Velký let [Wings - cs]

Na počátku, vyprávěla Křoví, nebylo nic než zem. NASA viděl prázdnotu nad zemí a rozhodl se zaplnit ji oblohou. Vybudoval si sídlo uprostřed světa a vysílal vzhůru věže plné mraků. Občas také mrakové věže převážely hvězdy, protože v noci poté, co se jedna z věží vznesla, nomové někdy pozorovali, že se po nebi pohybují nové hvězdy.

Půdu kolem mrakových věží měl NASA za zvláštní území. Bylo tam víc zvířat a méně lidí. Pro nomy to bylo náramně dobré místo. Někteří z nich věřili, že NASA to všechno tak uspořádal právě z toho důvodu.

Křoví se opřela.

„A ona tomu věří?“ zeptal se Masklin. Díval se přes mýtinku tam, kde se Gurder hádal s Drdůlkem. Nemohli si rozumět, ale přesto se hádali.

Věc překládala.

Křoví se rozesmála.

„Říká, že dny přicházejí a odcházejí, kdo má zapotřebí v něco věřit? Ona se dívá vlastníma očima, jak se věci dějí, a tohle je to, co ví, že se děje. Víra je úžasná věc pro ty, kteří ji potřebují, říká. Ale ona ví, že tohle místo patří NASA, protože jeho jméno je na nápisech.“

Angalo se zašklebil. Byl tak rozčilený, že mu bylo málem do pláče.

„Bydlí rovnou vedle místa, odkud odlétají tryskáče, a myslí si, že je to nějaký čarodějný hrad!“ rozčilil se.

„A není?“ řekl si Masklin sám pro sebe. „Nakonec, není to o nic divnější než si myslet, že Obchoďák je celý svět. Věci, jakým způsobem pozorují start letadel? Jsou hrozně daleko.“

„Nejsou tak daleko. Dvacet osm kilometrů není vůbec daleko, říká. Prý se tam mohou dostat za hodinku a něco.“

Křoví pokývala hlavou nad jejich údivem a pak beze slova vstala a odkráčela do podrostu. Pokynula nomům, aby ji následovali. Půl tuctu Floriďanů se táhlo za svou vůdkyní v útvaru V, na jehož hrotu kráčela ona.

Po několika metrech se zeleň znovu otevřela u malého rybníčku.

Nomové byli zvyklí na velké množství vody. U letiště byly nádrže. Dokonce byli zvyklí na kachny. Ale stvoření, která k nim radostně pádlovala, byla o moc větší než kachny. Kromě toho kachny, podobně jako mnoho jiných živočichů, rozeznávaly v nomech tvar, i když ne rozměry, lidí a držely se od nich v bezpečné vzdálenosti. Nehnaly se k nim, jako by pouhý pohled na lidi byl zlatým hřebem celého dne.

Některá z těchto stvoření skoro vzlétala samou touhou přiblížit se k nomům.

Masklin se automaticky ohlédl po nějaké zbrani. Křoví ho popadla za paži, zavrtěla hlavou a pronesla pár slov.