Shannarovo dědictví

Morganovi se při té představě sevřelo hrdlo. „Co se děje, Padishare?“ zeptal se tiše.

„Až ti to dojde, určitě mi dej vědět, horale. Do té doby mám i horší zprávu. Předtuchy mě nikdy nezklamou. Ani ne dvě míle odtud je armáda Federace. Celá posádka z Tyrsisu, pokud to není pravda, ať mě vlastní matka vydědí.“ Tvrdá tvář se mu ironicky stáhla. „Jdou si pro nás, kamaráde. Postupují přímo k Výběžku. Zjistili, kde jsme. Předpokládám, že oba víme jak se to mohlo stát. Nemýlím se?“

Morgana jeho slova omráčila. „Kdo?“ Stěží to slovo vydechl.

Padishar pokrčil rameny a pousmál se. „Skutečně na tom teď záleží?“ Ohlédl se přes rameno. „Je čas přerušit jednání s trolly. Nelíbí se mi, že budu muset říci Axhindovi a jeho lidem co se stalo, ale nebudu jim to tajit. Na jejich místě bych se ztratil rychleji než zajíc v díře.“

Trollové měli jiný názor. Schůzka skončila a Axhind se svými lidmi nevypadali, že chtějí odejít. Namísto toho požádali o vrácení svých zbraní, působivé sbírky seker a velkých mečů. Když je dostali, posadili se a uvolněně začali brousit ostří. Zdálo se, že se připravují k boji.

Morgan odešel najít trpaslíky. Tábořili u odloučené skupinky jedlí na druhé straně úpatí útesu, kde ze země vystupovala skála tvořící přirozený úkryt před nepřízní počasí. Steff ho smutně pozdravil. Teel nehybně seděla. Ačkoliv se jí napjatě třpytily oči, její tvář pod maskou neprozrazovala sebemenší pohnutí. Vypadala silnější, temné vlasy měla stažené dozadu. Pevně stiskla Morganovi ruku. Krátce s ní promluvil, ale nedostal téměř žádnou odpověď. Morgan jim vypověděl zprávu o Hirehoneovi a blížící se armádě Federace. Steff klidně přikývl; Teel setrvala ve své nehybnosti. Když Morgan odcházel, neměl z nich dobrý pocit.

Armáda Federace dorazila se soumrakem. Rozptýlila se v lesích přímo pod útesy Výběžku a s mravenčí pílí začala podle svých představ čistit krajinu. V zástupech vystoupilo z lesa několik tisíc silných mužů s vlajícími prapory a blyštivými zbraněmi. Každý oddíl před sebou vztyčil svou zástavu, černý prapor s jedním červeným a jedním bílým pruhem v čele pravidelného vojska a šklebící se bílá vlčí hlava v místě, kde se nalézali Stopaři. Postavili stany, shromáždili stojany na zbraně, po stranách uložili zásoby a rozdělali ohně. Začali stavět obléhací stroje. Zvuk pil zařezávajících se do stromů a seker utínajících větve naplnil vzduch.

Psanci z výšky všechno pozorovali. Své opevnění už měli připravené. Morgan se díval s nimi. Vypadali klidně a uvolněně. Není jich mnoho, ale Výběžek tvořil přirozenou pevnost, která dokázala odolat i pětkrát větší armádě než měla Federace. Koše už vytáhli nahoru na sráz. Dostat se dolu, nebo naopak, bylo možné jedině namáhavým šplháním po stěně. To vyžadovalo žebřík anebo kotvy. S tím si poradí hrstka mužů.