Shannarovo dědictví

Morgan Leah ještě chvíli zíral dolu a v hlavě mu ožívaly příběhy z dětství, pak odvrátil oči od té noční můry a zděšeně se podíval na Steffa. Trpaslík na něj také zíral a vypadal, jakoby chtěl z opevnění uprchnout, ve své zjizvené tváři měl sklíčený výraz.

„Drtič, Morgane. Drtič — po všech těch letech. Víš co to znamená?“

Morgan neměl čas, aby o tom přemýšlel. Najednou se vedle nich objevil Padishar Creel, který slyšel trpaslíka mluvit. Stiskl rukama Steffova ramena a přitáhl si ho tváří k sobě. „Dělej, řekni mi rychle co o té věci víš?“

„Je to Drtič,“ opakoval Steff nepřirozeným a upjatým hlasem, jakoby jméno vyjadřovalo všechno.

„Ano, ano, skvělé, perfektní!“ štěkl netrpělivě Padishar. „Je mi jedno co to je! Chci vědět jak ho zastavit!“

Zmatený a nesoustředěný Steff pokýval hlavou jakoby se pohyboval ve snu. „Nezastavíš ho. Nejde ho zastavit. Nikdo to nikdy nedokázal.“

Muži, kteří stáli nejblíže a slyšeli co trpaslík povídá, začali mumlat a řadami obránců prostupovalo zlé tušení. Morgan vypadal omráčeně; nikdy ještě neslyšel Steffa mluvit tak poraženě. Rychle pohlédl na Teel. Odváděla trpaslíka od Padishara a oči se jí zpoza masky třpytily jako dva úlomky skály.

Padishar si jich nevšímal a obrátil se raději k vlastním mužům. „Zůstaňte kde jste!“ zařval na reptající a ustupující obránce. Pohyb okamžitě ustal. „Rozčtvrtím prvního, kdo neposlechne!“

Vysíleně pohlédl na Steffa. „Nejde ho zastavit, říkáš? To si myslíš možná ty. Já to vidím jinak a tebe jsem považoval za schopnějšího, Steffe. Vždycky všechno jde!“

Zezdola se ozvalo škrábání a všichni se přitiskli k obrannému valu. Drtič už dosáhl úpatí útesu a začínal stoupat vzhůru. Zachytával se ve škvírách a puklinách, kde by lidské ruce a nohy nikdy nemohly najít oporu. Slunce se zalesklo na plátech jeho brnění a železném kopí a svaly jeho červího těla se zavlnily. Rozezněly se bubny Federace a rytmus jejich dunění prozrazoval pohyb stvůry.

Padishar si toho nevšímal a vyskočil na vrchol opevnění. „Chandosi! Tucet lučištníků ke mně — teď!“

Lučištníci se ihned objevili a jak rychle jen mohli vyslali na Drtiče déšť šípů. Ty se ale buď odrazily od brnění, anebo se bez účinku zabodly do jeho tlusté kůže. Dokonce i jeho oči, ty ohavné černé koule, které se líně otáčely ve směru jeho pohybu, vypadaly nezranitelné.

Padishar lučištníky odvolal. Z řad Federace se ozval jásot a zpěv, který se mísil s duněním bubnů. Vůdce psanců zavolal kopiníky, ale ani těžká dřevěná kopí s železnými hroty stvůru nezastavila. Rozlámala se anebo roztříštila na skalách a Drtič pokračoval dál.

Přinesli obrovské balvany a poslali je dolů přes okraj útesu. Několik jich do Drtiče narazilo. Ať o něj zavadily anebo do něj udeřily naplno, výsledek byl stejný. Postupoval dál. Znovu se ozvalo mumlání, které živil strach a nespokojenost. Padishar vykřikl, aby muži utichli, ale už to nebylo tak snadné. Rozkázal, přinést větve. Zapálili je a shodili dolů. Výsledek za mnoho nestál. Už rozzuřený nechal přinést soudek oleje, rozbít ho, vylít dolů po útesu a zapálit. Na holé skále divoce vzplál a zahalil blížícího se Drtiče v oblacích černého kouře a plamenech. Z řad Federace se ozval křik a bubny utichly. Ranním vzduchem se ve vlnách vzdouvalo horko. Obránci se museli stáhnout. Morgan ustoupil s ostatními. Steff a Teel se drželi u něho. Steffova tvář byla stažená a bledá, vypadal podivně zmatený. Morgan mu pomohl ustoupit a nemohl přijít na to, co se příteli stalo.

„Je ti špatně?“ zeptal se trpaslíka šeptem. „Steffe, co se děje?“

Ale nezdálo se, že muž dokáže odpovědět. Prostě zakroutil hlavou. Pak s námahou poznamenaclass="underline" „Oheň ho nezastaví. To už je vyzkoušené, Morgane. Není k ničemu.“

Měl pravdu. Když horko a plameny opadly natolik, že se obránci mohli vrátit ke skalní stěně, Drtič stále postupoval nahoru. Sežehlý a zčernalý jako skála ke které se tiskl, dorazil na půli cesty k obráncům. Znovu se ozvaly bubny a zpěv vojáků Federace. Nadšený a sebevědomý zvuk zaplavil celý Výběžek.

Mezi psanci zavládlo zděšení. Začaly se ozývat pochybnosti. Nikdo už nevěřil, že se podaří Drtiče zastavit. Co udělají, až se k nim dostane? Když ho zjevně nezraní kopí a šípy, zastaví ho meče? Zoufalí psanci si to dokázali představil.

Jen Axhind a jeho Skalní trollové nevypadali znepokojeně. Stáli na druhém konci obranné linie psanců a hájili plošinu, svažující se ze srázu ke stěně útesu. Zbraně drželi připravené a v nastalé vřavě se změnili v ostrov klidu. Mlčeli. Pozorovali Padishara Creela a zjevně čekali co vymyslí.

Padishar jim pokynul. Všiml si něčeho, co všichni ostatní přehlédli. Svitla jiskřička naděje pro obléhané psance.

„Chandosi!“ volal, postrkoval své muže zpátky na místa a sám sestoupil dolů ke zdi. Objevil se jeho huňatý pobočník s černou bradou. „Přineste všechen olej, který máme. Na vaření, na čištění, prostě všechen! Neztrácej čas otázkami, prostě to udělej!“