“ ozvalo se najednou těsně za Krausovými zády. „Nelekej se, to jsem já,“ zasmál se McHardy a vzal přítele za ruku. „Pojď se podívat do vedlejší místnosti. Buď uvidíš totéž co já, nebo jsem dostal delirium tremens…“

Sotva prošli kruhovým otvorem, McHardy ukázal mlčky nahoru. Vysoko nad hlavou vetřelců se rozkládala velká polokoule, která stejně jako v planetáriu zářila tisíci drobnými hvězdami. Uprostřed polokoule však bylo něco, co zrak lidský dosud nespatřiclass="underline" ve volném prostoru se pomalu otáčela kolem sebe dvě malá slunce — a kolem nich ještě pomaleji obíhalo malinké, červeně zářící.

„Živý model trojhvězdy Centaura,“ vydechl překvapený Kraus. „Modely sluncí nejsou na ničem zavěšeny,“ dodal ohromen.

„To ještě nic není — podívej se pozorněji: kolem sluncí obíhají planety. Vidíš, jak rychle krouží? A také plují volně ve vzduchu. Jak je to možné? Jaký mechanismus je pohání, když nejsou s okolím nijak spojeny?“

Kraus sebou najednou trhclass="underline"

„Vraťme se, bojím se, aby Gruber něco venku neprovedl. Možná, že se už setkal s majiteli těchto staveb…“

Gruber již u vchodu do jehlanu nestál. Marně ho hledali po celém nádvoří i v mezerách mezi stavbami. Teprve u velké polokoule s konstrukcemi objevili několik pohozených slupek z omamných plodů.

„Je zle,“ řekl zoufale Kraus. „Hle — někdo ho vtáhl dovnitř,“ pohodil hlavou směrem k podobnému vchodu, který objevili u největšího jehlanu.

Po krátkém váhání se rozhodli, že ho půjdou hledat. Vchod do prostorné stavby s pokroucenými konstrukcemi byl daleko širší, než do jehlanu, takže mohli postupovat vpřed napřímeni. V několika místech protínalo chodbu potrubí, vycházející odněkud z hlubin země. Čím hlouběji pronikali do nitra záhadné stavby, tím silněji je ovládal pocit, že ztrácejí půdu pod nohama. Na konci chodby, uzavřené nízkým zábradlím, si najednou uvědomili, že pozbyli jakoukoliv váhu, že zemská gravitace na ně nepůsobí, stejně jako v mezihvězdném letadle. Křečovitě se přidrželi zábradlí a kužele reflektorů zamířili do prostoru před sebou. Ze tmy vystoupila před nimi rozlehlá jeskyně kulovitého tvaru. V jejím středu byla několika konstrukcemi upevněna koule z lesklého namodralého kovu. Paprskovitě se do ní sbíhalo několik trub.

Kraus se naklonil přes zábradlí, aby si mohl lépe prohlédnout celý kulovitý prostor, ale hned polekaně ucukl zpět.

„Nějaký tvor pluje přímo k nám,“ zašeptal sotva slyšitelně a rychle se obrátil k východu.

„Je to Gruber, neboj se.“

Za chvíli se skutečně před ústím chodby objevil plovoucí muž. Ke svým kolegům byl obrácen zády, jako by je dosud nespatřil. Kraus na něho zavolal, ale Gruber se ani nepohnul. Netečně pokračoval dál ve své podivné plavbě podél stěny jeskyně.

Uprchlíci ho sledovali jako přízrak.

„Možná, že je omráčen, musíme ho nějak zachránit.“ šeptal Kraus. „Počkej zde, skočím k řece pro lano…

„Nikam nechoď, je to zbytečné, vrátí se nám zase na dosah. Podívej se, obíhá kolem středu jeskyně jako oběžnice…“

Krausovi z chladnokrevného příměru přeběhl po zádech mráz.

Konečně se Gruberovo tělo přiblížilo opět k uprchlíkům. McHardy vtáhl nešťastníka do chodby a posvítil mu do obličeje.

1 ... 38 39 40 41 42 43 44 45 46 ... 53
Перейти на страницу:
0
Сюжет
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6
  • 7
  • 8
  • 9
  • 10
0
Атмосфера
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6
  • 7
  • 8
  • 9
  • 10
0
Главный герой
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6
  • 7
  • 8
  • 9
  • 10
0
Общее впечатление
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6
  • 7
  • 8
  • 9
  • 10
Итоговая оценка: 0.0 из 10 (голосов: 0 / История оценок)