Velký let [Wings - cs]

Masklin opatrně sklouzl po staré krabici od hamburgerů.

Prohlížel si lidi. Stovky a stovky lidí. Začalo mu svítat, že dostat se do letadla není jako ukrást náklaďák.

Angalo a Gurder se uhnízdili hluboko v odpadcích a zasmušile pojídali zbytky studeného, zvlhlého pomfritu.

Tohle nás všechny zaskočilo jako zemětřesení, pomyslel si Masklin.

Chci říct, vezměte si například Gurdera. Tam v Obchoďáku byl Opatem. Věřil, že bří Arnoldové pro nomy stvořil Obchoďák. A pořád si myslí, že někde je nějaký takový bří Arnoldové, který na nás shlíží, jelikož jsme důležití. A teď jsme tady venku a všechno, co jsme objevili, je, že nejsme vůbec důležití…

A potom Angalo. V bří Arnoldové nevěří, ale líbí se mu pomyšlení, že bří Arnoldové existuje jenom proto, aby v něj sám mohl dál nevěřit.

A nakonec já.

Nikdy jsem si nepomyslel, že to bude takhle těžké.

Myslel jsem si, že letadla jsou jenom náklaďáky s křídly a s menším počtem kol.

Je tady víc lidí, než jsem kdy viděl. Jak můžeme na takovémhle místě najít Vnuka Richarda, 39?

Doufám, že mi hodlají nechat kousek toho pomfritu…

Angalo vzhlédl.

„Viděls ho?“ zeptal se ironicky.

Masklin pokrčil rameny. „Spousta lidí má plnovous,“ zabručel. „Přijdou mi všichni stejní.“

„Říkal jsem ti to,“ sykl Angalo. „Slepou vírou nic nezmůžeš.“ Vrhl na Gurdera zlý pohled.

„Už možná odletěl,“ nadhodil Masklin. „Mohl projít rovnou kolem mne.“

„Tak se vraťme,“ navrhl Angalo. „Budou nás postrádat. Projevili jsme snahu, prohledali jsme letiště, tucetkrát nás málem rozšlápli. Tak se teď zase vraťme do normálního světa.“

„Co ty myslíš, Gurdere?“ zeptal se Masklin.

Opat se na něj dlouze zoufale zahleděl.

„Já nevím,“ řekl. „Já vážně nevím. Doufal jsem…“

Hlas mu poklesl. Vypadal tak sklíčeně, že i Angalo mu poklepal na rameno.

„Neber si to tolik,“ řekl. „Přece jsi si vážně nemyslel, že jakýsi Vnuk Richard, 39, slétne střemhlav z nebe a dopraví nás na Floridu, viď? Koukej, podnikli jsme pokus. Nevyšlo to. Tak pojďme domů.“