Shannarovo dědictví

„A věří, že s tebou je to nyní stejné,“ dokončila Damson. Dívala se na Para jakoby ho viděla poprvé. , Jestli nejsi dost silný, jestli se tomu neodevzdáš, pak ti bude Shannarův meč k ničemu. Přízraky zvítězí.“

Parovo souhlasné přikývnutí bylo téměř nepostřehnutelné.

„Ale proč Přízraky — nebo spíše Federace — nechává celá ta léta Meč v Jámě?“ naléhal Coll, kterého dráždilo, že se po všech těch problémech ze včerejší noci k celé záležitosti ještě vrací. „Proč ho prostě neodstranili — nebo ještě lépe, proč ho nezničili?“

Par ztuhnul. „Myslím si, že to ani jedna strana nedokáže. Pochybuji, že se ho Přízraky mohou dotknout. Černý mág to nedokázal. Ale nechápu, proč ho Federace neukryla jinde.“

Položil si ruce na kolena. „Naštěstí to na situaci nic nemění. Meč zůstal na svém místě ve výklenku.“ Odmlčel se a jeho pohled ztvrdnul. „Čeká na nás.“

Coll na něj zíral a konečně si uvědomil co navrhuje. Chvilku nebyl schopen promluvit. „To nemyslíš vážně, Pare,“ ozval se nakonec a v jeho hlase zazněly neskrývané pochyby. „Potom co se stalo včera v noci? Potom, co jsme viděli...“ Zarazil se a pak vyštěkclass="underline" „Nevydržíš tam ani dvě minuty.“

„Ano, vydržím,“ odpověděl Par. Oči mu zářily odhodláním. „Vím, že vydržím. Allanon mi prozradil vše potřebné.“

Coll zalapal po dechu. „Allanon! O čem to mluvíš?“

„Říkal, že je v našich možnostech vykonat vše, oč nás žádá — ve Walkerových, Wreniných a mých. Pamatuješ? V mém případě mluvil o písni přání. Naznačil, že mě kouzlo písně přání ochrání.“

„Zatím jsem si ničeho podobného nevšimnul!“ vyštěkl Coll zuřivě.

„Až do této chvíle jsem si neuvědomoval její možnosti. Myslím, že teď je znám.“

„Ty myslíš? Hrome Pare!“

Par zůstal klidný. „Co jiného nám zbývá? Utéct zpátky na Výběžek? Utéct domů? Do konce života se někde plahočit?“ Parovi se třásly ruce. „Colle já nemám na vybranou. Musím to zkusit.“

Collova tvář se zděšením protáhla. Pevně sevřel rty, aby zabránil jakémukoli výbuchu, který hrozil vyrazit. Otočil se na Damson, ale ta nespouštěla oči z Para.

Mladík z údolí se odvrátil a skřípal zuby. „Takže ty chceš vyrazit zpátky do Jámy s nějakým neprokázaným a neověřeným přesvědčením. Riskovat život, protože jsi přesvědčen, že tě píseň přání — kouzlo, které tě už třikrát před přízraky nechalo na holičkách — nějakým způsobem ochrání. Protože jsi si teď nějak jinak vysvětlil slova mrtvého muže!“ Pomalu se nadechl. „Nemůžu uvěřit, že bys udělal něco tak... hloupého! Kdybych to dokázal pojmenovat ještě hůř, nazval bych to tak!“

„Colle...“

„Ne, už ani slovo! Šel jsem s tebou všude, následoval jsem tě, podporoval tě, udělal jsem všechno proto, abych tě ochránil — a ty ses rozhodnul udělat sebevraždu! Jen plýtváš vlastním životem! Uvědomuješ si to, Pare? Obětuješ se! Pořád si myslíš, že máš patent na rozum! Jsi posedlý! Nikdy se nevzdáš, i když ti zdravý rozum říká, že bys měl!“

Zaťal před ním ruce v pěsti. Tvář měl ztuhlou a zamračenou. Musel se dost ovládat, aby se nerozkřičel. Par ho ještě nikdy neviděl tak rozzuřeného. „Kdokoli jiný by ustoupil, všechno si pečlivě promyslel a snažil se jít pro pomoc. Ale ty nic z toho v plánu nemáš! Vidím ti to na očích. Nemůžeš počkat. Už ses rozhodl. Zapomněl jsi na Padishara, Morgana i na všechny ostatní kromě sebe. Musíš ten meč mít! Dáš za to i svůj život!“

„Nejsem tak zaslepený...“

„Damson, promluv si s ním!“ přerušil ho Coll zoufale. „Vím, že ti na něm záleží; řekni mu, že se zbláznil!“

Ale Damson Rhee zakroutila hlavou. „Ne. To neudělám.“ Coll na ní omráčeně zíral. „Nemám na to právo,“ dodala mírně.

Coll zmlknul a jeho tvrdé rysy se protáhly pod tíhou porážky. Mlčeli. V místnosti nastalo tíživé ticho. Denní světlo provázející slunce se posunulo na západ, dopadalo teď na druhou stranu malé kůlny, za kterou se začaly protahovat stíny. Z ulice za oknem k nim dolehla změť hlasů a zase utichla. Když se podíval na bratrovu tvář, hluboko uvnitř Para zabolelo a uvědomil si přitom, jaký pocit zrady Coll zažívá. Nedokázal s tím nic udělat. Jenom jedna věc to mohla urovnat, ale tu udělat nemohl.

„Mám plán,“ řekl místo toho. Čekal, dokud Coll nezvedl zrak. „Vím co si myslíš, ale nechci pokoušet štěstí, víc než je nutné.“ Coll na něho vrhnul nedůvěřivý pohled, ale mlčel. „Výklenek leží blízko úpatí útesů, přímo pode zdí starého paláce. Kdyby se mi podařilo sestoupit do strže z druhé strany, musím překonat jen krátkou vzdálenost. S mečem v ruce jsem před Přízraky v bezpečí.“