Velký let [Wings - cs]

Pravidelné jídlo, to byl problém. Na to si on nikdy nezvykl. Když bydlel Venku, ještě před Obchoďákem, býval zvyklý celé dny hladovět, a potom, když se jídlo naskytlo, cpát se, až se upatlal od hlavy k patě. Ale nomové z Obchoďáku očekávali něco k jídlu několikrát za hodinu. Nomové z Obchoďáku se cpali v jednom kuse. Stačilo, aby nedostali párkrát najíst, a začali si stěžovat.

„Myslím, že bych se tam mohl dostat,“ řekl.

„Ano. Ano,“ koktal Gurder.

„Ale je to správné, sníst Vnuku Richardovi jeho sendvič?“ dodal Masklin.

Gurder vytřeštil oči. Zamrkal.

„To je důležitá teologická otázka,“ zamumlal. „Ale já mám moc velký hlad na to, abych ji promýšlel, takže ho napřed snězme, a když se potom ukáže, že to nebylo správné, slibuji, že mi to bude velice líto.“

„Člověk říká, že konec je už blízko a že opona padá,“ překládala Věc. „To může být závěs u sprchy.“

Masklin se vytáhl po drátě na stůl, cítil se ze všech stran nekrytý.

Floriďané měli na sendviče viditelně odlišný názor. Tam v Tržnici v Obchoďáku se sendviče prodávaly. To slovo znamenalo něco tenkého mezi dvěma krajíčky zvlhlého chleba. Floridské sendviče naopak zaplňovaly celý tác a pokud tam nějaký chléb byl, skrýval se hluboko v džungli řeřichy a salátu.

Pohlédl dolů.

„Chvátej!“ zasyčel Angalo. „Voda se zase zastavila!“

Masklin odhrnul nános zeleně, popadl sendvič, dovlekl ho k okraji tácu a shodil na podlahu.

Dveře sprchy se otevřely.

„Dělej! Dělej!“ ječel Angalo.

Ze sprchy vyšel Vnuk Richard. Udělal pár kroků a zastavil se.

Díval se na Masklina.

Masklin se díval na něj.