Hanuman
- Автор: Čech Svatopluk
- Язык: чешский
- Год: Иностранный паблик
- Жанр: Зарубежная классическая проза
Электронная книга - «Hanuman». Краткое содержание книги:
Hanuman
Перейти на страницу:
Tak z nepřebrané šatů zásoby,již poskytl mu koráb utonulý,král vytvořil si všechny podoby,jež Evropa do svého lůna tulí,z výrobků prostých mistra krejčířevykouzliv barony a rytíře,drah podnikatele a bursiány,i vážné purkmistry a radní pány,myslivce, námořníky, kramáře,bělostné kuchaře a cukráře,i černé notáře a kominíky,i pestré hasiče a městské šiky,sklepníky, listonoše, hokynáře,i blatošlapů zástup darebný —a kdo už nijak nebyl potřebný,ten za vládního sloužil novináře.
A mimiky to byly pravé divy,jak brzy národ opův učenlivýsvou celou bytost vpravil v roje svoje,jak uměl zachovati chodě, stoje,v posuňku každém, hnutí, úsměvu,co příslušelo k jeho oděvu.
Věř, kdybys na opičím korsu tadybyl spatřil opa ze šviháků řady,jak oděn ve francouzském slohu přesném,tu volném jako sak, tu příliš těsném,znal binoklem neb tenkou hůlkou mávata fraškovitý účes načechrávat:tu byl bys zabuda, že‘s v říši opů,řek‘ dojista: Hle, dandy ze Příkopů!
A což ty módní lvice opičí,kdož jejich chic a půvab vylíčí!Ty roby nádherné, šperk jejich skvělý,těch jemných ruček svůdné pohyby,když jako lásky sítě rozestřelyvějířů skvostných pestré záhyby.A slyše jejich štěbetání sladké,mněl’s vnímat jiných krásek zábavu,ty známé prázdné průpovědi hladkéa hluché cizí tretky z ústavu.
Jak těžký sen již ležel za opyčas mravů barbarských se šplhem, skokem.By ve všem chován byl řád Evropy,bděl každý nad soudruhy přísným okem.Hned krutý posměch provinilce bodal,když zapomenuv se op do salonuvšel bez kravaty nebo pantalonůneb místo ruky dámě nohu podal.A chronique scandaleuse hned na vše stranyzvěst šířila všem k potupnému smíchu,že ten neb onen soused nevzdělanýna banán za dne šplhal bez ostychu.A prošpetla-li někde opí dámacos o lotosu aneb o papoušku,hned sklonila se družka družce k oušku:«Jak naivní! Nu, hlupačka to známá.»Neb opstvem vzdělaným se hovor nesejen o Hydeparku, o Boulognském lese – —
Leč vidím v duchu, kterak nad mou básníjak sněžný motýl, když se k růži nese,zbytečně k ústkům něžná ručka pne se– neb rtové jich i v zívnutí jsou krásni —a slyším vzdech, jenž přes tu stránku věje:«Namísto růží, něhy hrdličínám líčí šklebné tváře opičía ještě ztrácí slabou nitku děje!»
Ach, cítím tíhu spravedlivých hněvů.Však usmířím je, bohdá, v příštím zpěvu:tam panýr bitvy bouřlivě se vzdýmáa proud mé bajky kataraktem hřímá.
Перейти на страницу: