Hanuman

A nové ještě davy s palem prší;již sotva jímá břehu těsný pruhten bohopustý masopustní ruch,kde pestře klubka zmotaná se vršíopičích maškar, jež se o plen škuboua na se cení dáseň ostrozubouke rvačce hotovy. Tu jedna zrakemzalétla na skalisko s lodním vrakemi zavolala jiné. Vyšplhalahned tlupa opičí na sykomoru,jež sama strměla tu v palem sborua nejdál k moři větev silnou stlala.S té v době kratší, než můj popis trvá,pás visel utvořený opicemi:na větvi nohama i chvostem prváse drží pevně, hlavou visíc k zemi,a rukama chvost dolní družky jímá,ta třetí zas, ta čtvrté ohon třímáa tak op četný – směšné divadlo! —lbí dolů, zády obrácen jsa k moři,až k zemi téměř svislý řetěz tvoří.A teď to dlouhé živé kyvadlovšech ruk a nohou prudkým rozmachemvždy prudčeji sem tam se houpá, zmítá,že brzy daleko za břehu lemop nejspodnější k lodní trosce lítá,až ruky vzpřahem kloun tam obepjala dokončen tak živý oblouk mostu,jenž zbudován je z opích těl a chvostůtak docela, jak Ulloa to psal,(čímž tuto nezvratně se potvrzuje,co učencům dnes bajkou směšnou sluje).Po mostě opičím dav jiný pílía do dna vypleněn je v malé v chvílinešťastný koráb. Nový tarmark pravýpřibývá na břeh do strakaté vřavy.